Wikipedie

Rentgenová krystalografie: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
na stránce se už několik dní nepracuje - návrat do původního stavu
m Sloučení
Řádek 1:
[[File:Pulveraufnahmen.jpg|thumb|Klasické difrakční spektrum práškového materiálu]]
'''Rentgenová krystalografie''' nebo '''rentgenkrystalografickástrukturní analýza''' ({{Vjazyce2|en|''X-rayv crystallography''biochemii nebočasto nazývána ''X-ray'rentgenová diffractionkrystalografie'''}}<ref name = "kodicek">
{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Kodíček
Řádek 10:
| datum vydání = 2004
| datum přístupu = 2013-2-10
}}</ref>, {{Vjazyce2|en|''X-ray structure analysis''}}, nebo {{Vjazyce|en|''X-ray crystallography''}}) je fyzikálně-chemickáanalytická metoda zabývající se studiem interakce [[krystal]]ických vzorků s [[rentgenové záření|rentgenovým zářením]]., Jdekterá oumožňuje jednuurčit zabsolutní [[analytickámolekulární chemiestruktura|analytickýchstrukturu molekul]], metodtj. umožňujícíchpolohy určitatomů, [[molekulárnívazebné struktura|strukturudélky molekul]]a úhly v krystalové mřížce.<ref name="Loub">{{Citace monografie
| příjmení = Loub
| jméno = Josef
| titul = Krystalová struktura, symetrie a rentgenová difrakce
| vydavatel = SPN
| rok = 1987
}}</ref>
 
== Princip ==
Při průchodu [[Monochromatické záření|monochromatického]] rentgenového záření krystalemlátkou nebodochází obecněk pružnému ohybu ([[pevná látkadifrakce|pevnou látkoudifrakci]]) spaprsků. určitouSměr strukturoua docházíintenzita kdifraktujících ohybupaprsků závisí na vnitřní struktuře vzorku. V ([[difrakce|difrakciAmorf]])ním vzorku jsou atomy rozmístěny nepravidelně a příspěvky k celkové intenzitě difraktovaného záření se často vzájemně vyruší. KrystalNaopak přivzorek toms periodickou strukurou (monokrystal) působí jako difrakční [[mřížka]] vve klasickéviditelném [[spektroskopie|spektroskopii]]světle.<ref namePříspěvky =k "kodicek"celkové />intenzitě Zářenídifraktovaného následnězáření dopadávzájemně nainterferují [[stínítko]]a (digitálnív detektor)určitých směrech, kdespecifických pro každýkonkrétní krystalkrystalovou vzniknestrukturu, unikátníse difrakčnísčítají, vzorjinak se vyruší.<ref name="kodicek"/><ref name="Loub"/>
 
Směry a intenzity difraktovaného záření se pro vzorek změří a po provedení korekcí (na tvar vzorku, tepelné kmity, absorbci, zprůměrování intenzit ze symetrických směrů) se určuje absolutní struktura. Při řešení se nejdříve určí hrubý model struktury a postupným přidáváním parametrů (anizotropie termálních kmitů, poloha lehkých atomů - [[vodík]]ů) se optimalizuje shoda experimentálních dat s daty vypočtenými podle modelu. Míra shody modelu s experimentálními daty se hodnotí podle '''R-faktoru''' ale vždy je třeba kritické zhodnocení modelu člověkem.
Tento difrakční vzor je analyzován [[počítač]]em, který podle určitého algoritmu vytvoří mapu [[elektronová hustota|elektronové hustoty]] zkoumané látky. V dalším kroku je syntézou dat z mapy elektronové hustoty a chemické struktury dané látky počítačem vytvořen skutečný 3D model molekuly.
 
== HistoriePrášková a použitíanalýza ==
V případě, že vzorek není k dispozici ve formě monokrystalu, tak lze provádět analýzu prášku. Vzorek se umele na jemno a místo směru se analyzuje pouze závislost intenzity difraktovaného záření na úhlu mezi primárním a difraktovaným paprskem. Z práškového záznamu nelze většinou přímo určit strukturu, ale lze ověřit, jestli záznam odpovídá modelu nebo jiné dříve určené struktuře.
 
== Historie ==
První použití rentgenové krystalografie je datováno do roku 1912, kdy [[William Lawrence Bragg]] a jeho otec [[William Henry Bragg]] poprvé určili krystalické struktury [[prvek|prvků]] a postupně i jednoduchých [[anorganická sloučenina|anorganických látek]].<ref>
{{Citace periodika
Řádek 35 ⟶ 44:
}}</ref> Za tuto práci získali v roce 1915 [[Nobelova cena za fyziku|Nobelovu cenu]] za fyziku. Roku [[1959]] se poprvé podařilo analyzovat prostorovou strukturu u molekuly [[hemoglobin]]u.
 
== Použití ==
Tato metoda se postupem času stala hlavní metodou k určování prostorové struktury [[protein|bílkovin]] a obecně určení funkce různých [[vitamín]]ů, [[lék]]ů, [[enzym]]ů a [[nukleová kyselina|nukleových kyselin]].▼
RTG strukturní analýza se používá k určování struktury anorganických a organických nízkomolekulárních látek (minerálů, organických látek). Tradičně se používá v organické syntéze k potvrzení absolutní konfigurace látek nebo ve farmaceutickém průmyslu jako jednoznačná identifikace patentovaných [[polymorf]]ů aktivních farmaceutických instancí (API).
▲Tato metoda se postupem času stala hlavní metodoupoužívá k určováníurčení prostorové struktury [[protein|bílkovin]] a obecně určení funkce různých [[vitamín]]ů, [[lék]]ů, [[enzym]]ů a [[nukleová kyselina|nukleových kyselin]].
 
== Odkazy ==
{{Commonscat|X-ray diffraction}}
 
=== Reference ===
<references />
Řádek 45 ⟶ 55:
=== Související články ===
* [[Rentgenové záření]]
 
{{Pahýl}}
 
Řádek 51 ⟶ 60:
[[Kategorie:Metody kvalitativní analýzy]]
 
[[en:X-ray crystallography]]▼
[[af:X-straalkristallografie]]
[[ar:دراسة البلورات بالأشعة السينية]]
[[da:Krystallografi]]
[[de:Kristallstrukturanalyse]]
▲[[en:X-ray crystallography]]
[[es:Cristalografía de rayos X]]
[[fa:پراش اشعه ایکس]]
Řádek 63 ⟶ 71:
[[ja:X線結晶構造解析]]
[[pt:Cristalografia de raios X]]
[[sl:Rentgenska praškovna difrakcija]]
[[fi:Röntgenkristallografia]]
[[sv:Röntgenkristallografi]]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Rentgenová_krystalografie“