Ludvík Filip II. Orleánský: Porovnání verzí

 

== Liberál ==

 

Když byly do [[Paříž]]e svolány [[Generální stavy]], stal se Filip pohotově politicky aktivním a hojně psal a vydával [[pamflet]]y své i pamflety svých přátel. V následujících volbách byl natolik úspěšný, že získal dokonce tři [[poslanec]]ké [[mandát]]y – jeden od pařížské šlechty a další za volební obvody [[Villers-Côtterets]] a [[Crépy-en-Valois]]. V Generálních stavech se stal příznivcem [[opozice|opoziční]] menšiny složené z liberálních šlechticů, kteří požadovali zrušení králova [[absolutismus|absolutismu]]. Zpočátku byl v Generálních stavech členem stavu [[šlechta|šlechticů]], ale v roce [[1789]] překvapivě přestoupil do třetího stavu, kam patřili měšťané, svobodní rolníci a obchodníci, tedy neprivilegovaní občané. Tento jeho čin, jeho postoje a role, kterou sehrál v událostech roku 1789, jsou dodnes mezi historiky předmětem diskusí. U královského dvora byl díky svým názorům a svým šokujícím politickým rozhodnutím považován za zrádce a přízemního [[populista|populistu]], který touží po moci a dost možná i po trůnu. Král [[Ludvík XVI.]] jej samozřejmě nenáviděl, jelikož Ludvík Filip prosazoval sepsání nové [[ústava|ústavy]] dle anglického vzoru, která by v zemi zavedla konstituční monarchii a omezila tak moc krále. Členové královského dvora navíc Ludvíka Filipa podezřívali z toho, že revoluce je z větší části financována právě z jeho peněz a on tak rychle získal přezdívku „Zlato Orléanské“. Co ovšem popuzovalo krále a královnu ze všeho nejvíce, to byla stále rostoucí popularita Ludvíka Filipa u pařížského lidu. Pravdou je, že obyvatelé Paříže Ludvíka Filipa v jeho politických plánech skutečně podporovali, stejně jako jeho osobní přátelé z řad inteligence, zejména [[Adrien Duport]] a [[Choderlos de Laclos]].