Jing-cung (Sung): Porovnání verzí

Přidáno 252 bajtů ,  před 7 lety
m
typo a drobnosti
m (r2.7.2+) (Robot: Přidávám sh:Car Yingzong od Songa)
m (typo a drobnosti)
| popisek =
| vláda =[[1. květen|1. května]] [[1063]] – [[25. leden|25. ledna]] [[1067]]
| éra =Č’-pching ({{Cizojazyčně|zh|治平}}, 1064–1067)
| korunovace =
| tituly =
| celé jméno =Čao Cung-š’ ({{Cizojazyčně|zh|趙宗實}})<br />Čao Šu ({{Cizojazyčně|zh|趙曙}}, od 1062)
| chrámové jméno =Jing-cung ({{Cizojazyčně|zh|英宗}})
| posmrtné jméno =Tchi-čchien jing-li lung-kung šeng-te sien-wen su-wu žuej-šeng süan-siao chuang-ti ({{Cizojazyčně|zh|體乾應歷隆功盛德憲文肅武睿聖宣孝皇帝}}){{#tag:ref|Konečná verze jména z roku 1083.|group=pozn.}}
| regent =
| předchůdce =[[Žen-cung]]
| hymna =
| motto =
| otec = Čao Jün-žang ({{Cizojazyčně|zh|趙允讓}})
| matka = paní Žen ({{Cizojazyčně|zh|}})
| narozen =[[16. únor]]a [[1032]]
| místo narození =
|}}
 
'''Jing-cung''' ({{Čínsky|znaky=英宗|pchin-jin=Yīngzōng}}; [[16. únor]]a [[1032]] – [[16. únor]]a [[1032]]), vlastním jménem '''Čao Cung-š’''' ({{Čínsky|tradiční=趙宗實|zjednodušená=赵宗实|pchin-jin=Zhào Zōngshí}}), od roku 1062 '''Čao Šu''' ({{Čínsky|tradiční=趙曙|zjednodušená=赵曙|pchin-jin=Zhào Shǔ​}}) z [[dynastie Sung]] v letech 1063–1067 vládl čínské [[Říše Sung|říši Sung]]. Byl nástupcem [[Seznam sungských císařů|sungského císaře]] [[Žen-cung]]a.
 
== Mládí ==
Čao Cung-š’ byl třináctý z osmadvaceti synů [[Čao Jün-žang]]a ({{Cizojazyčně|zh|趙允讓}}, 995–1059), posmrtným jménem knížete An-i z Pchu ({{Cizojazyčně|zh|濮安懿王}}).<ref name="mcgrath 336">{{Citace sborníku
| příjmení = McGrath
| jméno = Michael
| příjmení sestavitele2 = Smith
| jméno sestavitele2 = Paul Jakov
| sborník = The Cambridge History of China, Vol. 5 Part One: The Five Dynasties and Sung China Andand Its Precursors, 907-1279 AD
| vydání = 1
| vydavatel = Cambridge University Press
| isbn = 0521812488, 978-0521812481
| poznámky = [Dále jen McGrath, College]
}}</ref> Čao Jün-žang byl první ředitel Velkého úřadu císařského rodu a tedy mezi členy císařského rodu držitel nejvýznamnějšíhonejvýznamnější úřadufunkce. Navíc byl potenciální dědic císaře [[Čen-cung]]a předtím než se roku 1010 narodil budoucí císař [[Žen-cung]]. Čao Jün-žang byl totiž synem Čen-cungova mladšího bratra.
 
Císař Žen-cung Čao Cung-š’a povolal do císařského paláce jako možného následníka už roku 1035, ale po narození Žen-cungova druhého syna o čtyři roky později byl Čao Cung-š’ vrácen rodičům. Nicméně všichni tři synové Žen-cunga zemřeli v dětství a tak císař Čao Cung-š’a nakonec roku 1062 adoptoval a jmenoval následníkem trůnu, současně princ dostal nové jméno Čao Šu.<ref name="mcgrath 336"/>
 
== Vláda ==
Po nástupu na trůn Čao Šu, posmrtným jménem Jing-cung, z psychického vypětí onemocněl. V řízení státu ho zastupovala císařovna vdova Cchao, v čele administrativy stáli [[Chan Čchi]] a [[Ceng Kung-liang]]. Na jaře 1064 se císař vrátil ke svým povinnostem, jeho nejstarší syn [[Šeng-cung (Sung)|Čao Čung-čen]] byl jmenován následníkem trůnu a první manželka paní Kao císařovnou.<ref>McGrath, College, s. 338.</ref>
 
Poté, co skončilo období císařova smutku za jeho předchůdce, roku 1065, vypukl spor o rituály uctění Jing-cungových předků. Císař totiž podle části hodnostářů jako adoptivní syn Žen-cunga měl právě jeho oficiálně považovat za otce a svého biologického otce mít za strýce; [[S'-ma Kuang]] a další argumentovali, že se má řídit právním stavem bez ohledu na svoje city k biologickému otci. Jing-cung však s podporou [[Ou-jang Siou]]a, který naopak kladl důraz na následování lidských citů, a prohlásil Čao Jün-žanga za otce a rodiče. Diskuze vedly k rozdělení vlády na oponující si skupiny hodnostářů a časem skouzlysklouzly k debatě o roli kontrolních úředníků a jejich práv oponovat císaři.<ref>McGrath, College, s. 341–342.</ref>
 
Spor se později opakoval o století později za vlády císaře [[Siao-cung (Sung)|Siao-cunga]] a v 16. století ve vyostřené formě jako [[Velký spor o obřady]] za císaře [[Ťia-ťing]]a.
 
Vláda pohlcená debatami o obřadech nevěnovala příliš pozornosti povýšení se [[říše Liao]] na říši Velká Liao (''Ta Liao''). Vážnější byly nájezdy tangutských vojsk ze státu [[Západní Sia]], vláda reagovala posílením místních milic v pohraničí (roku 1064), Tanguti se však stáhli až roku 1067 po pohrůžce, že nedostanou pravidelný [[tribut]] v čaji a hedvábí.<ref>McGrath, College, s. 344.</ref> Náklady na zmobilizování statisícové armády však ještě zhoršily finanční potíže vlády. Císař se je pokoušel zmírnit stanovením limitů počtu úředníků a prodloužením doby mezi [[Úřednické zkoušky v Číně|úřednickými zkouškami]] na tři roky, intervalu který zůstal zachován až do počátku 20. století. Dále než k uvedeným opatřením a k držení pod kontrolou výdajů na pohřeb předešlého císaře však ekonomické uvažování Jing-cunga nesahalo.<ref>McGrath, College, s. 344–345.</ref>
 
Císař zemřel [[25. leden|25. ledna]] [[1067]] po několikatýdenní nemoci. Nastoupil po něm jeho nejstarší syn jako císař [[Šen-cung (Sung)|Šen-cung]].
 
== Rodina ==
Hodnost císařovny držela první manželka Jing-cunga paní Kao ({{Cizojazyčně|zh|}}, 1012–1035), posmrtným jménem císařovna Süan-žen ({{Cizojazyčně|zh|宣仁皇后}}).
 
Jing-cungovy manželky mu daly čtyři syny a stejný počet dcer:
* Čao Jen (zemřel v dětství), kníže z Žun;
* Čao Jün (1056–1088), kníže Tuan-sien z I
* princezna Te-ning ({{Cizojazyčně|zh|德寧公主}}, † 1085);
* princezna Pao-an ({{Cizojazyčně|zh|寶安公主}}, 1051–1080);
* princezna Šou-kchang ({{Cizojazyčně|zh|壽康公主}}, 1051–1123);
* princezna Šu-kuo ({{Cizojazyčně|zh|舒國公主}}, zemřela v dětství).
 
== Odkazy ==
| příjmení2 = Smith
| jméno2 = Paul Jakov
| titul = The Cambridge History of China, Vol. 5 Part One: The Five Dynasties and Sung China Andand Its Precursors, 907-1279 AD
| vydání = 1
| vydavatel = Cambridge University Press