Otevřít hlavní menu

Změny

Velikost nezměněna, před 6 lety
m
napřímení odkazu
Katolické církve učí, že svátost je účinným znamením milosti, tedy nejen pouhým symbolem, kterou ustanovil [[Ježíš Kristus]] a svěřil ji církvi, aby věřícím mohl udělovat božský život. Svátosti jsou podle katolického pojetí součástí [[liturgie]], kterou slaví církev jako [[kněžství|kněžské]] společenství. Duch Svatý skrze církev připravuje člověka na přijetí svátosti [[Boží slovo|Božím slovem]] a [[víra|vírou]], která toto slovo přijímá.
 
Ježíšova slova a jeho skutky přinesly [[spása|spásu]] všem lidem, v moci [[velikonoce|velikonočního]] [[tajemství]] Ježíšovy smrti, [[vzkříšení]] a [[nanebevstoupení]]. Tento Ježíšův dar vlastního života [[církev|církvi]] dále rozděluje též prostřednictvím svátostí. Svátosti jsou tedy pro církev, protože ji budují, a jsou z ní, protože v ní působí díky působení [[Duch Svatýsvatý|Ducha Svatého]]. Čtyři ze svátostí (křest, biřmování, kněžství a manželství) vtiskují kromě milosti člověka znamení, skrze něž je člověk připodobněn Kristu a církvi; tato znamení jsou nezrušitelná ([[Katechismus katolické církve|KKC]] 1121) a člověk je může přijmout pouze jednou.
 
Svátosti podle katolíků, jsou-li důstojně slaveny ve víře, udělují [[milost (teologie)|milost]], jíž jsou znamením ([[Tridentský koncil]], [[Enchiridion symbolorum|DS]] 1605-6). Tento účinek pochází z toho, že v nich působí sám Kristus; on křtí, on v nich působí. Protože [[Bůh]] Otec vždy vyslyší modlitbu svého [[Syn Boží|Syna]], tvrdí církev, že svátostí působí ''ex opere operato'' (prostým udělením), tedy z moci Kristova spásného díla, vykonaného jednou provždy (KKC 1128). Svátost se tedy podle katolického pohledu neuskutečňuje spravedlností člověka, ale Boží mocí. Plody svátosti však závisejí též na víře toho, kdo je přijímá.
197 915

editací