Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 211 bajtů ,  před 6 lety
m
WPCleaner v1.23 - Obrázky bez popisu - Externí odkaz bez popisu - Opravy pravopisu a typografie (Opraveno pomocí WP:WCW)
| jméno = Aššurbanipal
| titul = [[Seznam asyrských králů|asyrský král]]
| obrázek = [[Soubor:Kinadshburn.JPG|200px|right|Portrét Aššurbanipal]]
| popisek =
| vláda = [[669 př. n. l.]] – [[631 př. n. l.]]
'''Aššurbanipal''' ([[akkadština|akkadsky]]: ''Aššur-báni-apli'' - "Aššur vytvořil [dalšího] syna" nebo "Aššur stvořil dědice")<ref>Dictionary of the Ancient Near East, Editors Piotr Bienkowski and Alan Millard, p.36</ref> se narodil roku [[685 př. n. l.]] jako syn [[Asarhaddon]]a a byl posledním významným králem tzv. [[Novoasyrská říše|novoasyrského období]]. Vládl v letech [[669 př. n. l.|669]] - [[631 př. n. l.]], zemřel roku [[627 př. n. l.]].<ref>Tyto údaje jsou podle Seznamu asyrských králů, [http://www.aina.org/aol/kinglist Assyrian kinglist]</ref> Je považován za velice vzdělanou osobnost, založil první systematicky organizovanou knihovnu na [[Blízký východ|Blízkém východě]], [[Královská Aššurbanipalova knihovna|Královskou Aššurbanipalovu knihovnu]], jejíž sbírky se částečně uchovaly dodnes.
 
V [[Bible|Bibli]] je nazýván '''As(e)nappar'' nebo ''Osnapper'' ([[Kniha Ezdráš|Ezdráš]] 4, 10) ,<ref>[http://www.mechon-mamre.org/p/pt/pt35a04.htm#10 Ezra 4 / Hebrew - English Bible / Mechon-Mamre],</ref> [[Starověký Řím|římský]] historik [[Marcus Iunianus Iustinus|Justinus]] užívá jména ''Sardanapalus''.<ref>{{Citace elektronické monografie
| url = http://www.forumromanum.org/literature/justin/english/trans1.html
| titul = Epitome of the Philippic History of Pompeius Trogus
Aššurbanipal vyrůstal v malém paláci nazývaném ''bit reduti'' (dům následnictví), postaveném jeho dědem Sinacheribem v období kdy byl korunním princem v severní části [[Ninive]]. Roku [[694 př. n. l.]] Sinacherib dokončil stavbu "Paláce bez rivala" v jihozápadním cípu metropole, přičemž zachoval většinu starších struktur. "Dům Následnictví" se stal domovem Asarhaddona, tehdy korunního prince. V tomto paláci byl zavražděn Aššurbanipalův děd; byl zabit Aššurbanipalovými strýci - identifikovanými pouze v biblické zmínce jako Adrammelek ([[Adramelech]]) a Šarezer. Důsledkem této [[konspirace]] je Asarhaddonův nástup na trůn roku [[681 př. n. l.]] Asarhadon pro sebe vybudoval novou rezidenci - ''bit masharti'' (dům zbraní, [[zbrojnice]]). "Dům následnictví" přenechal své matce a mladším dětem, včetně Aššurbanipala.
 
[[Soubor:Assurbanipal op jacht.jpg|thumb|300px|left|Aššurbanipal na lovu, palácový reliéf z [[Ninive]] .]]
 
Dodnes jsou nám známa jména jeho pěti bratrů a jedné sestry. [[Sin-idin-apla]], první korunní princ, zemřel před rokem [[672 př. n. l.]]. Protože nebylo předpokládáno, že by se dostal k trůnu, byl Aššurbanipal za svého mládí školen v té době obvyklých oborech, [[jezdectví]], [[lov]]u, [[jízdní vojsko starověku|vozatajství]] - ovládání válečných vozů (''chariotů''), válečnictví, základům řemesel, a v neposlední řadě královskému dekoru. V ojedinělém [[autobiografie|autobiografickém]] projevu Aššurbanipal popisuje další obory, do kterých byl zasvěcen ve svém mládí: věštění z oleje, [[matematika|matematiky]], psaní a četby. Aššurbanipal byl jediným asyrským králem, který se naučil číst a psát.
=== Egypt ===
 
Aššurbanipal nezdědil po Asarhadonovi jen trůn, ale také válečný konflikt s [[Egypt]]em a jeho [[kuš]]itskými panovníky, králi [[25. dynastie]]. Roku [[667 př. n. l.]] vyslal Aššurbanipal asyrskou armádu do Egypta. Výprava je úspěšná, egyptský král [[Taharka]] je v bitvě u [[Memfis]]u na hlavu poražen a Asýrie si udržuje svůj vliv na egyptské půdě. Několik egyptských vazalů se v té době pokouší o rebelii, ale asyrská armáda povstání potlačila. Všichni velitelé vzbouřenců byli posláni do [[Ninive]], pouze [[Neko I.]] (princ ze [[Sau]]) přesvědčil Aššurbanipala o své loajalitě. To mu vyneslo návrat do Egypta a následně i titul egyptského krále.
Po [[Taharka|Taharkově]] smrti r. [[664 př. n. l.]] vtrhl do [[Horní Egypt|Horního Egypta]] jeho synovec a následník [[Tanotamon]], dobyl jej a ustanovil [[Veset|Théby]] hlavním městem. U města [[Memfis]] porazil ostatní egyptské prince, včetně [[Neko I.|Neka I.]], který v bitvě málem zahynul. Aššurbanipal poslal další armádu proti Tanotamonově vojsku a opět se mu podařilo [[Kuš]]ity porazit. Tanotamon se stáhl na jih do své domoviny a k dalším válečným tažením z jeho strany již nedošlo. Asyřané vyrabovali [[Veset|Théby]] a domů přivezli obrovskou válečnou kořist.
Jak asyrský vliv v Egyptě skončil není zcela jasné, víme však, že Nekův syn [[Psammetik I.]] získal Egyptu nezávislost a zároveň udržel přátelské vztahy s Asýrií.
V soudobých textech byl nalezen zajímavý příběh, popisující jak měl [[Lýdie|lýdský]] král [[Gýgés]] ve snu vnuknutí seslané asyrským bohem [[Aššur]]em. Ve snu mu bylo sděleno, že pokud se poddá Aššurbanipalovi, podaří se mu porazit jeho vlastní nepřátele. Poté, co poslal vyslance do Asýrie, skutečně se mu podařilo porazit [[Kimmeriové|Kimmerie]]. Když však později podpořil egyptský odboj proti Asyřanům, jeho vojska byla poražena armádou z [[Kilíkie]] a Kimmerijci.<ref>M. Roaf, cultural atlas of Mesopotamia and the ancient near east 2004, p. 190-191190–191</ref>
 
=== Elam ===
V té době fungovala duální monarchie bez problémů. Na žádost svého bratra mu poslal Aššurbanipal sochu boha [[Marduk]]a jako znamení dobré vůle.<ref>G. Frame, Babylonia 689-627, p. 104</ref> Šamaš-šum-ukinova moc byla omezená. Byl sice oficiální hlavou Babylonie, ale většina výkonné moci byla v Aššurbanipalových rukou. Zpočátku vládl mír i na hranicích s [[Elam]]em, který byl stále v područí jejich otce. Aššurbanipal dokonce prohlašoval, že poslal do Elamu potraviny v době hladomoru. Okolo roku [[664 př. n. l.]] se však situace změnila. [[Urtaku]], elamitský král, překvapivě zaútočil na Babylonii. [[Asýrie]] se zdržela s vysláním pomoci; důvody mohly být dva: Aššurbanipal se nechal ukonejšit zprávami elamských vyslanců, nebo se prostě nacházel mimo svůj dvůr. Nakonec byli Elamité nuceni ustoupit před asyrskou armádou a ve stejném roce Urtaku umírá. Jeho nástupcem se stal [[Teumman]] (Tempti-Kumma-In-Šušinak), který ale nebyl legitimní následník trůnu. To vedlo k útěku mnohých elamských princů k Aššurbanipalovu dvoru. Mezi uprchlíky byl i nejstarší Urtakův syn [[Humban-Nikaš]]. V letech [[658 př. n. l.|658]] - [[660 - 669 př. n. l.|657 př. n l.]] se obě říše utkali znovu. Důvodem byla zrada provincie [[Gumbulu]] vůči Asýrii. Aššurbanipal se rozhodl je s konečnou platností potrestat. Na druhé straně se Teumman obával o svou autoritu kvůli princům setrvávajícm na asyrském dvoře a požadoval na Aššurbanipalovi jejich vydání. Po průniku asyrských vojsk do [[Elam]]u se obě vojska střetla v bitvě u řeky Ulaja.<ref>Jméno je podle asyrských záznamů, dnes identifikována jako [[Karun]] nebo [[Karkech]].</ref>
 
Elam byl v bitvě rozdrcen a podle asyrských reliéfů během bitvy Teumman spáchal sebevraždu.<ref>Banipal, Cem. The War of Banipalian, p. 31-5231–52, Bilkentftp Press, Çankaya 1986</ref> Aššurbanipal dosadil Humban-Nikaše za krále [[Madaktu]] a dalšího prince, [[Tammaritu]], jako vládce města [[Hidalu]]. Elam se tak stal dalším vazalským územím Asýrie s povinností platit tribut. S elamským problémem smeteným ze stolu si mohl Aššurbanipal konečně vyřídit staré účty s [[Gumbulu|gumbulskou]] provincií, kde dobyl i její hlavní město. Vítězná armáda pak pochodovala zpět domů, přičemž Aššurbanipal nezapomněl s sebou vzít i hlavu poraženého krále Teummana. Když jí při příjezdu do [[Ninive]] spatřili elamští ambasadoři, jeden z nich okamžitě spáchal sebevraždu a jiný si podle starého zvyku vyrval vousy. Jejich ponížení tím však neskončilo, hlava elamitského krále byla poté vystavena v přístavu v Ninive. Smrt a hlava Teummana byla později vděčným tématem reliéfů a maleb v Aššurbanipalově paláci.<ref>G. Frame, Babylonia 689-627 B.C. p.118-124 118–124</ref>
 
=== Babylon ===
 
V té době se zvětšovaly neshody mezi bratry a vyvrcholením vzájemných třenic bylo protiasyrské povstání [[Babylón]]u r. [[652 př. n. l.]]. Tentokrát však měl Babylon spojence - asyrské [[chaldejci|chaldejské]] kmeny, krále [[Gutejci|Gutiů]], [[Amorité|Amurrů]], [[Malluha|Malluhy]] a hlavně samotný [[Elam]]. Podle pozdější aramejské zprávy Šamaš-šum-ukin oficiálně vyhlásil svému bratru válku dopisem, v kterém ho označil jako pouhého místodržícího [[Ninive]] a jako svého poddaného. Asyřané opět váhali s odpovědí, tentokrát z důvodů nepříznivých znamení a věšteb. Není zcela jasné jak vzpoura ovlivňovala samotné asyrské vnitrozemí, ale prokázané nepokoje v některých městech ukazují, že i zde mohl mít Aššurbanipal jisté potíže.<ref>G. Frame, Babylon 689-627 BC, p. 131-141131–141</ref> Když byl Babylon konečně napaden, Asyřané opět prokázali svou válečnou sílu. Navíc i v oblasti Babylonie vypukla občanská válka, která omezila vojenskou pomoc pro Babylon. Roku [[648 př. n. l.]] Aššurbanipal již obléhá dvě hlavní centra vzpoury - [[Borsippa|Borsippu]] a Babylon. Bez nepřicházející pomoci byla jejich situace beznadějná. Po téměř dvouletém obléhání umírá Šamaš-šum-ukin ve svém hořícím paláci, jen krátce před tím, než se město vzdalo. Tentokrát Babylon nebyl zničen jako za [[Senacherib]]a, avšak neunikl hroznému krveprolití a masakrům vzbouřenců. Aššurbanipal dovolil, aby si Babylon podržel svou nezávislost, ale ta se stala ještě více formální než byla kdykoliv předtím. Nový babylonský král [[Kandanalu]] po sobě nezanechal žádné oficiální záznamy, pravděpodobně byla jeho funkce jen obřadní.<ref>J. Oates, Babylon, 2003, p. 123</ref>
 
== Na sklonku asyrské dominance ==
 
* LEICK, Gwendolyn: Mezopotámie
* [http://zivotopisyonline.cz/assurbanipal-7-stoleti-pr-n-l-626-pr-n-l-posledni-z-velkych-asyrskych-kralu/ Aššurbanipal (7. století př. n. l. – 626 př. n. l.): Poslední z velkých asyrských králů | životopisyOnline.cz]
 
anglicky: