Hřebíček: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
TjBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.2) (Robot: Přidávám oc:Giròfle
Radiosaltbird (diskuse | příspěvky)
m linkfix
Řádek 19:
Pro svou značnou oblibu sehrál hřebíček významnou roli v dějinách [[zámořské objevy|zámořských objevů]]. Hřebíček se prokazatelně dostal do [[Středomoří]] už před naším letopočtem. Během středověku dováželi hřebíček do Evropy především [[Arab|arabští]] obchodníci.{{doplňte zdroj}} V [[16. století]] už byl v Evropě všeobecně známý a byl cenným obchodním artiklem. Právě zkrácení cesty na [[Moluky]], ostrovy hřebíčku, byl hlavní motiv k velké výpravě [[Fernão de Magalhães|Fernaa Magalhãese]], který věřil, že cesta západním směrem kolem Země bude kratší než dlouhá plavba kolem Afriky. Očekávání se nepotvrdilo, Magalhães na výpravě zahynul a cestu kolem světa dokončila jediná loď [[Victoria (loď)|Victoria]], která se vrátila plně naložená hřebíčkem a dvojnásobně tak zaplatila celkové náklady, vynaložené na výpravu.<ref>Josef Janáček, Století zámořských objevů (1415 - 1522). Orbis, Praha 1959, s. 12.</ref>
 
V roce [[1629]] se [[Nizozemsko|Nizozemí]] uchýlilo k radikálnímu kroku - aby si udrželo monopol na obchod s hřebíčkem a muškátem, zlikvidovalo všechny hřebíčkové a muškátové plantáže s výjimkou přísně střeženého moluckého ostrova [[Ambon]]. Teprve v r. [[1769]] se francouzskému [[guvernér]]ovi ostrova [[Mauricius|Mauritius]] podařilo propašovat semena obou rostlin v dutých podrážkách a [[Francie]] pak založila vlastní plantáže na ostrově [[ReunionRéunion]].<ref>Zdeněk Žáček, Vůně koření. Merkur, Praha 1981, heslo hřebíček.</ref>
 
První záznamy o hřebíčku pocházejí z Číny ze 3. století před našim letopočtem.