Milutin Milanković: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m - Soubor:MilutinMilankovic.PNG (na Commons smazal commons:User:INeverCry, důvod: Per commons:Commons:Deletion requests/File:MilutinMilankovic.PNG)
m tzpo
Řádek 4:
 
== Životopis ==
Vystudoval techniku ve Vídni (Technische Hochschule in Vienna) jako civilní inženýr (1902) a získal doktorát technických věd (1904). Později pracoval ve Vídni ve firmě Adolf Baron Pittel Betonbau, kde budoval přehrady, mosty, viadukty, akvadukty z vystuženéhovyztuženého betonu po celém Rakousko-Uhersku. Na podzim [[1909]] mu byla nabídnuta katedra aplikované matematiky v Bělehradě a on se rozhodl soustředit se postupně na základní výzkum. Už od roku [[1912]] se jeho zájem soustředil na klima Země.
 
Přesidloval do Bělehradu v nepokojných dobách, kdy probíhaly balkánské války (1912-13) a začínala [[první světová válka]] (1914-1918). Světová válka vypukla krátce poté, co se oženil, a pro něj to znamenalo, že byl rakousko-uherskou armádou internován v Nezideru a poté v Budapešti, kde mu však bylo dovoleno pracovat v knihovně Maďarské Akademie věd . Toho využil k tomu, že pracoval na problematice pozemského klimatu a po válce (1920) mohl vydat na toto téma monografii s názvem ''Théorie mathématique des phénomènes thermiques produits par la radiation solaire'' (''Matematická teorie of tepelných jevů vyvolaných slunečním zářením''). V roce [[1923]] předložil Synodě pravoslavných církví, která se konala v květnu v KonstantipoliKonstantinopoli (Cařihradě, InstanbuluIstanbulu) svůj návrh ''Novojuliánského kalendářního cyklu'', který je dokonalejší než původní [[juliánský kalendář]], ale méně přesný, než užívaný cyklus [[gregoriánský kalendář|gregoriánského kalendáře]].
 
V roce [[1927]] byl Milanković pozván ke spolupráci na klimatologické příručce (''Handbuch der Klimatologie'') a na geofyzikální příručce (''Handbuch der Geophysik''). Klimatologická příručka, ke které napsal úvod s názvem ''Mathematische Klimalehre und astronomische Theorie der Klimaschwankungen'' (''Matematické učení o podnebí a astronomická teorie změn klimatu''), vyšla německy v roce 1930 a v roce 1939 byla přeložena do ruštiny. Pro příručku napsal Milankovič čtyři sekce vyjadřující jeho teorii sekulárního pohybu zemských pólů a jeho teorii glaciálních period (''Milankovičových cyklů''). V roce [[1941]] se podařilo dokončit tisk jeho velké práce ''Kanon der Erdbestrahlung und seine Anwendung auf das Eiszeitenproblem'' (''Princip oslunění Země a jeho aplikace na problém ledových dob'') s 626 stránkami, kterou vydala Královská srbská akademie. Kniha byla vydána anglicky pod titulem ''Canon of Insolation of the Ice-Age Problem'', až v roce [[1969]]. V 50. letech byla proti Milankovičově teorii vznesena řada námitek, ale konec 60. let a 70. léta přinesla poznatky z výzkumu hlubokomořských sedimentů, které tuto teorii potvrzují.