Otevřít hlavní menu

Změny

Odebráno 14 bajtů ,  před 6 lety
bez shrnutí editace
 
== Mládí a První světová válka ==
Josef Dietrich, kterému se od malička říkalo Sepp, se narodil [[28. květen|28. května]] [[1892]] Palagiovi a Kreszentii Dietrichovým v [[Hawangen]]u poblíž [[Mamingen]]u ve [[Švábsko|Švábsku]]. V roce [[1900]] se celá rodina přestěhovala do okresního města [[Kepmten|Kemptenu]], ležícího na řece [[Iller]]. Sepp tam absolvoval povinnou školní docházku a jezdil jako povozník u sedláků. V roce [[1907]] se vydal „na zkušenou“ jako mnoho jeho vrstevníků a procestoval [[Rakousko]] a [[Itálie|Itálii]], než zakotvil v [[Curych]]u ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]], kde se učil v hotelu. Roku [[1911]] již však byl znovu doma, aby se dostavil k odvodu do [[Bavorská královská armáda|Bavorské královské armády]]. Nastoupil [[18. říjen|18. října]] [[1911]] ke 2. baterii 4. polního dělostřeleckého pluku, odkud byl po měsíci propuštěn pro zranění.
 
Po vypuknutí [[První světová válka|1. světové války]], [[6. srpen|6. srpna]] [[1914]] nastoupil k 7. bavorskému pluku polního dělostřelectva. Po základním výcviku se dostal v říjnu na frontu se 6. bavorským záložním dělostřeleckým plukem, který byl součástí 6. bavorské záložní divize 6. bavorské armády. Záhy utrpěl zranění a po jeho vyléčení byl odeslán do dělostřeleckého učiliště v [[Sonthofen]]u, aby se stal poddůstojníkem z povolání. V létě [[1915]] se opět zapojil do bojů a koncem roku byl znovu raněn. V listopadu [[1916]] byl přeložen k prvním německým tankovým jednotkám, a během bojů v roce [[1917]] získal ([[14. listopad]]u) [[Železný kříž]] I. třídy a [[Tankový odznak]]. Počátku roku [[1918]] byl převelen k 13. bavorskému tankovému odřadu, kde sloužil až do konce války.
 
== Počátek působení u SS ==
Po propuštění z armády v březnu [[1919]], nebyl přijat do formujícího se [[Reischwehr]]u, a tak nastoupil do řad [[Freikorps]], což byly polovojenské organizace, složené z válečných navrátilců, které se zapojovaly do různých půtek, např. s komunisty. V říjnu [[1919]] nastoupil výcvik u bavorské zemské policie, sloužící v [[Bavorsko|Bavorsku]] jako náhrady armády. V únoru [[1920]] se oženil s Barbarou Seidlovou a v květnu [[1921]] se v řadách znovuzformovaných Oberland Freikorps zúčastnil bojů ve [[Slezsko|Slezsku]], kam vstoupily polské jednotky. V létě [[1921]] se na politické scéně začala prosazovat nová strana s názvem [[Národně socialistická německá dělnická strana]] ([[Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]]), jíž vládl Adolf Hitler, a ke které se přidalo mnoho bojovníků Freikorps ze Slezska včetně Dietricha, již se cítili podvedeni [[Výmarská republika|Výmarskou vládou]]. Hitler se [[8. listopad]]u [[1923]] neúspěšně pokusil uskutečnit státní převrat (tzv. [[Pivní puč]]), za což byl později odsouzen k pěti letům vězení a NSDAP byla zakázána.
 
V květnu [[1928]] byl Dietrich přijat do NSDAP, která byla v roce [[1927]] obnovena, a o několik dní později vstoupil do organizace SS, která sloužila jako elitní garda. [[1. červen|1. června]] [[1928]] byl Dietrich povýšen do hodnosti Sturmführer, o něco později na SS Sturmbannführera, a 1. srpna se stal velitelem mnichovského oddílu SS, Standarte 1 a byl povýšen na SS Standartenführera. Hitler si Dietricha brzy oblíbil, proto byl rychle povyšován. Dobrý dojem udělal i na říšského vedoucího SS (Reichsführer SS) [[Heinrich Himmler|Heinricha Himmlera]], který jej [[18. květen|18. května]] [[1929]] jmenoval velitelem brigády SS Bayern, čímž se Dietrich stal velitelem jednotek SS v celém Bavorsku. [[11. červenec|11. července]] téhož roku byl povýšen na SS Oberführera Süd, čímž se stal velitelem jednotek SS v celém jižním Německu. Koncem února [[1932]] byla Dietrichem vytvořena Hitlerova osobní stráž, která se nazývala Doprovodné komando SS Vůdce (SS Begleit-Komando „Der Führer“), a o měsíc později byl Dietrich znovu zvolen do [[Říšský sněm (Německo)|Říšského sněmu]].
 
 
== Budování Leibstandarte a první zkušenosti ==
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 101III-Lerche Stereo-046-03, Metz, Sepp Dietrich bei Ordensverleihung.jpg|thumb|left|Sepp Dietrich vyznamenává své muže ze 1.divize SS-Leibstandarte v Métách ve Francii v roce 1940.]]
Po velkém vítězství NSDAP ve volbách do Říšského sněmu v roce [[1933]] a následném jmenování Hitlera kancléřem byl Dietrich [[17. březen|17. března]] pověřen, aby zformoval stráž k ochraně [[Říšské kancléřství|Říšského kancléřství]]. O několik dní později se stal velitelem (a tvůrcem) Štábní stráže SS Dietrich (SS Stabswache Dietrich). O několik týdnů později byla stráž přejmenována na Zvláštní komando SS Berlín (SS Sonderkommando Berlin) a přestěhovala se do [[Lichterfelde]]. V červnu [[1933]] byly zřízeny další dvě komanda, a společně s komandem Berlín se staly základem budoucích Zbraní SS (Waffen SS). Výjimečné na Dietrichově jednotce, která nyní čítala 600 mužů, a dalších dvou komandech bylo, že je cvičila armáda. Ale jen komando Berlín využíval Hitler ke svojí osobní ochraně. [[3. září]] [[1933]] byla všechna tři komanda sloučena pod souhrnné označení Adolf Hitler Standarte. Při desátém výročí Pivního puče, [[9. listopad]]u [[1933]], získala tato jednotka konečný název [[Leibstandarte SS Adolf Hitler]], a vykonala slavnostní přísahu Hitlerovi.
 
Dne [[30. červen|30. června]] [[1934]] se Leibstandarte v čele s Dietrichem zúčastnila tzv. [[Noc dlouhých nožů|Noci dlouhých nožů]], při které bylo povražděno několik stovek odpůrců nacismu a vedení [[Sturmabteilung|SA]]. Za tuto akci byl [[1. červenec|1. července]] Dietrich povýšen do hodnosti Obergruppenführera. V březnu [[1935]] se Leibstandarte poprvé dostala do akce, když dostala za úkol obsadit Sársko, kde skončila francouzská okupace, vyplývající z [[Versailleská smlouva|Versailleské smlouvy]]. Koncem roku [[1937]] se Dietrich seznámil s Uršulou Moningerovou (manželka SS-Gruppenführera [[Karl-Heinrich Brenner|Karla-Heinricha Brennera]]), do které se zamiloval, a téměř se přestal stýkat se svou první manželkou. Na začátku roku [[1938]] se Dietrich zúčastnil školení pro velitele tankových divizí, poté se účastnil obsazení [[Rakousko|Rakouska]] a [[Československo|Československa]].
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 101III-Weill-057-37, Metz, Sepp Dietrich.jpg|thumb|[[Sepp Dietrich]] na fotografii ze září roku [[1940]] po vítězství nad Francií.]]
Dne [[24. srpen|24. srpna]] obdržel Dietrich rozkazy k napadení [[Polsko|Polska]], úkolem pluku Leibstandarte bylo v rámci XIII. sboru 8. armády podporovat útok na [[Varšava|Varšavu]]. Byla to pro něj první zkušenost velet skutečnému bojovému útvaru ve válce a napoprvé nepříliš úspěšná, protože Leibstandarte utrpěla od polských jednotek v [[Pabianica|Pabianici]] těžké ztráty. Vedení armády na tento neúspěch reagovalo tím, že Leibstandarte přidělovalo pouze podpůrné úkoly a až na přímý zásah Hitlera byl pluk znovu zařazen k bojovým jednotkám jako součást XVI. sboru 10. armády, která vedla útok přímo proti Varšavě. Armádní velení nebylo s Dietrichem spokojeno a velitel 8. armády ho chtěl dokonce poslat před soud za plenění vesnic a vraždění civilistů jeho vojáky.
 
Koncem října se ale vydala opět na východ k [[Rostov na Donu|Rostovu na Donu]], který posléze dobyla, ale musela se prakticky ihned stáhnout zpět. Poté, co koncem listopadu nařídil [[Gerd von Rundstedt]] vyklidit Rostov, vybudovala si Leibstandarte obranná postavení na břehu Azovského moře, u [[Taganrog]]u, kde zůstala až do června [[1942]]. Posledního dne roku [[1941]], [[31. prosinec|31. prosince]], byly Dietrichovi uděleny dubové ratolesti k Rytířskému kříži. Po obdržení dubových ratolestí zůstal Dietrich nakrátko v [[Berlín]]ě. Nejprve byl ubytován v kancléřství jako Hitlerův osobní host. Propagandisté využili jeho přítomnosti k vytváření nacistické legendy. [[Hermann Göring]] a [[Joseph Goebbels]] nešetřili chválou, a označili ho za klíčového velitele na východní frontě. Krátce před tím jej Hitler dokonce označil za bavorského [[Wrangel]]a. Dietrich přítomnosti v Berlíně využil také k tomu, aby se [[19. leden|19. ledna]] [[1942]] konečně oženil s Uršulou Monninger. Až do června mohl Dietrich zahálet, protože Leibstandarte se nepodílela na žádné větší operaci, pouze se účastnila drobných potyček, přičemž byla v březnu posílena o tankový prapor, prapor stíhačů tanků, a dělostřelecký oddíl. Ještě předtím, než se Leibstandarte znovu zapojila do bojů, oslavil Sepp Dietrich [[28. květen|28. května]] 50. narozeniny, přičemž za „mimořádné služby“ obdržel šek na 100 tisíc říšských marek od samotného Hitlera.
 
Těžištěm nové letní ofenzívy byl [[Kavkaz]], kam Hitler upřel zraky, vědom si nedostatku ropných produktů a surovin, ale [[29. červenec|29. července]] byla Leibstandarte již v Paříži, kde se měla připojila k [[Paul Hausser|Hausserově]] Tankovému sboru [[Schutzstaffel|SS]], s nímž se v prosinci [[1942]] vydala zpět na východní frontu. Tankový sbor SS se stal na konci ledna [[1943]] součástí Armádní skupiny [[Hubert Lanz|Lanz]]. Úkolem této skupiny bylo udržet [[Charkov]], před postupujícími sovětskými vojsky. Vzhledem k množství sovětských sil to bylo nemožné, a tak bylo toto město prozíravě vyklizeno, ačkoliv tím [[Paul Hausser|Hausser]] vyvolal u Hitlera výbuch vzteku. Po těžkých bojích bylo město [[14. březen|14. března]] po těžkých bojích divizí Leibstandarte znovu dobyto, za což získal DitrichDietrich meče k Rytířskému kříži. Navíc se mu [[20. březen|20. března]] [[1943]] narodil druhý syn Lutz.
 
== Západní fronta ==
 
Dne [[20. červenec|20. července]] [[1944]] došlo k atentátu na Hitlera, což hluboce otřáslo Hitlerovou důvěrou ke generalitě, a tak začal otevřeně preferovat Zbraně SS. Nedlouho později byl Dietrich povýšen na SS Oberstgruppenführera zpětně od [[20. duben|20. dubna]] [[1942]] (měl být povýšen na návrh Himmlera již tehdy, ale Hitler nechtěl dráždit armádní vedení). Mezitím docházelo k nezadržitelnému postupu invazních jednotek i přes statečný odpor německých vojáků včetně I. tankového sboru [[Schutzstaffel|SS]], jehož velitel získal [[5. srpen|5. srpna]] [[1944]] brilianty k Rytířskému kříži.
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 101III-Alber-045-30, Berlin, Sepp Dietrich mit Ehefrau.jpg|thumb|left| Sepp Dietrich se svojí manželkou Ursulou Moningerovou.]]
Dne 9. srpna byl Dietrich jmenován velitelem 5. tankové armády, která měla provést protiútok u [[Avranches]]. Útok vzhledem k postupu spojeneckých jednotek nebyl příliš reálný a vyústil ve ztrátu 300 000 vojáků u [[Falaise]]. 8. září velitel skupiny armád B [[Walter Model|Model]] zahájil ústup za [[Západní val]], který byl schválený samotným Hitlerem, který již nemohl ignorovat situací na frontě, ale pod podmínkou, že budou vytvořeny silné tankové svazky pro následný protiútok. Dietrich byl [[9. září]] převelen do Německa, aby organizoval tuto zálohu. Ve funkci velitele 5. tankové armády jej vystřídal generál [[Hasso von Manteuffel]]. Ještě předtím, než odjel z Francie, ovšem americká 7. armáda prorazila linie 19. armády, v Paříži vypukly nepokoje, a její vojenský velitel generál pěchoty [[Dietrich von Choltitz]] ji [[25. srpen|25. srpna]] vydal do rukou spojenců.
 
 
== Konec války a souzení pro válečné zločiny ==
V polovině února [[1945]] se 6. tanková armáda, nyní přejmenovaná na 6. tankovou armádu SS začala tajně přesouvat do [[Maďarsko|Maďarska]], aby se účastnila poslední německé ofenzívy na východě. Cílem bylo dobýt [[Budapešť]] a udržet maďarská naftová pole. Nasazení tankových jednotek v bažinatém terénu se ukázalo jako holý nesmysl a po rozsáhlém útoku [[Rudá armáda|Rudé armády]] [[16. březen|16. března]] se 6. tanková armáda SS musela stáhnout, aby unikla zničení. Hitlera tato akce tak rozčílila, že pověřil [[Heinrich Himmler|Himmlera]], aby odebral mužům divizí [[1. tanková divize SS „Leibstandarte SS Adolf Hitler“|Leibstandarte Adolf Hitler]], [[2. tanková divize SS „Das Reich“|Das Reich]], [[Totenkopf]], a [[9. tanková divize SS „Hohenstaufen“|Hohenstaufen]] rukávové nášivky. To Dietricha úplně zdrtilo, a rozhodl se rozkazu neuposlechnout, a odjet za svými vojáky. Aféra pokračovala ve [[Vídeň|Vídni]] u Himmlera, kterému Hitler nařídil, aby odňal příslušníkům 6. tankové armády SS i vyznamenání. Když se o tom dozvěděl Dietrich, údajně si rozlobeně strhl z krku svůj [[Rytířský kříž Železného kříže|Rytířský kříž]]. Po tomto incidentu dostal Dietrich rozkaz bránit Vídeň (padla [[13. duben|13. dubna]]), což v této situaci nebylo možné, a tak musel opět ustupovat k řece [[Traisen]], kde se 6. tankové armádě SS podařilo na několik týdnů Sověty zastavit. Mezitím se ale ze západu přiřítila [[Armáda Spojených států amerických|Americká armáda]], ke které začal Dietrich ustupovat. Dietrich po kapitulaci [[9. květen|9. května]] odjel do [[Sonthofen]]u, nedaleko nějž, v [[Kufstein]]u, byl zajat 36. pěší divizí americké 7. armády.
 
V zajetí setrval několik dní, než byl [[15. květen|15. května]] [[1945]] převezen do tábora v [[Augsburg]]u. Téměř ihned po Dietrichově zajetí vznesli sověti požadavek na zanesení jeho jména na seznamu mužů, kteří měli být souzení ze válečné zločiny v okolí Charkova. Netrvalo dlouho a ozvali se také američanéAmeričané, kteří jej chtěli soudit za zavraždění několika desítek zajatých amerických vojáků v průběhu bitvy v Ardenách, tzv. [[Malmédský masakr]]. První výslech se konal [[1. červen|1. června]] a měl spíše obecnější charakter. Vyšetřovatelé, kterým byl údajně docela sympatický, se ho ptali na jeho názory ohledně událostí minulých dvou desetiletí. Kritizoval zejména Hitlera a Himmlera, a celkově lze říci, že Dietrich při výslechu vychvaloval schopnosti spojeneckých vojáků, ale nenechal nitku suchou na NSDAP, na SS a jejich špičkách, z čehož by se dalo vyvozovat, že si chtěl „zachránit kůži“.
 
V polovině února [[1945]] se 6. tanková armáda, nyní přejmenovaná na 6. tankovou armádu SS začala tajně přesouvat do [[Maďarsko|Maďarska]], aby se účastnila poslední německé ofenzívy na východě. Cílem bylo dobýt [[Budapešť]] a udržet maďarská naftová pole. Nasazení tankových jednotek v bažinatém terénu se ukázalo jako holý nesmysl a po rozsáhlém útoku [[Rudá armáda|Rudé armády]] [[16. březen|16. března]] se 6. tanková armáda SS musela stáhnout aby unikla zničení. Hitlera tato akce tak rozčílila, že pověřil [[Heinrich Himmler|Himmlera]], aby odebral mužům divizí [[1. tanková divize SS „Leibstandarte SS Adolf Hitler“|Leibstandarte Adolf Hitler]], [[2. tanková divize SS „Das Reich“|Das Reich]], [[Totenkopf]], a [[9. tanková divize SS „Hohenstaufen“|Hohenstaufen]] rukávové nášivky. To Dietricha úplně zdrtilo, a rozhodl se rozkazu neuposlechnout, a odjet za svými vojáky. Aféra pokračovala ve [[Vídeň|Vídni]] u Himmlera, kterému Hitler nařídil, aby odňal příslušníkům 6. tankové armády SS i vyznamenání. Když se o tom dozvěděl Dietrich, údajně si rozlobeně strhl z krku svůj [[Rytířský kříž Železného kříže|Rytířský kříž]]. Po tomto incidentu dostal Dietrich rozkaz bránit Vídeň (padla [[13. duben|13. dubna]]), což v této situaci nebylo možné, a tak musel opět ustupovat k řece [[Traisen]], kde se 6. tankové armádě SS podařilo na několik týdnů Sověty zastavit. Mezitím se ale ze západu přiřítila [[Armáda Spojených států amerických|Americká armáda]], ke které začal Dietrich ustupovat. Dietrich po kapitulaci [[9. květen|9. května]] odjel do [[Sonthofen]]u, nedaleko nějž, v [[Kufstein]]u, byl zajat 36. pěší divizí americké 7. armády.
 
V zajetí setrval několik dní, než byl [[15. květen|15. května]] [[1945]] převezen do tábora v [[Augsburg]]u. Téměř ihned po Dietrichově zajetí vznesli sověti požadavek na zanesení jeho jména na seznamu mužů, kteří měli být souzení ze válečné zločiny v okolí Charkova. Netrvalo dlouho a ozvali se také američané, kteří jej chtěli soudit za zavraždění několika desítek zajatých amerických vojáků v průběhu bitvy v Ardenách, tzv. [[Malmédský masakr]]. První výslech se konal [[1. červen|1. června]] a měl spíše obecnější charakter. Vyšetřovatelé, kterým byl údajně docela sympatický, se ho ptali na jeho názory ohledně událostí minulých dvou desetiletí. Kritizoval zejména Hitlera a Himmlera, a celkově lze říci, že Dietrich při výslechu vychvaloval schopnosti spojeneckých vojáků, ale nenechal nitku suchou na NSDAP, na SS a jejich špičkách, z čehož by se dalo vyvozovat, že si chtěl „zachránit kůži“.
 
[[11. červen|11. června]] proběhl další výslech, který již byl zaměřený na Dietrichovy názory na německá tažení, a také na incident v [[Malmédský masakr|Malmédách]], kde popřel, že by vůbec o nějakém incidentu věděl. [[13. červenec|13. července]] byl Dietrich převezen do [[Wiesbaden]]u, kde se spojenci pokoušeli zmapovat německá tažení z posledních dvou let války. Hlavní výslech za účelem zjištění jeho názoru na tyto události proběhl v [[Oberursel]]u ve dnech 8. - 9. srpna. V táboře byl až do [[5. listopad]]u, než byl spolu s mnoha dalšími bývalými spolubojovníky, převezen do [[Norimberk]]u, aby svědčil v hlavním procesu s válečnými zločinci. Nakonec se tak nestalo, přesto zde zůstal až do [[16. březen|16. března]] [[1946]], než byl převezen do [[Dachau]], kde se měl konat soud s účastníky incidentu v [[Malmédský masakr|Malmédách]]. Deitrich byl pak krátký čas v [[Schwabisch Hall]]u, kde byl formálně zatčen a obžalován, takže již nebyl veden jako válečný zajatec. Do Dachau se vrátil [[9. květen|9. května]]. [[16. červenec|16. července]] byl vynesen rozsudek a Dietrich byl odsouzen k doživotnímu pobytu ve vězení. Den po skočení procesu, [[17. červenec|17. července]] dorazil válečný zločinec číslo 160 spolu s ostatními odsouzenými do pevnosti v [[Landsberg]]u, kde si měl žalář odpykat.
V průběhu let docházelo k vytváření komisí, které případ opakovaně zkoumaly, k zásadnímu zlomu ale došlo [[31. leden|31. ledna]] [[1951]], kdy vrchní velitel amerických sil v Evropě generál [[Thomas Handy]] rozhodl, že šest zbývajících trestů smrti bude změněno na doživotní žalář. [[10. srpen|10. srpna]] téhož roku snížil Handy tresty i dalším mužům, mezi nimi i Dietrichovi, kterému byl trest snížen na 25 let. Zlepšily se dokonce i podmínky ve věznici, a odsouzenci mohli být častěji navštěvováni, dokonce je mohli navštěvovat i přátelé (dříve je mohli navštěvovat pouze příbuzní a právník).
 
[[18. červenec|18. července]] [[1955]] podal Dietrich již po několikáté žádost o propuštění z vězení, tentokrát mu již bylo vyhověno. Nedlouho po nabytí nezávislosti se německá vláda začala zabývat i předválečnými zločiny. Dietrich byl proto [[16. srpen|16. srpna]] [[1956]] zatčen v souvislosti s Nocí dlouhých nožů, kde hrál klíčovou roli. Nebyl ve vězení dlouho, neboť byl propuštěn na koucikauci výslechu a na proces, který se konal [[6. květen|6. května]] [[1957]] v [[Mnichov]]ě, čekal na svobodě. Byl obžalován za to, že od Hitlera převzal seznam šesti příslušníků [[Sturmabteilung|SA]], což před soudem nepopřel. Rozsudek byl vynesen již [[14. květen|14. května]], a oba obžalovaní, Dietrich a [[Michael Lippert]], obžalovaný z [[Ernst Röhm|Röhmovy]] smrti, byli odsouzeni na 18 měsíců žaláře. Dietrich nastoupil trest [[7. srpen|7. srpna]] [[1958]] v [[Landsberg]]u. Znovu, a ještě ve větší míře než dříve, se objevovaly problémy s krevním oběhem, navíc se dostavily i srdeční potíže. Proto byl již [[2. únor]]a [[1959]] propuštěn, zároveň mu byly prominuty podmínky, vyplývající z prominutí trestu za válečné zločiny, takže se mohl naplno věnovat své rodině. Přestěhovali se do [[Ludwigsburg]]u a najali si dům vedle Engelhardtových. Po zbytek života se Dietrich zabýval lovem, a zároveň se věnoval činnosti v organizaci [[HIAG]] (Veteránská organizace členů Waffen-SS). Josef „Sepp“ Dietrich zemřel doma v posteli [[21. duben|21. dubna]] [[1966]] na infarkt. Pohřeb se konal, za účasti asi šesti tisíc lidí, povětšinou jeho kamarádů ze Zbraní SS, v [[Ludwigsburg]]u podle vojenských tradic, a promluvil na něm jeho dlouholetý přítel z Leibstandarte [[Wilhelm Bittrich]].
 
 
== Kariérní postup ==
 
=== Data povýšení ===
 
* Vizewachtmeister - 1918
* Leutnant der Landespolizei - říjen, 1919
 
=== Data vyznamenání ===
 
* [[Rytířský kříž Železného kříže|Rytířský kříž železného kříže]] - 4. červenec, 1940
* [[Rytířský kříž Železného kříže|Dubové ratolesti k rytířskému kříži železného kříže]] - 31. prosinec, 1941
* Slezský orel I. třídy (Freikorps)
* Slezský orel II. třídy (Freikorps)
 
 
{{DEFAULTSORT:Dietrich, Josef}}
 
[[Kategorie:Němečtí generálové]]
[[Kategorie:Němečtí válečníci]]
Anonymní uživatel