Rozum: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m r2.7.2+) (Robot: Přidávám mk:Разум |
m napřímení odkazu |
||
Řádek 14:
Antickou tradici převzalo evropské myšlení prostřednictvím křesťanské [[scholastika|scholastiky]] a jejích pojmů ''ratio'' a ''intellectus''. Zatímco ''ratio'' se především zabývá věčnými věcmi, ''intellectus'' rozvažuje na základě poznání i zkušenosti. Důraz na rozumové – a tedy spolehlivé – poznání stojí u kořene evropské vědy a její snahy o matematizaci skutečnosti. Myšlenka Božího nebo také světového rozumu, pevného a dokonalého řádu, který má člověk poznávat, je základem novověkého [[racionalismus|racionalismu]], kdežto spíše praktická orientace britského myšlení stavěla do popředí zkušenost. Rozum se pak projevuje spíše jako '''intelekt''', schopnost zobecňování a zacházení s pojmy na základě smyslových zkušeností ([[empirismus]]).
Immanuel Kant obnovil dvojí pojetí rozumu jako [[a priori|apriorního]] (''Vernunft'') a empirického či [[a posteriori|aposteriorního]] (''Verstand''), který pracuje se smyslovými zkušenostmi. Vlastní rozum však ještě rozdělil na „čistý“ (teoretický) a „praktický“ zejména proto, aby obhájil nezávislost „říše svobody“ či „říše účelů“ lidského jednání a [[etika|etiky]] na přírodě jako „říši nutnosti“, ovládané přírodními zákony. [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegel]] sice uznává Kantovo rozlišení, nespokojuje se však s pojetím rozumu jen jako lidské schopnosti a vrací se ke starší představě „světového“ či absolutního rozumu, který nezávisí na jednotlivém člověku. Tento rozum ovšem u Hegela není nadčasový, nýbrž teprve vzniká a probouzí se v dějství světa a ducha. Právě tuto představu absolutního rozumu zpochybnil už [[Friedrich Nietzsche]], zejména jí však silně otřásly války a zločiny 20. století, takže moderní filosofové hledají skromnější formy rozumu, jako je komunikativní rozum diskuse u [[Jürgen Habermas|J. Habermase]] a dalších.
== V katolické teologii ==
| |||