Vojtěch Šanda: Porovnání verzí

Pocházel z dělnické rodiny z [[Kvílice|Kvílic u Slaného]], jeho mladší bratr Karel byl u [[Hospitálský řád sv. Jana z Boha|Milosrdných bratří]]. Studoval na německém gymnáziu v [[Bohosudov]]ě a v [[Litoměřice|Litoměřicích]]. Teologii studoval v [[Innsbruck]]u (doktorát [[1897]]). Roku [[1897]] byl v Litoměřicích [[svěcení|vysvěcen]] na [[kněz]]e. Na další studium orientované na [[Filologie|filologii]] [[Semitské jazyky|semitských jazyků]], [[Biblistika|biblistiku]] a [[Exegeze|exegezi]] byl v letech [[1897]]–[[1902]] vyslán do [[Bejrút]]u, [[Jeruzalém]]a a [[Berlín]]a. Roku [[1902]] se stal [[profesor]]em na bohosloveckém ústavě v Litoměřicích, kde přednášel semitské řeči, dogmatiku a [[církevní právo]]. Před rokem [[1918]] byl aktivním členem reformního hnutí [[Jednota katolického duchovenstva]] (účastnil se známé delegace Jednoty do [[Řím]]a v roce [[1919]]). V roce [[1918]] byl ustanoven řádným profesorem [[Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy|Teologické fakulty pražské univerzity]] pro obor [[dogmatická teologie]]. V souvislosti s nevyjasněnou [[Abdikace|abdikací]] [[Seznam pražských biskupů a arcibiskupů|pražského arcibiskupa]] [[František Kordač|Kordače]] v roce [[1931]] a pro rozdíly v názorech s pražským [[NunciusApoštolský nuncius|nunciem]] [[Pietro Ciriaci|Ciriacim]] byl za své veřejné výroky [[Suspendování|suspendován]] (''suspense a divinis'') a přinucen odejít na dlouhodobou dovolenou. V roce [[1934]] plně z [[Fakulta|fakulty]] odchází a začíná učit jako soukromý docent na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofické fakultě UK]], kde se mezitím [[habilitace|habilitoval]] pro obor semitské řeči a přednášel zde v letech [[1934]]–[[1938]] [[Arabština|arabštinu]], [[Hebrejština|hebrejštinu]], [[Aramejština|aramejštinu]] a [[Syrština|syrštinu]]. V roce [[1935]] byl zvolen činným členem Orientálního ústavu v Praze. Zbaven ''suspense a divinis'' byl až v roce [[1943]]. Po reformních změnách v bohovědných studiích v roce [[1950]] projevil zájem o návrat a o místo profesora na [[Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy|teologické fakultě]], což bral jako zadostiučinění pro vynucený odchod ve 30. letech. V roce [[1950]] byl navržen a později i jmenován [[děkan]]em nově koncipované teologické fakulty. Přenášel zde opět semitské řeči. Na podzim roku [[1950]] byl iniciátorem udělení čestných doktorátů [[Josef Plojhar|Josefu Plojharovi]] a A. Horákovi. V roce [[1951]] byl vládou jmenován [[děkan]]em [[Kolegiátní kapitula Všech svatých na Hradě pražském|Kolegiátní kapituly Všech svatých na Pražském hradě]]. V roce [[1952]] z fakulty definitivně odchází a po krátké nemoci umírá v prosinci [[1953]].