Konstantinopol: Porovnání verzí

'''Konstantinopol''' (neboli '''Konstantinopolis''', slovanským označením '''Cařihrad'''), po dobytí Turky přejmenováno na [[Istanbul]]., Bylobylo bývalé hlavníhlavním městoměstem [[Římská říše|Římské říše]], po rozdělení římskéŘímské říše hlavníhlavním městoměstem [[Byzantská říše|Východořímského impéria]] či později nazývané Byzantské říše, a po dobytí Turky hlavníhlavním městoměstem [[Osmanská říše|Osmanské říše]]. V rámci současného města zahrnovala Konstantinopol prostor od přístavu [[Zlatý roh]] až k pobřeží [[Marmarské moře|Marmarského moře]]. Celé město má obrovskou historii, bylo to největší a nejbohatší město středověku. Mnohokrát město plnilo status hlavního města, bylo hlavním městem Římské říše, Byzantské říše, Osmanské říše, a nějakou dobu hlavníi městohlavním iměstem [[Turecko|Turecka]].

[[Konstantin I. Veliký|Konstantin]] město obdařil rozsáhlými privilegii, těm, která od nepaměti náležela městu Římu; dokonce i zásobování města [[egypt]]ským obilím odpovídalo zásobování [[Řím]]a starého hlavního města obilím z provincie [[Africa]]. Nadto bylo město obdařeno právem ''ius Italicum'' a bylo tak vyňato z placení pozemkové daně. Celé město bylo nadáno rozsáhlou [[autonomie|autonomií]], v jeho čele stál [[prokonzul]], který byl teprve roku [[359]] vystřídán [[městský prefekt|městským prefektem]]. Při založení města se počítalo se zásobováním 80 tisíc obyvatel, avšak již na konci [[4. století]] počet obyvatel dosáhl 400 tisíc a ve 2.druhé polovině [[6. století]] dokonce 600 tisíc obyvatel.

Konstantinopol byla od [[4. století]] politickým, ekonomickým a kulturním centrem východořímské říše, pro kterou se v době humanismu ujalo označení [[Byzantská říše]]. Význam Konstantinopole však dalece přesahoval hranice Byzantské říše, město bylo jedno z nejbohatších a nejlidnatějších na světě. Město se také stalo čtyřikrát místem zasedání [[ekumenický koncil|ekumenických koncilů]].

Z vojenského hlediska byla Konstantinopol považována za nedobytnou, díky mocným Theodosiánským hradbám to byla nejsilnější pevnost známého světa. Velké množství útoků a obléhání nemělo šanci díky špičkové obraně města, která v Evropě, ani na blízkém východě neměla obdoby. První zatěžkávací zkouška bylo roku 626 [[obléhání Konstantinopole (626)]] [[Perská říše|perskou]] dynastií [[Sasánovci|Sasánovců]] a jejich spojenci [[Avarové|Avary]].

V roce [[1204]] byla vyhlášená [[4. křížová výprava]], která původně měla úplně jiný cíl a směr, než se nakonec stalo. Velení se posléze ujali Benátčané, kteří se s armádou křižáků konečně chtěli zbavit největšího konkurenta, tedy Konstantinopole, a ovládnout celé východní středomoří. Byzantský císař [[Alexios III. Angelos]] byl zaskočen tažením křižáků a ani nevěnoval této skutečnosti nějaký zájem. Nikdo by nečekal, že se křižáci, západní křesťané, otočí a místo proti muslimům ohrožujících [[Svatá země|Svatou zemi]] vytáhnou na východní křesťany. Díky nerozhodnosti císaře a byzantského velení, byly nakonec konstantinopolské hradby, k údivu všech, prolomeny. Následovalo brutální vydrancování a masakr obyvatelstva, Konstantinopol byla z poloviny srovnána se zemí, vše, co mělo hodnotu, bylo ukradeno nebo bylo v plamenech. Plenění trvalo 3 dny, odhaduje se, že [[křižáci]] a Benátčané ukradli majetek a cennosti v hodnotě 400 000 stříbrných marek, byla to největší zaznamenaná kořist v historii, což jen svědčilo o bohatství a velikosti Konstantinopole. Konstantinopol se již nikdy z tohoto dobytí nevzpamatovala.

Během okupace křižáků bylo z dobyté Konstantinopole a dalších křižáky dobytých enkláv, vytvořeno [[Latinské císařství]] (rozloha státu se hodně měnila z původního, poměrně velkého území, až na zanedbatelné okolí kolem Konstantinopole), které už bylo ale pouhým stínem zašlé slávy Byzance. Nová kultura přivezena křižáky ze západní Evropy neměla s původní byzantskou kulturou příliš společného, nové katolické náboženství vzbuzovalo časté nepokoje a hospodářství a obchod byly během nadvlády křižáků nav úpadku. Konstantinopol byla z poloviny srovnána se zemí, vše co mělo hodnotu bylo ukradeno nebo bylo v plamenech. Po dobytí Konstantinopole se byzantská říše rozdělila na [[Nikájské císařství]], [[Trapezuntské císařství]] a [[Epeirský despotát|Epirský despotát]], tyto státy se přihlásily k odkazu byzantské říše. Území dobyté křižáky během křížové výpravy se brzy zformovalo do [[Athénské vévodství|Athénského vévodství]], [[Achájské knížectví|Achájského knížectví]] a [[Soluňské království|Soluňského království]]. Hlavní slovo a [[protektor]]em těchto enkláv však mělo být [[Latinské císařství]], ovšem to platilo pouze formálně. Tyto nástupnické křižácké státy v Řecku ale dlouho nevydržely a většina byla dobyta armádou znovu nastolené byzantské říše. Konstantinopol byla osvobozena až roku [[1261]] nikájskými vojsky, a tím bylo v Konstantinopoli znovunastoleno byzantské císařství [[Michael VIII. Palaiologos|Michaelem VIII.]]

Byzantská říše se už ale nikdy nevzpamatovala z onoho roku [[1204]], kdy byla Konstantinopol brutálně vypleněna, a začala ztrácet jedno město za druhým. Mohutnou expanzi Turků nebyla byzantská armáda schopna zastavit. Brzy z byzantské říše zbylo pouze pár přilehlých ostrovů, Konstantinopol a její okolí.

Dne [[2. duben|2. dubna]] 1452 přitáhla osmanská armáda před Konstantinopol a započalo poslední obléhání Konstantinopole. V době obléhání a i po pádu Konstantinopole náležel byzantské říši také [[Morejský despotát]], malý stát na Peloponésu ovládaný bratrem císaře. Obranu celé Konstantinopole zajišťovala armáda o síle 7000 - 10 000 vojáků a min.minimálně dalších 10 000 domobranců, osmanská strana tvořená i [[janičáři]] disponovala armádou o síle 80 000 - 150 000 vojáků. [[29. květen|29. května]] [[1453]] Byzantská říše definitivně zanikla [[Pád Konstantinopole|dobytím Konstantinopole]] [[Osmanská říše|Osmanskými Turky]].