|
'''Leo Eitinger''' ([[12. prosince]] [[1912]] [[Lomnice (okres Brno-venkov)|Lomnice u Tišnova]] – [[15. října]] [[1996]] [[Oslo]]) byl [[psychiatr]], jeden ze zakladatelů studia [[viktimologie]] a [[Psychické trauma|psychického traumatu]]. Narodil se na Moravě, po nástupu nacismu uprchl do Norska. V letech 1943–1945 prošel koncentračními tábory [[Auschwitz-Birkenau|Osvětim]] a [[Buchenwald]]. Byl jedním z 23 norských Židů, kteří přežili [[holocaust]]. Po válce zůstal v Norsku, kde prováděl dlouhodobé psychiatrické výzkumy přeživších holocaustu.
{{Pracuje se}}
'''Leo Eitinger''' ([[12. prosince]] [[1912]] [[Lomnice (okres Brno-venkov)|Lomnice u Tišnova]] – [[15. října]] [[1996]] [[Oslo]]) byl český [[psychiatr]], jeden ze zakladatelů [[viktimologie]].
== Život ==
=== Mládí ===
Eitinger se narodil 12. prosince 1912 v Lomnici na Tišnovsku, v židovské rodině, jako nejmladší ze šesti dětí. Po válce se rodina přestěhovala do Pohořelic.
Eitinger se narodil 12. prosince 1912 v Lomnici na Tišnovsku, v židovské rodině, jako nejmladší ze šesti dětí. Po válce se rodina přestěhovala do [[Pohořelice (okres Brno-venkov)|Pohořelic]]. Po střední škole studoval [[Bohemistika|bohemistiku]] a [[Germanistika|germanistiku]] na [[Filozofická fakulta Masarykovy univerzity|filozofické fakultě Masarykovy univerzity]] a poté medicínu na témž univerzitě. Studium na [[Masarykova univerzita|Masarykově univerzitě]] dokončil v roce 1937. Poté vstoupil do armády jako důstojník [[Československé letectvo|Československého letectva]].
=== Druhá světová válka ===
Po střední škole studoval bohemistiku a germanistiku na filozofické fakultě a poté medicínu. Studium na Masarykově univerzitě dokončil v roce 1937 a vstoupil do armády jako důstojník letectva.
Kvůli narůstajícímu napětí ve střední Evropě Eitinger emigroval s tzv. [[Nansenův pas|Nansenovým pasem ]] do Norska. Po svém příjezdu vyjednal, že 37 židovských dětí mohlo uprchnout z Československa a pobývat v Židovském sirotčinci v Oslo . V dubnu 1940 norská vláda Eitingerovi umožnila pracovat ve veřejném zdravotnictví. Stal se rezidentem na psychiatrii v [[Bodø]]. Za několik dní však začala německá [[Operace Weserübung|invaze do Norska]], které zemi okupovalo po následujících pět let. ▼
V prosinci 1940 Eitingerovi nacistické úřady kvůli židovskému původu odňaly licenci, takže se musel živit jako dělník na pile. Od ledna 1941 se skrýval v ilegalitě. V březnu 1942 byl prozrazen a uvězněn. Prošel několika věznicemi a tábory v Norsku, v únoru 1943 byl na lodi MS ''Gotenland '' deportován do koncentračního tábora v [[Auschwitz-Birkenau|Osvětimi ]]. Zde (zdemu dostalbylo přidělenovytetováno číslo 105268 ). Ke konci války byl transportován do Buchenwaldu. V Osvětimi Eitinger sloužil v táborovém špitále, jedním z jeho pacientů byl mladík jménem [[Elie Wiesel ]]. Z z náhodného opětovného setkání o několik let později vzniklo vřelé celoživotní přátelství. Ke konci války byl přesunut do koncentričního tábora [[Buchenwald]]. ▼
▲Kvůli narůstajícímu napětí ve střední Evropě Eitinger emigroval s tzv. Nansenovým pasem do Norska. Po svém příjezdu vyjednal, že 37 židovských dětí mohlo uprchnout z Československa a pobývat v Židovském sirotčinci v Oslo.
Norská vláda mu roku 1940 umožnila pracovat ve veřejném zdravotnictví – stal se rezidentem na psychiatrii v Bodø, jen několik dní před tím, než bylo Norsko napadeno Německem a následovala pětiletá okupace.
=== Poválečný život ===
V prosinci 1940 Eitingerovi nacistické úřady kvůli židovskému původu odňaly licenci, takže se musel živit jako dělník na pile.
Z 762 Židů deportovaných z Norska do německých koncentračních táborů přežilo pouhých třiadvacet ,. Leo Eitinger byl jedním z nich. ▼▲Od ledna 1941 se skrýval v ilegalitě. V březnu 1942 byl prozrazen a uvězněn. Prošel několika věznicemi a tábory v Norsku, v únoru 1943 byl na lodi Gotenland deportován do koncentračního tábora v Osvětimi (zde dostal přiděleno číslo 105268). Ke konci války byl transportován do Buchenwaldu. V Osvětimi Eitinger sloužil v táborovém špitále, jedním z jeho pacientů byl mladík jménem Elie Wiesel; z náhodného opětovného setkání o několik let později vzniklo vřelé celoživotní přátelství.
LeoPo válce se Eitinger bylvrátil do Norska a zaměřil se na psychiatrii. Byl přitom zapáleným vědcem a plodným autorem. Roku 1955 sepsal práci o stresu na vojně, za kterou byl oceněn Královskou zlatou medailí . V následujícím roce byl jmenován docentem. Jeho doktorská práce z roku 1958 pojednává o psychiatrických analýzách uprchlíků v Norsku . Roku 1966 byl jmenován profesorem psychiatrie a vedoucím Psychiatrické kliniky na [[Univerzita v Oslo|Univerzitě v Oslo]]. keV této zpracovánípozici tohotopracoval tématuaž do roku 1983, mělkdy tyodešel nejlepšído předpokladydůchodu. ▼▲Z 762 Židů deportovaných z Norska do německých koncentračních táborů přežilo pouhých třiadvacet, Leo Eitinger byl jedním z nich.
Leo Eitinger nadále bádal i publikoval i jako emeritní profesor, a to téměř až do své smrti. V posledních letech života byl stále více zaujat studiem zvládání stresu. Jeho publikace přesahovaly medicínskou sféru a on sám se zapojoval do veřejné debaty o nejrůznějších tématech včetně rasismu a údělu menšin.
Po válce se Eitinger vrátil do Norska a zaměřil se na psychiatrii. Roku 1956 se stal docentem, roku 1966 byl jmenován profesorem psychiatrie a vedoucím Psychiatrické kliniky na Univerzitě v Oslo; v této pozici pracoval až do roku 1983, kdy odešel do důchodu.
== Vědecký přínos ==
▲Leo Eitinger byl zapáleným vědcem a plodným autorem. Roku 1955 sepsal práci o stresu na vojně, za kterou byl oceněn Královskou zlatou medailí. Jeho doktorská práce z roku 1958 pojednává o psychiatrických analýzách uprchlíků v Norsku; ke zpracování tohoto tématu měl ty nejlepší předpoklady.
Leo Eitinger je považován za jednoho ze zakladatelů viktimologie, oboru, jenž zkoumá důsledky agrese na oběť. Zatímco jiní vědci v té době studovali především psychologii útočníka, Eitingerova bádání se zaměřila na dopady viktimizace. ▼Eitingerovým největším úspěchem byly jeho detailní studie „Norští a izraelští přeživší z koncentračních táborů“ (1964) a „Mortalita a morbidita v důsledku nadměrného stresu“ (1973). Eitinger se svými spolupracovníky zjistil, že syndrom koncentračního tábora, poprvé popsaný dánskými vědci po druhé světové válce, je spojen s tvrdostí a délkou zážitků z koncentračního tábora, a nesouvisí s osobností pacienta před onemocněním.
Eitingerovým největším úspěchem byly jeho detailní studie „Norští a izraelští přeživší z koncentračních táborů“ (1964) a „Mortalita a morbidita v důsledku nadměrného stresu“ (1973). Eitinger se svými spolupracovníky zjistil, že syndrom koncentračního tábora, poprvé popsaný dánskými vědci po druhé světové válce, je spojen s tvrdostí a délkou zážitků z koncentračního tábora, a nesouvisí s osobností pacienta před onemocněním. Navzdory své vlastní vyčerpávající zkušenosti si Leo Eitinger dokázal od zkoumaného materiálu udržet objektivní odstup. Tento přísně vědecký přístup přispěl k věrohodnosti jeho závěrů v době, kdy se pokládalo za dané, že k rozvoji chronické psychické choroby musí být přítomny osobnostní předpoklady ještě před nástupem onemocnění. Důkaz účinků nadměrného stresu představoval významný průlom v pochopení úmrtnosti po katastrofách a výrazně přispěl k definici syndromů posttraumatického stresu, jako je posttraumatická stresová porucha a trvalá změna osobnosti po přežití katastrofy. Díky těmto diagnózám byly válečným obětem uznány choroby vyvolané válkou a značně se tím usnadnily procedury pro získání válečných invalidních penzí. ▼▲Leo Eitinger je považován za jednoho ze zakladatelů viktimologie, oboru, jenž zkoumá důsledky agrese na oběť. Zatímco jiní vědci v té době studovali především psychologii útočníka, Eitingerova bádání se zaměřila na dopady viktimizace.
▲Eitingerovým největším úspěchem byly jeho detailní studie „Norští a izraelští přeživší z koncentračních táborů“ (1964) a „Mortalita a morbidita v důsledku nadměrného stresu“ (1973). Eitinger se svými spolupracovníky zjistil, že syndrom koncentračního tábora, poprvé popsaný dánskými vědci po druhé světové válce, je spojen s tvrdostí a délkou zážitků z koncentračního tábora, a nesouvisí s osobností pacienta před onemocněním. Navzdory své vlastní vyčerpávající zkušenosti si Leo Eitinger dokázal od zkoumaného materiálu udržet objektivní odstup. Tento přísně vědecký přístup přispěl k věrohodnosti jeho závěrů v době, kdy se pokládalo za dané, že k rozvoji chronické psychické choroby musí být přítomny osobnostní předpoklady ještě před nástupem onemocnění. Důkaz účinků nadměrného stresu představoval významný průlom v pochopení úmrtnosti po katastrofách a výrazně přispěl k definici syndromů posttraumatického stresu, jako je posttraumatická stresová porucha a trvalá změna osobnosti po přežití katastrofy. Díky těmto diagnózám byly válečným obětem uznány choroby vyvolané válkou a značně se tím usnadnily procedury pro získání válečných invalidních penzí.
Leo Eitinger nadále bádal i publikoval i jako emeritní profesor, a to téměř až do své smrti. V posledních letech byl stále více zaujat studiem zvládání stresu (coping processes). Jeho publikace přesahovaly medicínskou sféru a on sám se zapojoval do veřejné debaty o nejrůznějších tématech včetně rasismu a údělu menšin. Jeho práci se dostalo uznání v podobě mnoha cen a poct. Například roku 1996 Eitingerovu práci „Přeživší z koncentračních táborů“ uvedla Mezinárodní společnost pro studium traumatického stresu mezi nejvýznamnějšími díly o traumatu. Za svou neúnavnou práci pro válečné veterány získal Leo Eitinger roku 1995 Cenu Světové federace veteránů.
JehoEitingerova význačnost jakožto plnohodnotného norského občana byla stvrzena, když byl jmenován komturem Norského královského řádu[[Řád sv. Olava;|řádu tentosv. řádOlava]]. Řád mu udělil norský král za velký přínos v oblasti medicíny.
Jako vědec, pedagog, autor i vedoucí instituce hrál Leo Eitinger velkou roli při výchově nových generací psychiatrů a jeho dílo je důležitým stavebním kamenem evropské tradice psychiatrických výzkumů.
== Vybrané odborné práce Lea Eitingera ==
* Eitinger, L.. (1972) Concentration camp survivors in Norway and Israel The Hague: Martinus Nijhoff.
== Cena Univerzity v Oslo za lidská práva – Cena Lisl a Lea Eitingerových ==
Leo a Lisl Eitingerovi zasvětili život prosazování lidských práv a boji proti bezpráví a rasismu. Oba sehráli významnou roli v norském hnutí za lidská práva. Díky jejich úsilí se Norsko stalo první zemí na světě, v níž byla založena katedra psychiatrie katastrof. '''Cena Univerzity v Oslo za lidská práva''' je udělována osobám, jež přispěly k řešení problému lidských práv nebo odvedly výjimečnou klinickou či výzkumnou práci v oblasti související s vědeckým oborem donátorů.
Cena Univerzity v Oslo za lidská práva je udělována osobám, jež přispěly k řešení problému lidských práv nebo odvedly výjimečnou klinickou či výzkumnou práci v oblasti související s vědeckým oborem donátorů.
[[Kategorie:Narození 1912]]
| 