Melvin Calvin: Porovnání verzí

 

== Životopis ==

 

== Největší úspěch ve výzkumu ==

Přestože M. Calvin studoval řadu chemických problémů např. fotoelektrickou a fotochemickou reakcí [[porfin]]ů a [[halogen]]ů, slávy se však dočkal ve výzkumu fotosyntetické [[asimilace (biologie)|asimilace]]. Dnes všichni víme, že [[fotosyntéza]] je složena ze dvou částí. První část je [[absorpce]] světelné [[energie]] v [[chloroplasty|chloroplastech]]. Druhá část se dělí na tři stupně: [[fotosyntetická fosforylace]], [[fotolytický rozklad vody]] a fixace [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]]. TM. Calvinovi se podařilo vysvětlit do této doby neobjasněný třetí stupeň, ve kterém vyzkoumal, že [[oxid uhličitý]] se naváže na [[molekula|molekulu]] [[ribulózového difosfátu]] a vznikají [[kyselina|kyseliny]] 3-fosfoglycerové a 3-fosfoglycealdehydu. Takto udělaná část [[sloučenina|sloučeniny]] se přemění dalšími [[reakce]]mi na [[tuky]], [[Sacharidy|cukry]], [[Bílkovina|bílkoviny]], tj. stálé produkty [[fotosyntéza|fotosyntézy]]. Ostatní části jsou používány k obnovení [[ribulózového difosfátu]], na který se opět naváže [[oxid uhličitý]]. Calvin svým zkoumáním nalezl mechanismus asimilace [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]], a dále vyzkoumal, že při tomto procesu vzniká deset [[meziprodukt]]ů a reakci [[katalyzace|katalyzuje]] jedenáct různých [[enzym]]ů. [[Nobelova cena]] za objasnění [[fotosyntéza|fotosyntézy]] byla tak věnována někomu již po třetí, prvnímu se to povedlo [[Richard Martin Willstätter|Willstätterovi]] za výzkumy barviva [[chlorofyl]]u a druhý byl [[Emil Herman Fisher|E. Fischerovi]] za určení jeho struktury.

 

{{Wikicitáty}}

 

{{Nositelé Nobelovy ceny za chemii 1951-1975}}