Giacomo Casanova: Porovnání verzí

Nejpodivnější případ je ten popisující vztah Casanovy se „suor M.M.“ a následné styky s velvyslancem [[Francie]] [[François-Joachim de Pierre de Bernis|De Bernisem]]. Zde se jedná o jednu z nejhodnotnějších částí z pohledu literárního a stylistického. Rytmus vyprávění je velice kompaktní a emotivní napětí postav mimořádně reálné. Podle některých badatelů je vyprávění absolutně pravdivé a opakovaně se pokoušejí rozkrýt tajemství totožnosti oné ženy, podle jiných je příběh čistou fikcí a je založen na důvěrnostech velvyslancova kuchaře (jakýsi Rosier), kterého znal Casanova skutečně velmi dobře.

 

Když se vrátil do Benátek po svém dlouhém pařížském pobytu a dalších cestách do [[Drážďany|Drážďan]], [[Praha|Prahy]] a [[Vídeň|Vídně]], byl v noci z [[25. červen|25.]] na [[26. červen|26. června]] [[1755]] zatčen a uvězněn v [[Piombi]] (vězení Dóžecího paláce). Jak bylo tehdy obvyklé, nebyl odsouzenému sdělen důvod obžaloby ani doba trvání zadržení. To, jak později napsal, se ukázalo jako škodlivé, neboť kdyby býval věděl, že trest měl trvání celkového možného součtu, byl by se vystříhal smrtelného nebezpečí při pokusu o [[útěk z vězení|útěk]], ale především nebezpečí z možného následného omezení ze strany vyšetřovatelů, kteří nezřídka operovali daleko za hranicemi [[Republika|Republiky]]. Tito soudní úředníci byli nejzřetelnějším ztělesněním svévolné moci [[oligarchie]], která vládla Benátkám. Byly zároveň zvláštní soudním aparátem a špionážní centrálou.