[[Soubor:Les Très Riches Heures du duc de Berry mars.jpg|thumb|200px|[upright[Hrad Lusignan]] i s [[Meluzínavílou (mytologie)|Meluzínou]] nad věží v iluminaci ''[[Přebohaté hodinky vévody z Berry|Přebohatých hodinek vévody z Berry]]'' z počátku [[15. století]]]] '''Rod Lusignan''' pochází z kraje [[Poitou]] v západní [[Francie|Francii]] a je znám již od [[10. století]]. Od konce [[11. století]] se z malého bezvýznamného rodu stal jeden z nejvýznamnějších [[Šlechta|šlechtick]]ýchšlechtických rodů v oblasti, s centrem na [[hrad Lusignan|hradě Lusignan]]. Ke konci [[12. století]] se mladší členové rodu prostřednictvím sňatků zmocnili koruny v [[křižácké státy|křižáckém]] [[jeruzalémské království|Jeruzalémském království]] a na počátku [[13. století]] po pádu [[Jeruzalém]]a bývalý jeruzalémský král [[Guy de Lusignan]] vybudoval další [[křižácké státy|křižácké království]] na [[Kypr]]u, zatímco hlavní rodová větev držela [[hrabství La Marche]] a [[hrabství Angoulême|Angoulême]]. Křižáčtí princové na [[Blízký východ|Blízkém východě]] se brzy příbuzensky spojili s [[Hethumidové|hethumidskými]] vládci v [[Malá Arménie|Arménském království]], na jehož trůn první panovník z rodu LusignanLusignanů nastoupil v polovině [[14. století]]. [[Malá Arménie|Arménská]] a [[Kyperské království|kyperská]] rodová větev se později sloučily a po dobytí jejich křižáckých království [[osmanská říše|osmanskými Turky]] v [[Asie|Asii]] nakonec vymřely.
== Původ ==
Rod Lusignan pochází z [[Lusignan (hrad)|hradu Lusignan]] v [[Poitou]], poblíž [[Poitiers]], který byl ve své době jedním z největších [[hrad]]ůhradů ve [[francie|Francii]]. Hrad byl zničen během válek o dědictví a zbyly z něj pouze zříceniny. Podle pověsti z raných středověkých dob byl hrad vybudován bájnou vílou [[Meluzína (mytologie)|Meluzínou]]. Páni hradu Lusignan byli [[hrabství La Marche|hrabaty z La Marche]] a často bojovali s [[hrabství Angoulême|hrabaty z Angoulême]]. [[Hrabě]]HughHugo le Brun ("Hugo Snědý"), stejně jako většina baronů v Poitou podporoval [[Artur z Bretaně|ArthuraArtura z Bretaně]] coby dědice po [[anglie|anglickém]] králi [[Richard I. Lví srdce|Richardu I.]] poté, co se v roce [[1199]] [[Jan Bezzemek]] stal králem [[Anglie]]. [[Eleonora Akvitánská]] poté vyjednala jejich podporu pro Jana Bezzemka. Pro zabezpečení své pozice v La Marche ovdovělý Hugo uspořádal zásnuby s dcerou svého příštího rivala z Angoulême, která byla v té době ještě dítě. Nicméně v srpnu roku [[1200]] se Jan skutečně oženil a odměnit Huga a jeho bratra z [[Eu (Francie)|Eu]] a [[Normandie]] jaksi zapomněl.
Dotčení Lusignanové proto vypověděli Anglii poslušnost a přísahali svou věrnost [[Filip II. August|Filipu II.]], králi [[Francie]]. Jako spojencům se Lusignanům podařilo zadržet ArthuraArtura i EleaonoruEleonoru. Jan na to reagoval tak, že v červenci [[1202]] překvapil jejich nepřipravené síly v [[hrad]]uhradu [[Mirabeau (hrad)|Mirabeau]] a převzal si Hugovy zajatce spolu s dvěma sty obránci z Poitou. Avšak Janovo kruté zacházení se zajatci se nakonec obrátilo proti němu a francouzští baroni, kteří se spojili s Angličany, začali [[dezerce|dezertovat]] ve velkém. Tak lusignanská povstalecká diplomacie přímo vedla ke ztrátě poloviny anglických lén ve Francii, které byly brzy připojeny králem [[Filip II. August|Filipem Augustem]] k francouzskému království.
