Miafyzitismus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m {{Překlad}} bez odrážky; kosmetické úpravy |
m napřímení odkazu |
||
Řádek 149:
}}</ref> Rozdíl tohoto postoje spočíval v tom, že ztělesnění Krista má jednu přirozenost, ale tato přirozenost má stále jak božský, tak lidský charakter a uchovává všechny tyto vlastnosti v obou. Ač miafyzité eutychianismus odmítli a jeho vyznavače uvrhli do klatby,<ref name="evans217"/> na obě tyto skupiny jejich názoroví oponenti nahlíželi jako na monofyzity.
O chalkedonském koncilu se často smýšlí tak, že přijetím dyofyzitismu pročeřil christologii pro křesťany chalkedonského vyznání. Avšak protože některé části církve závěr koncilu odmítly – zvláště [[Aegyptus|egyptští]] [[Koptové]], kteří se drželi miafyzitismu – spor o Kristovu přirozenost přerostl ve značný sociálně politický problém celé [[Byzantská říše|východořímské říše]]. Bylo učiněno množství pokusů o sjednocení obou táborů (např. [[Henotikon]] císaře [[Zenon]]a z roku 482) a převaha se během času několikrát posunula na tu či onu stranu. Závěry přijaté chlakedonským koncilem ale nadále zůstaly oficiálním učením [[
Podle [[John Meyendorff|Johna Meyendorffa]], znalce dějin církve tohoto období, není oficiální nauka východní ortodoxní církve vyjádřena samotným Chalkedonem, nýbrž „Chalkedonem a [[Kyrilos Alexandrijský|Kyrillem]]“ – tj. dyofyzitský postoj vyhlášený chalkedonským koncilem za pravověří doplněné o Kyrillovo miafyzitské vyjádření citované v ortodoxním výkladu – spolu s dřívějším pokusem vyjádřit vyjádřitelné na jedné straně (dyofyzitská strana) a pozdější pokusy o totéž ze strany miafyzitů. Obojí se samo osobě blíží nezbytnému a nedostatečnému.
| |||