Bitva u Gravelines: Porovnání verzí

[[Soubor:Vaenius - Alexander Farnese.png|thumb|Alessandro Farnese, vévoda z Parmy, muž, na kterého velení Armady tak spoléhalo a který se tohoto konfliktu prakticky nezúčatnilnezúčastnil.]]

Bez zásob a vyčerpaný zakotvil a zformoval de Medina-Sidonia svou flotilu do obraného postavení poblíž francouzského [[Calais]], odkud vyslal naléhavou žádost o pomoc padesát kilometrů vzdálenému vévodovi z Parmy, který vyčkával u DunquerqueDunkerque. Ten však nedisponoval žádnými adekvátními plavidly, jež by mu mohl poskytnout, měl pouze obchodní lodě, které by byly pro Angličany snadnou kořistí.

Při návratu bylo tedy Španělské loďstvo zahnáno na sever a bylo nuceno vybrat si jestli popluje dál na sever do Norska nebo na západ. Vévoda de Medina Sidonia se rozhodl plout podél břehů [[Skotsko|Skotska]] a [[Irsko|Irska]]. Následky dlouhé cesty se začaly projevovat čím dál tím víc. Mnoho lodí se plavilo svázáno spolu provazy. Kvůli nedostatku jídla a vody pro posádku byli do moře shazováni jízdní koně. U skotských a irských břehů se Armada setkala s řadou ničivých bouří, které je nahnaly na zrádné útesy. V této době se projevilo také to, že většina lodí si přeťala kotvící lana při útěku před Anglickými ohnivými loděmi, dále manevrovatelnostmanévrovatelnost zhoršovala četná poškození stěžňů a plachet. Tyto bouře byly chápány protestanty jako pomoc od Boha, který je ochránil před hrozivou armádou. Alžběta vydala medaili se slovy „''He blew with His winds, and they were scattered.''“ (On dal větrům i vodám sil a dych, by rozprášily řady nepřátel mých.<ref>{{Citace monografie

V tomto nepříznivém počasí se námořníci dostali k Irským břehům. Mezitím ale v [[Dublin]]u probíhaly rozsáhlé přípravy na přijíždějící invazní armádu. Irskému místodržícímu, Williamu Fitzwiliamu, byla totiž podána zpráva, že bitvu v LamanchskémLamanšském kanálu vyhráli Španělé a přicházejí obsadit Irsko. Pro uklidnění lidí byla vydána falešná zpráva o 10 000 britských jednotkách, které se chystají vylodit na pomoc Irsku. Když se ale ukázalo, že se nejedná o španělskou invazní armádu ale o zubožené trosky armády začal velký hon na španělské ztroskotance. Pokud nebyli zabiti na místě, byli obvykle odvedeni mučeni a potom zabiti. Španělům pomáhali především původní galští obyvatelé, všichni tito lidé byli stíháni jako zrádci a zabíjeni.