Liteřina: Porovnání verzí

Přidáno 881 bajtů ,  před 8 lety
bez shrnutí editace
m (též písmovina, drobnosti, +{{Wikislovník}})
 
Liteřinu vyvinul ve [[14. století]] zakladatel [[knihtisk]]u [[Johannes Gutenberg]] pro odlévání tiskařských [[Písmeno|liter]]. Jednotlivá písmena se v tiskárnách skládala do stránek a sloužila k tisku knih, novin a časopisů. Po vytištění potřebného textu se stránka rozmetala a byly odlity nové litery. Slitina má pro [[knihtisk]] optimální vlastnosti – dostatečně nízkou [[teplota tání|teplotu tání]], takže ji bylo možno tavit jednoduchými středověkými prostředky, přitom je po vychladnutí dostatečně odolná vůči tlaku, který je na litery při tisku vyvíjen. Složení liteřiny se v průběhu staletí téměř nezměnilo. Její význam poklesl až na přelomu [[20. století|20]]. a [[21. století]] s nástupem [[elektronická sazba|elektronické sazby]] knih.
 
'''Ottův slovník naučný:'''
"Liteřina , slitina olova, antimonu a cínu k lití písmen, písmovina.
Liternina jest slitina v podstatě z antimonu a olova složená k výrobě písmenek tiskařských a k úpravě desek stereotypních. Zpravidla skládá se z 16 – 20% antimonu a z 84 – 80% olova. Byly též přísady jiných kovů zkoušeny (vismut, cín, měď, nikl, železo). K výrobě na veliko osvědčily se obecněji však jen přísady cínu a mědi. Na desky stereotypické doporučuje se slitina 9 č. olova, 2 č. antimonu, 2 č. vismutu; k tisku not slitina 7 č. olova, 1 č. antimonu a 12 č. cínu; k formám pro tisk barevných vzorků slitina asi 16 č. antimonu, 37 č. olova a 47 č. cínu. Požadavky na dobrou literninu kladené jsou, aby snadno tála, ostře plnila kadluby a majíc dostatečnou tvrdost málo se opotřebovala tlakem při tisku."
 
{{Wikislovník|liteřina}}
Neregistrovaný uživatel