Verze z 26. 11. 2012, 20:45 editovat 109.80.108.63 (diskuse) Bez shrnutí editace ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 3. 2. 2013, 21:32 editovat zrušit editaci Frettie (diskuse \| příspěvky) Zakladatelé účtů, Prověření uživatelé, Výjimky z blokování IP adres, Patroláři 84 038 editací m WPCleaner v1.23 - Obrázky bez popisu - Opravy pravopisu a typografie (Opraveno pomocí WP:WCW) Přejít na další porovnání →
Řádek 1: [[Image:Harmonic partials on strings.svg\|thumb\|250px\|Alikvotní tón]] '''Alikvotní tón''', nebo též '''vyšší harmonický tón''', '''částkový tón''' je [[tón]], který zní společně s tónem základním. Většinou se u každého tónu (zvuku) vyskytuje množství alikvotních tónů. Intenzita jednotlivých alikvotních tónů je to, co určuje charakteristickou barvu zvuku. Právě díky alikvótním tónům jsme schopni např. poslechem rozpoznat, o jaký hudební nástroj se jedná . Například nástroje s ostřejším zvukem (trubka, pozoun) mají silnější liché alikvotní tóny (první, třetí etc), sudé alikvotní tóny dávají zvuku spíš teplo a měkkost. Řádek 12: Alikvotní tóny jsou přítomny u téměř veškeré [[hudba\|hudby]], protože jsou součástí každého [[tón]]u. Principu alikvotních tónů se využívá ve všemožných oblastech hudby. Na [[strunné nástroje\|strunných nástrojích]] je možné je zahrát, když lehce podržíme strunu právě v polovině, třetině, čtvrtině atd. Takto zahraným alikvotům se říká [[flažolet]]y. Lze je také zahrát speciální trsátkovou technikou, kdy drnkneme o strunu a současně jí palcem téže ruky jemně přejedeme. Podle místa drnknutí pak zazní jiný flažoletový (alikvótní) tón. Velmi bohatým na alikvótní tóny je třeba dechový nástroj australských domorodců -– [[didgeridoo]]. Pomocí zesilování určitých alikvotních tónů změnou tvaru ústní dutiny (zejména polohou jazyka) přidávají zkušenější hráči různé doprovodné prvky k základnímu tónu nástroje (např. jednoduché melodie znějící spolu se základním tónem). Alikvótní tóny vznikající změnou tvaru ústní dutiny lze také snadno vyloudit pomocí [[brumle]]. Hra na brumli je vlastně založená na manipulaci s nimi. U elektrické kytary existují efekty jako je [[fuzzbox\|fuzz]], [[booster]], [[distortion]], [[Overdriven\|overdrive]] apod. Ty přidávají základnímu tónu kytary vyšší harmonické, neboli alikvótní tóny a dělají zvuk bohatší a zajímavější -– barevnější, plnější. *Na principu alikvotních tónů je také založena důležitá část [[varhany\|varhanní]] hry. Vzhledem k tomu, že [[varhany]] obsáhnou celý slyšitelný rozsah, je možné míchat barvy tónů tím, že necháme s určitým tónem zaznít určité jeho alikvoty a tím barvu tónu ovlivňujeme. Tento princip má prakticky neomezené možnosti. Ostatně také z tohoto důvodu mají běžné varhany většinou stovky či tisíce píšťal. Řádek 27: [[Image:Table_of_Harmonics.jpg\|thumb\|centre\|700px\|Tabulka harmonie]] Některé dražší klavíry mívají vedle strunného chóru (dvou až čtyř strun ve stejné úrovni rozechvívaných údery kladívka) ještě další strunu (alikvótní), ležící mimo úroveň úderu kladívka a je většinou bez dusítka. Pro ladění této alikvótní struny platí zvláštnosti v článku výše uvedené, přičemž se rozechvívá jen frekvenčním souzvukem (rezonancí).

Alikvotní tón: Porovnání verzí