Elektromagnetický snímač: Porovnání verzí

'''Elektromagnetický snímač''' slouží k převodu [[Kmitání|kmitů]] [[Struna|struny]] nebo jiné části hudebního nástroje na elektrické kmity, které se následně zpracovávají a zesilují. Nejčastěji se používají v [[Elektrická kytara|elektrických kytarách]].

Elektromagnetické snímače jsou [[cívka|cívky]] s magnetickým jádrem, v jejíž [[Magnetické pole|magnetickém poli]] kmitá nejčastěji struna. Vlivem kmitajících [[struna|strun]] se v cívce indukuje [[elektrické napětí]]. Vzniklý slabý elektrický signál je dále přenášen k [[zesilovač]]i, kde se zesiluje. Mimo žádoucí signál se však také ve snímači [[Magnetická indukce|indukuje]] rušivé napětí vlivem změn jiných elektromagnetických polí v okolí cívky. To se projevuje nežádoucím zvukem, tzv. [[brum]]em.

Vlastnosti snímače závisejí na jeho konstrukci, kvalitě a způsobu vinutí cívky i použitých magnetických materiálech. Magnetické materiály používané pro jádra cívek snímačů jsou buď slitiny [[hliník]]u, [[nikl]]u a [[kobalt]]u (AlNiCo) nebo [[ferit]]. Pro dosažení rovnoměrného magnetického pole majimají snímače magnety[[magnet]]y pro každou strunu.

Elektromagnetické snímače se objevily ve [[1920-1929|dvacátých letech minulého století]]. Za jejich vynálezem stojí [[Los Angeles|losangeleský]] kytarista [[George Beauchamp]].

Prvním typem snímačů je jednocívkový snímač (''[[single coil]]''), který snímá kmity struny v celém frekvenčním rozsahu, výstupní signál však obsahuje i nežádoucí brum. Tento typ snímače je oblíbený pro čisté výšky a přirozený charakter zvuku.

Pro omezení brumu byl vytvořen druhý typ snímačů, tzv. ''[[humbucker]]''. Snímač je tvořen dvěma stejnými cívkami na společném jádře, zapojenými proti sobě, tedy s opačnou [[polarita|polaritou]]. Magnetická pole vzdálených zdrojů, způsobující brum, přicházejí na obě cívky ve stejné [[Fáze (vlna)|fázi]] a vzájemně se vyruší. Změny magnetického pole, vznikající chvěním strun v blízkosti snímače, naopak vytvářejí užitečný [[signál]]. Vzhledem k tomu, že humbuckery mají oproti single-coil větší počet cívek, jejich výstupní signál je (při stejném počtu závitů na cívku) silnější. Frekvenčně mají plný tón, hlavně ve středech a basech, výšky jsou oproti jednocívkovým snímačům omezené.