Federico Fellini: Porovnání verzí

Přidáno 6 bajtů ,  před 7 lety
m
odkaz
m (r2.7.2+) (Robot: Přidávám ba:Федерико Феллини)
m (odkaz)
Narodil se jako nejstarší ze tří dětí, otec vyrostl na statku blízko Rimini, kde Federico trávil prázdniny. Po maturitě roku [[1938]] (kterou musel opakovat) odešel do [[Florencie]], kde se živil kreslením vtipů a karikatur. Zde také psal ''Příběhy Gordona Flashe'' pro časopis ''420''. Roku [[1939]] odešel do [[Řím]]a, kde se zapsal na univerzitu, pracoval jako karikaturista a ilustrátor a příležitostně psal do několika novin. Psal také texty a skeče pro rozhlas a pravidelné sloupky pro humoristický časopis ''Marc´Aurelio'', kde se seznámil s řadou pozdějších spolupracovníků. V rozhlase poznal svoji pozdější ženu [[Giulietta Masina|Giuliettu Masinovou]], kterou si v r. [[1943]] vzal. Po osvobození Říma americkou armádou ([[4. červen|4. června]] [[1944]]) si s několika přáteli otevřel „Funny Face Shop“, kde kreslil pro americké vojáky karikatury.
 
Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] se věnoval téměř výhradně filmu. Seznámil se s režisérem [[Roberto Rossellini|Rossellinim]], s nímž psal scénář pro film „Řím – otevřené město“ (1946), za nějž byl poprvé nominován na Oscara. Roku 1950, už jako autor 19 scénářů, natočil svůj první film, „Světla variété“.(s A. Lattuadou), ale úspěch měl až o čtyři roky později film „Silnice“. Přes odpor [[Luchino Visconti|L. Viscontiho]] a jeho přívrženců získal řadu ocenění v Itálii i v zahraničí. Po neúspěchu filmu ''Il bidone'', natočil s pomocí [[Pier Paolo Pasolini]]ho „Cabiriiny noci“, která vzbudily ostrou kritiku, ale měly velký úspěch, podobně jako „Sladký''[[Sladký život“život]]'' a další.
 
== Dílo ==
* ''Podvodník'' – Il bidone, [[1955]]
* ''Cabiriiny noci'' – Le notti di Cabiria, [[1957]]
* ''[[Sladký život]]'' – La dolce vita, [[1960]], tento film bývá označován jako Felliniho vrcholné dílo, jedná se o kritiku života římské společenské smetánky. Film byl po premiéře prostříhán, což napomohlo zájmu o tento film. Sladký život i přes kritiku církve a dalších významných skupin obyvatel byl roku [[1960]] na MFF v Cannes oceněn Zlatou palmou za film.
* ''Boccaccio '70'' – [[1962]], Fellini režíroval povídku ''Le tentazioni del dottor Antonio'', další povídky režírovali:
** [[Vittorio De Sica]]: povídka ''La riffa''