Václav Antonín z Kounic-Rietbergu: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Zbrnajsem přesunul stránku Václav Antonín Kounic na Václav Antonín z Kounic-Rietbergu: Upřesnění jména. |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Wenzel Anton Graf von Kaunitz.PNG|thumb|Kníže Václav Antonín z Kounic-
'''Václav Antonín z Kounic a Rietbergu''' ([[Němčina|německy]] '''Wenzel Anton von Kaunitz-Rietberg''') ([[2. únor|2. února]] [[1711]], [[Vídeň]] – [[27. červen|27. června]] [[1794]], [[Mariahilf]] u Vídně) pocházel ze staré moravské [[šlechta|šlechtické]] rodiny '''[[Kounicové|Kouniců]]''' (prvně rytíři, později pánové a od roku 1683 hrabata). Byl prvotřídním [[Svatá říše římská|císařským]] diplomatem a vyslancem. Od roku 1753 také působil ve funkci dvorského a státního kancléře. Roku 1764 mu byl za zásluhy udělen říšský knížecí titul (''Reichsfürst'') a roku 1776 i český knížecí titul.
Řádek 5:
=== Mládí, studia a cesty ===
Václav Antonín z Kounic-Rietbergu byl synem [[Morava|moravského]] [[zemský hejtman|zemského hejtmana]] [[Maxmilián Oldřich z Kounic|Maxmiliána Oldřicha z Kounic]]. Jeho otec získal sňatkem i [[Vestfálsko|vestfálské]] hrabství [[Ostfriesland-Rietberg]]. Stejně jako otec a děd se i Václav Antonín vydal na diplomatickou dráhu. Vystudoval práva a historii v [[Lipsko|Lipsku]] (únor 1731 - červenec 1732). Posléze se vydal na kavalírskou cestu. Zavedla jej do obojího [[Nizozemí]], [[Itálie]] (nejdéle pobýval v [[Řím|Římě]] - leden-červen 1733), [[Francie]] (stěžejní je jeho pobyt v [[Paříž]]i od srpna do prosince 1733) a [[Lotrinsko|Lotrinska]]. Z cesty se vrátil v únoru 1734 na počátku války o polské dědictví.
=== Státnická dráha ===
Od roku [[1735]] byl Václav Antonín z Kounic-Rietbergu v císařských státních službách. Od roku 1737 byl říšským dvorním radou, od roku [[1744]] [[ministr]]em ve vládě [[Habsburské Nizozemí|Habsburského Nizozemí]] a od roku [[1748]] se účastnil vyjednávání [[Cášský mír (1748)|míru v Cáchách]]. V letech [[1750]] až [[1753]] byl činný jako císařský velvyslanec v Paříži.
Po 39 let (1753-1792) byl Kounic odpovědný za císařskou zahraniční politiku jako domácí, dvorský a státní kancléř. V této funkci působil za vlády [[Marie Terezie]], [[Josef II.|Josefa II.]], [[Leopold II.|Leopolda II.]] i [[František II.|Františka II.]] Zastával vnější politiku zaměřenou proti [[Britské království|Britskému království]], což byla zřetelná změna kurzu oproti jeho předchůdci [[Johann Christof Bartenstein|Johannu von Bartensteinovi]]. Se záměrem znovu nabýt [[Slezsko]] ztracené ve válce s [[Prusko|Pruskem]] realizoval roku [[1756]] požadovaný obranný pakt s Francií (o který usiloval již od roku [[1749]], známý též jako »[[Změna aliancí]]« - ''renversement des alliances''), jakož i spolek s [[Rusko|Ruskem]], čímž se Rakousko po vypuknutí [[Sedmiletá válka|sedmileté války]] roku [[1756]] mohlo o obě tyto mocnosti opřít. Během této války byl Kounic nejbližším poradcem císařovny Marie Terezie a mnoho vojenských rozhodnutí učinil i sám. Poté, co Rusko z paktu vystoupilo, podněcoval hrabě Kounic mírové snahy, které roku [[1763]] vyvrcholily uzavřením [[Hubertusburský mír|míru na zámku Hubertusburg]]. Poté uplatňoval protiruskou politiku, z čehož chtěl vyzískat podporu Pruska. Po neúspěchu této snahy se vrátil znovu ke spojenecké politice s Ruskem.
Roku [[1761]] se ve [[Svídnice]] stal [[Svobodné zednářství|svobodným zednářem]] a členem vídeňské lóže "U tří děl" (''Zu den drei Kanonen''). Do [[Ilumináti|řádu iluminátů]] byl přijat pod jménem 'Caesar', přičemž doba přijetí a také řádové jméno nejsou jisté.<!--Zdroj: Hermann Schüttler, „Die Mitglieder des Illuminatenordens“--> Kounic obýval palác na vídeňské Herrengasse a také [[Kounický palác]] na dnešní Amerlingstraße č. 6, později využívaný jako škola.
| |||