Bitva u Mostu: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m napřímení odkazu |
m napřímení odkazu |
||
Řádek 19:
== Předehra ==
Dne [[30. červen|30. června]] roku 1421 uskutečnil kněz Jan Želivský převrat, kterým sloučil Staré a Nové město Pražské do jedné obce, jejíž správou bylo pověřeno třicet nově zvolených konšelů. Posléze se věnoval organizování svatoprokopské [[
Před Most přitáhlo Želivského posílené vojsko [[24. červenec|24. července]] a svůj tábor rozložilo poblíž kláštera záhražanských [[Řád bratří kazatelů|magdalenitek]] na jižním úpatí homolovitého kopce Hněvína, na jehož vrcholu stál hrad mostecký hrad, který [[Přemysl Otakar II.]] původně pojmenoval Landeswart.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Sedláček | jméno = August | odkaz na autora = August Sedláček | titul = Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XIV. Litoměřicko a Žatecko | vydavatel = | místo = Praha | rok = 1923 | strany = 156 | isbn = <!--neuvedeno-->}}</ref> Želivský i jeho hejtmani se rozhodli nejprve dobýt hrad obsazený míšeňskou posádkou, neboť se domnívali, že po jeho pádu již nebudou obyvatelé Mostu vzdorovat. Aby mohli dvěma velkými puškami a dvěma praky ohrožovat hradní osazenstvo, obsadili nejprve hřeben kopce. Odtud posléze působili obleženým nemalé škody.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Palacký | jméno = František | odkaz na autora = František Palacký | titul = Dějiny národu Českého v Čechách a na Moravě | vydavatel = B. Kočí | místo = Praha | rok = 1907 | vydání = | strany = 577 | isbn = <!--neuvedeno-->}}</ref> Za této situace se velitel hradu purkrabí Nitcze Gorrentz, jenž každým dnem očekával příchod vojska míšeňského markraběte Bedřicha, pokusil vést zdržovací taktiku a nabídl husitům rokování. {{Citát|<husité> ...působili hradu veliké škody a silnými hlasy pokřikovali říkajíce: „Nedbejte, vy kacíři, kteří jste na hradě; jako jsme učinili oněm kacířům v Bílině, tak učiníme i vám, přivážeme dva syny vašeho purkrabího na kládu, jinak taras, a tak na vás učiníme útok.“ A tak strach a hrůza zranila srdce hradní posádky; vždyť věděli napřed, jak se v kratičké době zmocnili hradu Bíliny takřka nedobytného. Proto žádali o přátelské vyjednávání. A když se spolu sešli purkrabí mosteckého hradu, otec zajatých synů, s některými z vojska, prosili <jeho> synové svého otce, totiž purkrabího mosteckého hradu, aby se nad nimi smiloval a ráčil postoupiti hrad Pražanům. Ale otec chlapců se slzami odpověděl: "To nemohu učinit, a ani nesmím, protože hrad jinému svěřen k obraně.|[[Vavřinec z Březové]]<ref name="Vavřinec z Březové, 251">Vavřinec z Březové, s. 251.</ref>|}} Po neúspěšném pokusu vést jednání o kapitulaci, podnikli husité na pevnost útok a vypálili celé její podhradí. Teprve po této demonstraci síly projevili obležení ochotu se vzdát, avšak vrchní velitel pražanů kněz Jan Želivský byl rozhodnut s nimi tvrdě zúčtovat, neboť jak sám poznamenal: ''„Copak by nám bylo platno zde je nechat odejít a potom jich na jiném hradě znovu dobývat?“''<ref name="Vavřinec z Březové, 251" /> Jiného názoru však byli jeho hejtmani, kteří viděli, že se jim nabízí zisk hradu bez dalších ztrát a možnost brzkého útoku na město před příchodem míšeňského vojska.<ref name="Šmahel, 96" />
|