Kanonické právo: Porovnání verzí

Ve východním právu lze najít daleko menší vůli po centralizaci a dlouhou dobu zde neexistovala prakticky žádná snaha o kodifikaci, či zpřehlednění jeho zásad. O kodifikaci tohoto práva se začalo hovořit až po vydání CIC/1917. Díky tomu, že neexistovala žádná předchozí kodifikace, bylo výrazně složitější se o něco takového pokusit. Roku [[1935]] byla papežem ustanovena komise pro kodifikaci východního kanonického práva, která svoji činnost zakončila v roce [[1948]]. Protože se jednalo o výrazný zásah do tradic, nebyl tento dokument ([[Corpus Iuris Canonici Orientalis]] (CICO)) vydán najednou, ale po částech. Jelikož ani toto neodpovídalo přesným představám východních církví, vydal [[Druhý vatikánský koncil]] roku [[1964]] dekret o katolických východních církvích, který ovlivnil další kodifikační činnost. Na základě nových kodifikačních snah, byl vytvořen nový kodex, tzv. [[Kodex kánonů východních církví|Codex Canonum Ecclesiarum Orientalium]] (CCEO), který papež [[Jan Pavel II.]] promulgoval v roce [[1990]].