Státní plánovací komise: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m napřímení odkazu
Řádek 4:
Ministrem-předsedou Státní plánovací komise byl [[místopředseda vlády]]. Členy, náměstky byli hospodářští [[ministr|ministři]], představitelé hospodářského života, [[věda|vědy]] a [[technika|techniky]]. Členy do komise jmenoval a z ní opětně odvolával [[prezident]] na návrh [[vláda|vlády]]. Přesný počet členů byl stanoven vládou.
 
Státní plánovací komise měla vlastní [[aparát]] tj. de facto největší a nejdůležitější [[ministerstvo]] (shodného jména), které připravovalo poměrně detailní národohospodářské plány (zpravidla [[Pětiletý plán|pětileté]], které se na jednotlivé roky upřesňovaly), a [[materiál]]y a [[podklad]]y pro její rozhodování. V první polovině šedesátých letech byla v SPK připravena reformní Nová hospodářská soustava, která dávala podnikům větší autonomii a zaváděla prvky hmotné zainteresovanosti, tvorbu cen na základě nabídky a poptávky (tedy tržního hospodářství). Tato Nová hospodářská soustava byla v polovině šedesátých let schválena [[Ústřední výbor Komunistické strany Československa|ÚV KSČ]] a československou vládou a významně přispěla k liberalizaci československého hospodářství a veřejného života{{Doplňte zdroj}}<ref>Článek v Rudém právu ze dne 6. 3. 1963 Problémy kolem experimentu</ref> <ref>[http://www.totalita.cz/texty/pouceni.php Text Poučení z krizového vývoje na stránkách totalita.cz]</ref> <ref>Stanovisko CZV KSČ ve Státní plánovací komisi k návrhu na odvolání ředitele odboru metodicko-právního ze dne 25. 2. 1971</ref>
<ref>Zdislav Šulc “Z jeviště a zákulisí české politiky a ekonomiky (Vzpomínky novináře a ekonoma 1945-1995)” Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky č.4/2009</ref><ref>55/1965 Sb.
Metodické pokyny Státní plánovací komise pro vypracování státního plánu rozvoje národního hospodářství</ref>