Kognitivní věda: Porovnání verzí

Přidáno 4 981 bajtů ,  před 7 lety
Neurověda, antropologie, filosofie
(→‎Disciplíny: Základ neurovědy, rozšířena psychologie, formátování)
(Neurověda, antropologie, filosofie)
Značka: možné subjektivní formulace
{{Podrobně|Neurověda}}
[[File:Researcher-test.jpg|thumb|Výzkumník prohlíží snímky mozku pořízené metodou funkční magnetické rezonance]]
* Neurověda je vědecká disciplína zkoumající nervový systém na mnoha úrovních, od genetiky po chování, proto ji samalze různě dělit na velké množství specializovaných odvětví.
* Neurovědy nižších úrovní popisu (např. [[molekulární neurověda|molekulární]] a [[buněčná neurověda|buněčná]] neurověda) se zabývají např. mechanismem přenosu signálů, tvorbou synapsí a neurotransmitery. [[Systémová neurověda]] pak studuje neurální systémy a okruhy složené z mnoha buněk a synapsí, a zjišťuje, jak tyto systémy vykonávají funkce jako je pohyb, vnímání či rozhodování. Lze například snímat elektrickou aktivitu skupin neuronů během toho, co člověk, ale kvůli invazivnosti metody častěji zvíře, vykonává nějakou úlohu.
* Z hlediska kognitivní vědy je nejvýznamnější výše zmíněná kognitivní a behaviorální neurověda. Zkoumá, jak jsou psychologické funkce implementovány v mozku. Během běžných psychologických experimentů je snímána aktivita mozku pomocí zobrazovacích metod jako je [[funkční magnetická rezonance|fMRI]] či [[pozitronová emisní tomografie|pozitronová emisní tomografie (PET)]], z čehož se usuzuje na relativní lokalizaci kognitivních funkcí - na jejich tzv. neurální koreláty. [[Elektroencefalogram|EEG]] či [[magnetoencefalografie|magnetoencefalografie (MEG)]] naproti tomu umožňuje lépe sledovat časový průběh těchto funkcí. Např. pomocí metody [[evokované potenciály|evokovaných potenciálů (ERP)]] lze zkoumat jakou část daného procesu ovlivňuje jaká experimentální manipulace. Zatímco fMRI má dobré prostorové a EEG dobré časové rozlišení, o [[transkraniální magnetická stimulace|TMS]] lze říct, že má funkční rozlišení.<ref name="walsh1999" /> TMS ovlivňuje pomocí magnetického pole aktivitu v určité malé části mozkové kůry., Použítímcož TMSovlivní i výkon v psychologických experimentech. lzeLze tak usuzovat nikoli pouze o korelacích, ale o kauzálních vztazích mezi neurální aktivitou a chováním.
* Blíže klinické praxi je [[neuropsychologie]]. Ta zkoumá vztahy mezi mentálními dovednostmi a činností mozku. Předmětem i metodami se překrývá s kognitivní neurovědou, ale na rozdíl od ní zkoumá především pacienty s kognitivními deficity, proto se vymezuje přesnější termín klinická neuropsychologie. Zabývá se lokalizací mentálních funkcí v mozku, diagnostikou a léčbou, čímž se liší od výše zmíněné kognitivní neuropsychologie.
* Na pomezí neurovědy, informatiky, fyziky a dalších disciplín leží [[výpočetní neurověda]]. Snaží se modelovat funkci nervové soustavy od jednotlivých neuronů až po kognitivní funkce jako je učení.
 
=== Antropologie ===
* Většina poznatků o funkci lidské mysli pochází z experimentů prováděných na vysokoškolských studentech rozvinutých západních zemí. Vědci se proto začínají stále více zajímat o vlivy různých kultur, jazyků a prostředí na myšlení.
* Hlavní metodou [[Kulturní a sociální antropologie|kulturní antropologie]] je [[etnografie]]. Výzkumníci žijí v rámci určité kultury po dlouhou dobu, aby porozuměli sociálním a kognitivním rozdílům.<ref name="thagard2012" />
* [[kognitivní antropologie|Kognitivní antropologii]] lze brát jako součást kulturní antropologie. Využívá metod a teorií kognitivní vědy (především experimentální psychologie a evoluční biologie) a zkoumá například kulturní inovace, šíření sdílené znalosti, vliv jazyka na chování a myšlení nebo podobnosti a rozdíly v jménech barev.
 
=== Filosofie ===
* Mezi filosofické disciplíny relevantní pro kognitivní vědu lze počítat především [[filosofie mysli|filosofii mysli]], [[filosofie jazyka|filosofii jazyka]], [[filosofie vědy|filosofii vědy]] a [[etika|etiku]].
* Filosofie mysli se zabývá převážně konceptuálními otázkami jako je [[problém mysli a těla|vztah těla a mysli]], [[vědomí]], [[svobodná vůle]], [[poznání]] a povaha mentálních obsahů a procesů obecně. Dominantní postavení zde zastává anglo-americká [[analytická filosofie|analytická tradice]] i kvůli jejímu převážně [[naturalismus (filosofie)|naturalistickému přístupu]]. V současnosti zažívá určitou rehabilitaci i dříve spíše anti-naturalistická kontinentální [[fenomenologie|fenomenologická tradice]]. Ta byla nahlížena jako varianta nedůvěryhodné introspekce. Nyní se však snaží nacházet styčné plochy s poznatky kognitivní vědy jako je např. teze [[vtělená kognice|vtělené kognice]]. Dále přispívá ke konceptualizaci témat jako je vědomí, což dle zastánců fenomenologie přispívá k lepšímu návrhu a interpretaci experimentů.<ref name="gallzah2008" />
* [[Filosofie neurovědy]] a filosofie kognitivní vědy jsou aplikacemi filosofie vědy. Zabývá se metodologií, konceptuálními problémy, relevancí neurovědních poznatků pro psychologické teorie, nároky na adekvátní vysvětlení v neurovědách a podobně.
* [[Neurofilosofie]] bývá někdy ztotožňována s filosofií neurovědy. Lze ji však vymezit jako snahu o řešení konkrétních problémů filosofie pomocí poznatků neurověd. Příkladem je zkoumání neurálních systémů etického hodnocení nebo volního rozhodování.
* Podobně i [[neuroetika]] je víceznačný termín. Ve smyslu "neurověda etiky" spadá pod výše uvedenou neurofilosofii. Ve smyslu "etika neurovědy" se zabývá etickými, právními a společenskými dopady neurověd. Jde například o problémy předvídání lidského jednání či vylepšování myšlení.
 
== Odkazy ==
<ref name="newell1972">Newell, A. and Simon, H.A. (1972)Human Problem Solving, Prentice-Hall</ref>
<ref name="cogscisoc">[http://www.cognitivesciencesociety.org Cognitive Science Society]</ref>
<ref name="walsh1999">Walsh, V.; Rushworth, R. (1999). A primer of magnetic stimulation as a tool for neuropsychology. Neuropsychologia 37, 125-135.</ref>
<ref name="gallzah2008">GALLAGHER, Shaun; ZAHAVI, Dan. The Phenomenological Mind : an introduction to philosophy of mind and cognitive science. London and New York : Routledge, 2008. 257 s. ISBN 0-203-08659-7.</ref>
 
</references>
68

editací