Papežská neomylnost: Porovnání verzí

'''Papežská neomylnost''' je v [[katolictví|katolické]] [[teologie|teologii]] [[dogma]]tem, které tvrdí, že [[papež]]i coby [[řím]]skému [[biskup]]ovi přísluší neomylnost, „když s konečnou platností vyhlašuje nauku o [[víra|víře]] a [[Morálka|mrav]]ech jako nejvyšší pastýř a učitel všech věřících [[křesťan]]ů, který své bratry povzbuzuje ve víře“ ([[Druhý vatikánský koncil]], ''[[Lumen gentium]]'' 25).

Implicitní víra v [[církev]] sahá do daleké minulosti, avšak dogmaticky byl tento názor vyjádřen až [[První vatikánský koncil|Prvním vatikánským koncilem]] roku [[1870]]. V katolické teologii představuje papežská neomylnost jeden ze způsobů, jakými je v církvi garantována [[Duch Svatýsvatý|Duchem Svatým]] neporušenost nauky.

Ideu papežské neomylnosti nikdy neuznávaly [[pravoslavná církevPravoslaví|pravoslavné církve]]. Pravoslavní křesťané jsou přesvědčeni, že celé první tisíciletí po Kristu nic takového v Církvi neexistovalo. Podle názoru pravoslavných{{Doplňte zdroj}} uzurpuje dogmatem o neomylnosti římský papež postavení, které má v Církvi pouze Duch Svatý.