Sporné řízení: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Upřesněna přímost |
Rozšířeno |
||
Řádek 6:
#'''Zásada ústnosti''' znamená, že jako podklad rozhodnutí lze použít jen to, co bylo při jednání u soudu ústně předneseno. Proto se někdy zdlouhavě předčítají listinné důkazy nebo jejich části. Tato tradiční zásada není však příliš praktická a pokud s tím obě strany souhlasí, může soud od nařízení jednání upustit a rozhodnout na základě písemných pokladů.
#'''Zásada písemnosti''', jež není s předchozí zásadou v rozporu, ale doplňuje ji, znamená, že se všechny [[procesní úkon]]y stran i soudu protokolují (lat. ''quod non est in actis, non est in mundo'' - "co není ve spisech, není ve světě").
#'''Zásada přímosti''' je velmi důležitá zásada upravující dokazování. Podle ní může soud činit
#'''Zásada rovnosti stran''' garantuje všem účastníkům řízení v principu stejná procesní práva.
#'''Zásada nestrannosti a nezávislosti soudu''' (lat. ''nemo iudex in causa sua'' - nikdo nesmí být ve své věci soudcem) znamená, že soudcem určité věci nesmí být ten, kdo má zvláštní poměr k účastníkům řízení, tzn. kdo je k nim ve vztahu příbuzenském, přátelském nebo nepřátelském, nebo kdo má zvláštní zájem na výsledku projednávaného sporu, tj. kdo je podjatý.
Řádek 15:
#'''Zásada arbitrárního pořadí důkazů''' znamená, že soud provádí jednotlivé důkazy v libovolném pořadí, jak je to účelné (např. jak se k jednání dostavují jednotliví svědkové). Opačnou zásadou, zásadou ''zákonného pořadí důkazů'', je částečně vedeno [[trestní řízení|řízení trestní]], v němž je pořadí prováděných důkazů do určité míry fixováno v [[trestní řád|trestním řádu]] (např. jako první se vždy musí provést výslech [[obžalovaný|obžalovaného]]).
#'''Zásada veřejnosti''' stanoví, že sporné řízení (tak jako všechna řízení u soudu s výjimkou [[dědické řízení|řízení dědického]]) je vždy veřejné. Před veřejností lze jednání zcela nebo zčásti uzavřít jen za výjimečných okolností a i v těchto případech musí být veřejně vyhlášen [[rozsudek]].
#'''Zásada právní pomoci''' znamená, že nikdo nesmí utrpět újmu na svých právech proto, že by neznal v řízení před soudem svá procesní práva. Soudy jsou proto povinny ty [[účastník]]y řízení, kteří nejsou zastoupeni [[advokát]]em, o jejich [[procesní práva|procesních právech]] náležitě poučovat. Tato povinnost se však nevztahuje na práva hmotná (např. na právo uplatnit námitku [[promlčení]] nároku). Účastník, který nemá dostatek prostředků, aby si opatřil právní pomoc, má navíc nárok na bezplatné přidělení právního zástupce ''ex offo'', jehož náklady hradí stát: v českých podmínkách však bývá výsledek činnosti takového zástupce pro zastoupeného účastníka spíš pohromou než pomocí.
Sporné řízení je řízením '''kontradiktorním''', při němž se "utkávají" dvě soupeřící strany, žalobce a žalovaný, a soud mezi těmito stranami rozhoduje jako nestranný "rozhodčí"; jednání přitom sice řídí, ale je silně omezen vůlí stran - kupř. důkaz, který žádná ze stran nenavrhla, může soud provést jen za výjimečných okolností.
| |||