Otevřít hlavní menu

Změny

Velikost nezměněna ,  před 6 lety
m
napřímení odkazu
Léčebné účinky jmelí jsou známy již od [[starověk]]u. Zakladatel lékárnické literatury Řek Dioskoridés spolu s římským lékařem [[Galén]]em jej doporučovali užívat pouze zevně a [[Hippokratés]] bylinu předepisoval na podrážděnou [[Slezina|Slezinu]]. Anglický botanik a bylinář Nicholas Culpeper (18.&nbsp;října&nbsp;1616 – 10.&nbsp;ledna&nbsp;1654) doporučoval jmelí ke ''zjemnění tvrdnoucí sleziny a k vyléčení starých oparů''. Současně jej radil užívat při epilepsii a mrtvici.<ref>Castleman, s. 224.</ref>
 
Pro zajištění drogy ze jmelí se využívá mladých větévek s listy slabšími než 5 mm, které se sbírají zpravidla od prosince do února. Suší se ve slabých vrstvách nebo ve svazečcích zavěšených na šňůrkách při teplotě do 40&nbsp;°C.<ref name="Rubcov, 108" /> Bylina schne poměrně pomalu, po usušení je žlutavě zelená, chutná slizovitě hořce a nažlukle páchne.<ref name="Kapesní atlas, 146" /> Pro domácí účely se usušená nať uchovává vcelku nebo nařezaná, chráněná před světlem a v dobře uzavřené nádobě.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Thurzová | jméno = Ľudmila | překladatelé = | titul = Malý atlas léčivých rostlin | vydavatel = Osveta | místo = Martin | rok = 1975 | strany = 170 | isbn = <!--neuvedeno--> | poznámka = }}</ref> Droga skladovaná déle než tři roky neobsahuje téměř žádný viskotoxin.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Korbelář | jméno = Jaroslav | příjmení2 = Endris | jméno2 = Zdeněk | titul = Naše rostliny v lékařství | vydavatel = Avicentrum | místo = Praha | rok = 1974 | strany = 182 | isbn = 80-201-009-1 }}</ref> Nejdůležitějšími látkami, jež droga ([[Latina|latinsky]] ''herba visci'') obsahuje, je soubor toxických [[polypeptid]]ů (viskotoxiny), sestavených z 46 [[AminokyselinyAminokyselina|aminokyselin]] (tzv. jmelové živice). Dále to jsou [[lektiny]] (lektin I, II a III),<ref name="Spohn, 165">{{Citace monografie | příjmení = Spohn | jméno = Albert Mullen | překladatelé = Miroslav Volf | titul = Léčivé stromy a keře | vydavatel = Beta-Dobrovský | místo = Praha | rok = 1975 | strany = 165 | isbn = 80-7306-230-5 | poznámka = [Dále jen: ''Spohn'']}}</ref> u nichž jde vesměs o [[glykoproteiny]] schopné [[Aglutinace|aglutinovat]], tedy reagovat, s izolovanými nádorovými buňkami. Tyto látky při injekčním podání prokazatelně zvyšují imunitní reakci těla proti některým druhům rakoviny a zpomalují růst nebo dokonce způsobují zmenšení nádoru.<ref name="Castleman, 225">Castleman, s. 225.</ref> Ve jmelí byly též nalezeny cholínové deriváty ([[cholín]], [[acetylcholin]]), [[triterpenické kyseliny]] a další glykosidicky vázané látky.<ref name="Kapesní atlas, 146" /> Tyto účinné sloučeniny obsahují některé hromadně vyráběné léčivé přípravky. Často jsou používané k léčení zánětů nervů a kloubů a nezánětlivých degenerativních onemocnění kloubů ([[Artróza|artróz]]).<ref name="Kapesní atlas, 146" /> Bylina bývá součástí čajových směsí používaných při zvápenatění tepen, [[Diuretikum|diuretických]] obtížích a vysokém krevním tlaku. Mezi další účinky jmelí patří schopnost zpomalit pulz, vyvolat děložní stahy a podpořit [[Peristaltika|peristaltiku]] střev. Jeho podání zlepšuje i imunitní reakci u lidí postižených [[AIDS]].<ref name="Castleman, 225" /> Má též příznivé účinky při příznacích stáří a je schopno uklidnit srdeční činnost. V lidovém léčitelství se používá buď ve formě prášku nebo jako nálev (macerát). Nedoporučuje se připravovat odvar, neboť účinné látky se varem rozkládají. Choroby, při nichž je jmelí doporučováno, však vyžadují bezpodmínečně odborné lékařské vyšetření, a proto je použití drogy možné pouze po poradě s lékařem.<ref name="Rubcov, 108" />
 
== Jedovatost ==
201 018

editací