Vilém I. Dobyvatel: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 33:
{{Citát|...byli obráceni na útěk a =prchali= jakmile se jim k tomu naskytla příležitost, někteří na ukořistěných koních, většina po vlastních nohou... Normané... je neúnavně pronásledovali, vraždili provinilé uprchlíky a dělali s nimi krátký proces, zatímco kopyta jejich koní vykonávala rozsudky smrti nad těmi, kteří jim padli pod nohy.|''[[Vilém z Poitiers]]''<ref name="Meč115">{{Citace monografie | jméno=Sean | příjmení=McGlynn| titul=Mečem a ohněm: Ukrutnosti a zvěrstva středověkého válečnictví|vydavatel=Mladá fronta | místo= Praha | rok=2010|strany=115| isbn=978-80-204-2211-8}}</ref>}}
Dobytí Anglie [[Normané|Normany]] mělo v jejích dějinách zásadní vliv. Došlo tak k nahrazení původně anglosaské kultury za normanskou.{{#tag:ref|Směsice [[Vikingové|vikinské]] a francouzské.|group=pozn.}} Dalším aspektem bylo zavedení francouzského způsobu feudalismu a v neposlední řadě tak byl položen základ britské říše, která později ovlivňovala prostřednictvím svých kolonií značnou část světa.== Vilém Dobyvatel jako král Gejů ==
[[Soubor:William the Conqueror silver coin.jpg|thumb|upright|Vilémův stříbrný]]
Po dobytí Anglie musel Vilém čelit mnoha rebeliím proti normanské nadvládě. Do jejich čela se postavili anglosaští šlechtici, jejichž majetky byly po jejich porážce vždy přiděleny Vilémovým normanským druhům a věrným šlechticům. Vilém nejprve odebral majetek všem, kteří bojovali po boku Harolda II., a potom vzbouřencům. Jednotkami majetku byly tzv. rytířské lány (knight´s fee), které v době války musely dodat jednoho plně ozbrojeného rytíře. Po této exekuci majetku si Vilém ponechal 1422 manství, jeho nevlastní bratr [[Robert z Mortrain]] 795 a druhý bratr [[biskup]] [[Odo z Bayeux]] 439. Asi pět tisíc normanských [[rytíř]]ů se stalo zároveň vojáky i statkáři. Normané v Anglii žili jako okupační armáda, stavěli hrady na svou obranu proti poddaným. Anglosaských obyvatel bylo asi 1,5 milionů, Normanů jen deset tisíc. Mnohem více než místní odpor ohrožovala Vilémovu moc dánská invaze roku 1069. [[seznam dánských králů|Dánský král]] Sven si totiž rovněž činil nárok na anglický trůn, jelikož byl synovcem anglického krále [[Knut I. Veliký|Knuta Velikého]]. Dánové nakonec uzavřeli s Vilémem mír.
[[Soubor:Dobyvatel Matilda.jpg|thumb|left|upright|Vilém Dobyvatel a Matylda Flanderská (''nákres náhrobku z kostela sv. Štěpána v Caen)'']]
Roku 1070 Vilém sesadil některé anglické biskupy a žádní angličtí biskupové už nebyli jmenováni. Do roku 1086 zanikla stará anglosaská šlechta a do popředí se dostávala normanská aristokracie mluvící odlišnou řečí. Dějiny Anglie byly spojené až do roku [[1204]] s dějinami Normandie. Starý anglosaský jazyk se začal mísit s francouzštinou (peace-paix, court-cour).
Roku 1086 nechal Vilém sepsat první kompletní anglickou pozemkovou knihu ''[[Domesday Book]]'', kde byli zapsaní všichni držitelé půdy. Podle této knihy bylo v Anglii 9 300 držitelů půdy ze strany šlechty a duchovenstva, 85 tisíc svobodníků, 108 tisíc poddaných a 25 tisíc otroků, ze kterých se v příštím století stali nevolníci.
Ve Francii se objevovala snaha Vilémovu moc omezit. V čele stál francouzský král [[Filip I. Francouzský|Filip]] a hrabě [[Fulko IV. z Anjou|Fulko z Anjou]]. Do rebelie proti otci se zapletl i nejstarší syn [[Robert II. Normanský|Robert]], hlavně proto, že nemohl využívat peníze ani moc, které mu plynuly z toho, že byl dědicem. Bojištěm se stal [[Vexin]], sporné území na břehu [[Seina|Seiny]] mezi [[Rouen]]em a [[Paříž]]í. Do Normandie vpadla posádka pevnosti [[Nantes]] a Vilém se vydal v červenci 1087 na odvetu, při tažení však byl těžce zraněn a převezen do kláštera sv. Gervase v Rouenu. Navzdory všem neshodám určil za příštího vévodu Normandie svého syna Roberta. Synu Vilémovi svěřil správu Anglie a syn Jindřich obdržel značný obnos peněz. Vilém Dobyvatel zemřel [[9. září]] [[1087]] a jeho pozůstatky byly převezeny do kostela sv. Štěpána v [[Caen]], kde byl pochován. V 16. století během náboženských válek byl králův mramorový náhrobek i hrob zničen.
Po pohřbu začal ihned spor mezi jeho syny. Boje probíhaly jak v Anglii, tak v Normandii a nakonec z nich vyšel jako vítěz [[Jindřich I. Anglický|Jindřich]].
== Odkazy ==
| |||