Svátek Uvedení Páně do chrámu: Porovnání verzí

Svátek připomíná biblickou událost popisovanou v [[evangelium|evangeliu]] podle [[Lukáše]] {{Citace bible|Lk|2|22}}. [[Ježíš Kristus|Ježíšova]] matka [[Maria (matka Ježíšova)|Maria]] podle [[judaismus|židovských]] předpisů byla po narození chlapce 40 dní [[rituální čistota|rituálně nečistá]]. Po uplynutí této doby bylo její náboženskou povinností navštívit [[jeruzalémský chrám]], podrobit se očistným obřadům a přinést Bohu zástupnou oběť za prvorozeného syna. Vše prvorozené totiž náleželo Bohu {{Citace bible|Ex|13|2}}.

Při návštěvě chrámu došlo k setkání se starcem [[Nunc dimittis|Simeonem]] a [[Svatá Anna#Svatá Anna, vdova a prorokyně|prorokyní Annou]]. Simeon prorockým výrokem označil přinesené dítě za ''světlo k osvícení pohanů a slávu izraelského lidu''. {{Citace bible|Lk|2|32}}

Vzhledem k odlišnostem mezi východní a západní křesťanskou tradicí měl i vývoj svátku dvojí podobu. Východní praxi dosvědčuje poutnice [[Etherie]], která kolem roku 400 popisuje svátek slavený v [[Jeruzalém]]ě. Čtyřicátý den po [[Epifanie|Epifánii]], což byl tenkrát jediný jeruzalémský svátek Ježíšova narození, se u [[Chrám Božího hrobu|chrámu Vzkříšení]] konalo veliké procesí. [[Kněz]] a [[biskup]] vysvětlovali přítomným událost popisovanou v {{Citace bible|Lk|2|22}}. Už o půl století později se objevuje označení tohoto dne jako ''Svátek setkání'' a součástí obřadů je světelný průvod.

Na západě, konkrétně v Římě, lze vysledovat liturgii tohoto svátku již od poloviny [[5. století]]. Na 40. den po [[Narození Páně]] byl uspořádán světelný průvod. Takto byla věřícím připomenuta biblická událost v jeruzalémském chrámu a především Simeonův výrok o Kristu jako o světle. Průvod se zároveň stal protiváhou [[pohanství|pohanského]] zvyku, kdy se každý pátý rok začátkem února konatkonal smírný průvod městem, tzv. ''amburbale''. Proto se kladl důraz na [[pokání|kající]] ráz slavnosti fialovou [[liturgická barva|liturgicou barvou]]. Žehnání svící nesených v průvodu je doloženo ještě před koncem prvního tisíciletí v [[Gálie|Gálii]].

V 60. letech 20. století po [[Druhý vatikánský koncil|druhém vatikánském koncilu]] přinesla liturgická reforma v [[Římskokatolická církev|Římskokatolické církvi]] především změnu názvu svátku. Dosavadní název '''Očišťování Panny Marie''' byl změněn na '''Uvedení Páně do chrámu'''. Podtrhl se tak [[Kristologie|kristologický]] rozměr slavení. Fialová barva rouch užívaná od 5. století byla vystřídána bílou. Kající charakter svátku byl nahrazen barvou radosti z Krista – světla národů. Slavnostní průvod a žehnání svící zůstaly zachovány. Římský [[rituál]] stanovil dva způsoby. Průvod do chrámu z jiného kostela či kaple nebo malý průvod pouze kněze s asistencí v kostele.

Domněnka, že Svátek Uvedení Páně do chrámu měl cíleně nahradit pohanský svátek boha hromu nemůže s ohledem na historické souvislosti obstát. Datum bylo stanoveno podle biblického čtyřicetidenníčtyřicetidení od Narození Páně v době a na místě (v Římě v 5. století), kde se žádný svátek boha hromu neslavil. Lidový název [[Hromnice (svátek)|Hromnice]] souvisí spíše s pověrou, že požehnané svíce měly magickou moc ochránit před bouří. Odtud též název ''hromničky''.