Richard II.: Porovnání verzí

Veřejný názor na Richardova byl více než cokoli ovlivněn [[William Shakespeare|Shakespearovou]] hrou o králi, ''[[Richard II. (hra)]]''. Shakespeareův Richard byl krutým, mstivým a nezodpovědným králem, který dosáhl zdání velikosti až poté, co přišel o moc.<ref>Saul (1997), str. 1.</ref> protože však Shakespeare psal fikci, dovolil si celkem dost a mnoho věcí vypustil. Shakespeare svou hru založil na dílech autorů, jako byl Edward Hall a Samuel Daniel, kteří zase své písemnosti založili na současných kronikářích, jako byl Thomas Walsingham.<ref>Saul (1997), str. 3–4.</ref> Autoři jako Hall a Daniel byli součástí [[Tudorovci|tudorovské]] historiografie, která měla pro Richarda jen malé pochopení.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Saul | jméno = Nigel | odkaz na autora = | titul = The three Richards : Richard I, Richard II, and Richard III | vydavatel = Hambledon | místo = London | rok = 2005 | počet stran = 287 | isbn = 1852852860 | strany = 11-12 | jazyk = anglicky}}</ref> Tudorovský ortodoxní názor, podporovaný Shakespearem, viděl spojitost v konfliktu veřejnosti, který začal Richardovou špatnou vládou a skončil až s příchodem [[Jindřich VII. Tudor|Jindřicha VII.]] na trůn v roce 1485.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Aston | jméno = Margaret | odkaz na autora = | titul = Lollards and reformers : images and literacy in late medieval religion | kapitola = Richard II and the Wars of the Roses | vydavatel = Hambledon Press | místo = London | rok = 1984 | počet stran = 355 | isbn = 0907628184 | strany = 273-312 | jazyk = anglicky}}</ref> Názor, že [[Války růží]] v patnáctém století měl na svědomí Richard, přetrvával až do konce 19. století, ale ve dvacátém již našel odpůrce.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Pollard | jméno = Anthony James | odkaz na autora = | titul = The Wars of the Roses | vydavatel = Macmillan Education | místo = Basingstoke | rok = 1988 | počet stran = 138 | isbn = 0333406036 | strany = 12 | jazyk = anglicky}}</ref> Současní historikové se na Války růží dívají spíše odděleně od vlády Richarda II.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Carpenter | jméno = Christine | odkaz na autora = | titul = The Wars of the Roses : politics and the constitution in England, c. 1437-1509 | vydavatel = Cambridge University Press | místo = Cambridge | rok = 1997 | počet stran = 293 | isbn = 0521318742 | strany = 20 | jazyk = anglicky}}</ref>

 

 

Jednou ze základních historiografických otázek se týká Richardova politického programu a důvodů, proč selhal. Usuzovalo se, že jeho královský majestát obsahoval prvky rané moderní [[absolutní monarchie]], jejímž příkladem je dynastie [[Tudorovci|Tudorovců]].<ref>{{Citace monografie| jméno=Simon| příjmení=Walker| korporace=Rowena E. Archer, G. L. Harriss and Simon Walker (eds.)| kapitola=Richard IIs Views on Kingship| titul=Rulers and Ruled in Late Medieval England| strany=str. 49| místo=London| vydavatel=Hambledon Press| rok=1995| id=ISBN 1-85285-133-3}}</ref> V novější době byl Richardův koncept královského majestátu některými považován za nepříliš odlišný konceptu jeho předků a fakt, že přesně zapadal do rámce tradiční monarchie, mu také umožnil uskutečnit toho tolik,<ref name="Tuck"/><ref name="W63">Walker (1995),63.</ref> ačkoliv jeho činy byly kontroverzní a nenadálé. Neúčast ve válkách například měla snížit daňové zatížení, což by napomohlo Richardově oblíbenosti v dolní komoře parlamentu, jenže tento slib nikdy nesplnil, poněvadž náklady na vedení dvora, jeho opulentnost a Richardovo marnotratné mecenášství jeho oblíbenců byly nakonec stejně nákladné, jako vedení války, jenže bez jejích výhod.<ref name="S439"/> Vydržování armády se snažili později napodobovat [[Eduard IV.]] a [[Jindřich VII. Tudor|Jindřich VII.]], jenže Richardovu výhradní závislost na hrabství Cheshire oslabovala jeho podporu ve zbytku země.<ref>Saul (1997), str. 440, 444–445</ref> Jak podotýká historik Simon Walker: "To, o co se snažil, nebylo (v současné mluvě) ani neospravedlnitelné ani nedosažitelné; to, co ho zradilo, byl jeho způsob hledání."<ref name="W63"/>