Žebravé řády: Porovnání verzí

'''Žebravé řády''' neboli '''mendikanti''' (z ''[[latina|lat.]] mendicans'' – žebrající) je označení [[mnišský řád|mnišských řádů]], které se zřekly vlastnictví nejen na úrovni jednotlivců, ale i společenství jako celku (řádu),. naNa rozdíl od nežebravých řádů (např. [[cisterciáci|cisterciáků]], [[Řád svatého Benedikta|benediktinů]] nebo [[premonstráti|premonstrátů]]) tedy nedisponují pozemkovým ani jiným majetkem k zabezpečení provozu svých [[klášter]]ů, alenýbrž jsou závislé na vlastní práci a darech dobrodinců. Kláštery žebravých řádů vznikají od počátku 13. století.<ref>[http://www.newadvent.org/cathen/10183c.htm článek '''Mendicant Friars''' in: ''Catholic encyclopedia''] 22.7.2008 (anglicky, dostupné online)</ref>

Ze středověku dodnes přetrvaly čtyři velké mendikantské řády, uznané Druhým lyonským koncilem (1274): [[Řád bratří kazatelů|dominikáni]] (schválení 1216) a [[františkáni]] (1223), kteří působili od počátku ve městech, a [[karmelitáni]] (1245) a augustiniáni-poustevníci (1256).<ref>článek '''Mendikantské řády''' v: ''Encyklopedie Universum'' přes www.mlp.cojeto.cz 23.7.2008</ref> [[Tridentský koncil]] (1545-631563) povolil vlastnění majetku všem žebravým řádům s výjimkou františkánů a kapucínů.<ref>[http://www.newadvent.org/cathen/10183c.htm článek '''Mendicant Friars''' in: ''Catholic encyclopedia''] 22.7.2008 (anglicky, dostupné online)</ref>

Žebravé řády kladou důraz na asketický způsob života, chudobu, odříkání, ale také na službu bližním, a to jak hmotnou (provozování špitálů – Milosrdní bratři)<ref name="BUB356363"/>, tak duševní (vyučování), a duchovní (pastorace, misie). Přiklání se k podobě apoštolského života tzv([[latina|lat.]] ''[[Vitavita apostolica]]''). Významná je i činnost kazatelská, např. [[Řád bratří kazatelů|Dominikánůmdominikánům]] se říkalo bratři Kazatelé, pro působení [[Svatý Dominik|Svatého Dominika]] a jeho kázání proti herezi [[kataři|katarů]] a [[albigenští|albigenských]] na jihu Francie. <ref name="LAWs250"/>

Zřeknutí se majetku a spoléhání se na žebrotu, jako na obživu,způsob obživy znamenalo odtržení se od jednoho z nejzákladnějších principů tradičního [[Křesťanské mnišství|monasticismu]]. Kázání a poskytování duchovní péče byl [[Raisonraison d´être]] žebravých mnichů. Jasně dokazovali, že angažovaný křesťan dokáže žít ve světě běžných lidí, ale přesto do něj nepatřit. Již nebylo třeba unikat z lidského světa a uzavírat se do odlehlých klášterů. Jediné, bez čeho se nebylo možné obejít, bylo, aby se káli a žili ve shodě s [[Evangelium|evangeliem]].

Nezbytným předpokladem této misijní činnosti, bylo zřeknutí se veškerého majetku a s ním přicházející pohyblivost oproti mnichům, kteří byli vázáni k domu, v němž složili své sliby. Konzervativnější protivníci nazývali tyto mnichy ''gyrovagi'' – potulní. – napřNapř.[[Benedikt z Nursie| svatý Benedikt]] k nim choval nejhlubší opovržení. Takovíto mniši však měli volnost pohybu a mohli putovat od kláštera ke klášteru, z provincie do provincie, za účelem kázání čí studia, podle toho co jim předepsali jejich představení.<ref name="LAWs235"/>