Wikipedista:Wikip.001/pískoviště: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 24:
Adolf Hitler a Eva Braunová strávili v bunkru jako manželé méně než 40 hodin. Dopoledne 30. dubna, zatímco se sovětské jednotky nacházely méně než 500 metrů od bunkru, měl Hitler schůzku s generálem Helmuthem Weidlingem, velitelem obrany Berlína, který ho informoval, že vojákům do večera pravděpodobně dojde munice. Weidling požádal Hitlera o povolení k průlomu, s čímž byl dříve neúspěšný. Hitler nejprve neodpověděl, a tak se Weidling vrátil do svého velitelství v Bendlerblocku. Přibližně ve 13:00 dostal od Hitlera povolení pokusit se večer o průlom. Hitler poté obědval se svými dvěma sekretářkami a kuchařem. Po obědě se on a jeho žena rozloučili s personálem a obyvateli bunkru včetně [[Joseph Goebbels|Goebbelsovy]] rodiny, [[Martin Bormann|Martina Bormanna]], svých sekretářek a několika důstojníků. Okolo 14:30 se Adolf a Eva Hitlerovi odebrali do vůdcovy pracovny.
Několik svědků později uvedlo, že slyšeli hlasitý výstřel kolem 15:30. Po několikaminutovém čekání Hitlerův komorník [[Heinz Linge]] společně s Bormannem otevřel dveře do pracovny. Linge později uvedl, že okamžitě ucítil zápach po hořkých mandlích, typický pro kyanovodík. Hitlerův pobočník [[Otto Günsche]] vstoupil do pracovny a nalezl na pohovce dvě těla bez známek života. Eva, s nohama skrčenýma u sebe, byla po Hitlerově levici a odkláněla se od něj. Günsche řekl, že Hitler
Günsche opustil studovnu a oznámil, že vůdce je mrtev. Obě těla byla vynesena do přízemí a únikovým východem do zahrady za říšským kancléřstvím, kde byla polita benzínem. Poté, co první pokusy zapálit benzín selhaly, odešel Linge zpět do bunkru a vrátil se s velkými rolemi papíru. Borman papír zapálil a odhodil na mrtvá těla. Jakmile se mrtvoly rozhořely, malá skupinka, zahrnující Bormanna, Günscheho, Lingeho, Goebbelse, [[Peter Högl|Petera Högela]], [[Ewald Lindloff|Ewalda Lindloffa]] a Hanse Reissera, pozvedla ruce k salutu, přestože stála téměř ve vchodu do bunkru.
Řádek 31:
Během odpoledne Sověti ostřelovali území kolem kancléřství. Příslušníci SS přinesli další benzín k dalšímu pálení mrtvol. Linge později uvedl, že těla nebyla spálena úplně, protože se tak dělo na otevřeném prostranství, kde je distribuce tepla různá. Pálení mrtvol trvalo od 16:00 do 18:30. V 18:30 Lindloff a Reisser zakryli těla v mělkém kráteru po granátu.
== Dozvuky ==
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-V04744, Berlin, Garten der zerstörte Reichskanzlei.jpg|thumb|200px|Zbytky nadzemní části vůdcova bunkru na zahradě říšského kancléřství. Vchod je vlevo, kruhovitá stavba patří ke generátorům a ventilaci.]]
První náznaky okolnímu světu, že Hitler je mrtev, přišly od Němců samotných. Prvního května přerušilo Reichssender Hamburg, patřící k dříve silné rozhlasové stanici Deutschlandsender, která vysílala napříč Evropou, svůj obvyklý program, aby oznámilo, že se brzo uskuteční důležité vysílání. Následovalo oznámení [[velkoadmirál]]a [[Karl Dönitz|Karla Dönitze]], kterého Hitler ve své vůli označil za svého nástupce, který Němce vyzval, aby truchlili za svého vůdce, jenž padl jako hrdina v hlavním městě říše. Dönitz řekl, že jeho jediný cíl v pokračující válce je ochránit Německo před destrukcí postupujícím bolševickým nepřítelem. Dodal, že pokud jeho cíl naruší i Američané a Britové, povede proti nim defenzivní boj. Jeho taktika byla docela úspěšná - dovolila 1,8 milionu Němcům vyhnout se sovětskému zadržení. Na druhou stranu si to vyžádalo značné krveprolití.
Prvního května ráno, třináct hodin po rozhodující události, obdržel Stalin zprávu, že se Hitler zastřelil. Generál Krebs to řekl sovětskému generálovi, [[Vasilij Ivanovič Čujkov|Vasiliji Čujkovovi]], když se sešli ve 4 hodiny ráno, kdy se Němci snažili dojednat přijatelné podmínky kapitulace. Stalin si nejprve vyžádal bezpodmínečnou kapitulaci a potvrzení, že Hitler je mrtev. Chtěl nalézt jeho mrtvolu. V brzkých ranních hodinách 2. května Sověti obsadili říšské kancléřství. Dole v bunkru se generálové Krebs a Burgdorf zastřelili.
Později 2. května nalezly jednotky [[Směrš]], pověřené pátráním po vůdcově mrtvole, ostatky Hitlera, Evy Braunové a dvou psů, pokládáných za Blondi a jejího potomka Wulfa. Stalin se stále měl na pozoru před tím, aby uvěřil, že je jeho odvěká nemesis po smrti, a tak zakázal, aby byla informace uvolněna veřejnosti. Ostatky byly opakovaně pohřbívány a exhumovány, jak se Smerš přesouvala z Berlína na nové místo do [[Magdeburg]]u. Zde byly pohřbeny i se spálenými mrtvolami ministra propagandy Goebbelse a jeho rodiny na neoznačeném místě pod vybetonovanou částí předního nádvoří. Místo bylo přísně utajeno.
[[Soubor:Hitlerwithoumoustache0002.jpg|thumb|left|Hitler vyobrazený americkými tajnými službami roku 1944 ukazujícími, jak by se mohl zamaskovat, aby unikl zatčení.]]
Sovětský svaz prezentoval rozdílné verze Hitlerova osudu, závisející na jeho aktuální politice. Bezprostředně po roce 1945 tvrdil, že nezemřel, ale uletěl a postarali se o něj jeho západní spojenci. Na čas to v západních mocnostech vyvolalo pochybnosti. Šéf státního zastupitelství USA v [[Norimberk]]u, [[Thomas J. Dodd]], řekl, že: „Nikdo nemůže říci, že je mrtev.“ Když se prezident [[Harry S. Truman|Truman]] zeptal Stalina na [[Postupimská konference|postupimské konferenci]] v srpnu 1945, zda je Hitler mrtev, odpověděl pouze: „Ne.“ Navzdory tomu měl Sovětský svaz 11. května 1945 k dispozici Hitlerova zubaře, [[Hugo Blaschke|Huga Blaschkeho]], který potvrdil, že nalezené ostatky patří Hitlerovi a Braunové. V listopadu 1945 [[Dick White]], tehdejší šéf kontrarozvědky v britské části Berlína (a pozdější šéf [[MI5]] a [[Secret Intelligence Service|MI6]]), nechal svého agenta [[Hugh Trevor-Roper|Hugha Trevor-Ropera]] případ prošetřit, aby mohl vyvrátit tvrzení Sovětů. Jeho poznatky o Hitlerových posledních dnech a sebevraždě, které sepsal do svého hlášení, byly v roce 1947 vydány jako kniha.
V roce 1969 byla kniha ruského novináře Lva Bezymenského o Hitlerově smrti publikována na západě. Obsahovala pitevní zprávy od Směrš, ale kvůli dřívějším pokusům ze strany SSSR o zmatení ji západní historikové pokládali za nedůvěryhodnou.
V roce 1970 měla být zařízení Směrše předána do rukou vlády [[Německá demokratická republika|NDR]]. Z obav, že by se Hitlerovo pohřebiště stalo svatyní [[Neonacismus|neonacistů]], nařídil ředitel KGB, [[Jurij Vladimirovič Andropov]], zničit ostatky pohřbené v Magdeburgu 21. února 1946. Sovětský tým KGB dostal detailní informace o pohřbu. Čtvrtého dubna 1970 tajně exhumovali dřevěné boxy obsahující ostatky 10 nebo 11 mrtvol v pokročilém stádiu rozkladu. Ostatky byly důkladně spáleny, rozdrceny a popel vhozen do řeky Biederitz, přítoku blízké [[Labe]].
[[Jelena Rževskaja]], bývalá sovětská válečná tlumočnice, podala své svědectví v knize ''Paměti válečné tlumočnice'' (Записки военного переводчика).
| |||