Antón Lamazares: Porovnání verzí

'''Antón Lamazares''' ([[Španělsko]], 1954) je španělský malíř z generace 80 let, stejně jako José María Sicilia, Miquel Barceló nebo Víctor Mira. Ve svých dílech Lamazares pracuje se dřevem a s lepenkou a vytváří osobitý jazyk na základě experimentování s laky, ale i jinými látkami. Jeho styl se postupně vyvíjí od počátečního hravého expresionismu směrem k informalismu a abstrakci, s jistým sklonem k minimalismu v poslední etapě, kdy přijímá dialog mezi duší a pamětí, a také mezi smyslovostí a duševnem, snem a [[poezie|poezií]]. Jeho díla si získala mezinárodní věhlas, byla vystavována v mnoha městech různých světadílů a jsou součástí sbírek velkých uměleckých institucí, jako jsou [[Museo Nacional de Arte Contemporáneo Reina Sofia]], Centro Galego de Arte Contemporánea nebo Museo de Arte Contemporáneo de Madrid. Zastoupena jsou také v řadě soukromých sbírek a sbírek nadací.

 

 

[[Soubor:Pieza de serie lamazares.jpg|thumb|250px|left|Díla ze sérií ''Sueño e colorao'' a ''Titania e Brao'']]Lamazares se narodil 2. ledna 1954 v Maceiře, což je obec v katastrálním území Lalín ([[Pontevedra]], [[Galicie]]). Dětství strávené na venkově zanechalo hlubokou stopu v jeho obrazotvornosti a v jeho tvůrčím procesu. Velkou část svého vzdělání získal na internátě ve františkánském klášteře v Herbónu v letech 1963 až 1969. Během té doby se horlivě čte, zejména díla antických klasiků. Na konci šedesátých let začíná psát poezii a spřátelí se se spisovatelem Álvarem Cunqueirem i s malíři Laxeirem a Manuelem Pesquierou, kteří se stanou jeho prvními výtvarnými vzory. Jeho tvůrčí zájem se postupně přesouvá k malířství a rozhodne se být samoukem. V tomto ohledu byla klíčová dlouhá cesta, kterou v roce 1972 po různých evropských zemích, kde na místě studoval malbu jím nejvíce obdivovaných mistrů: [[Van Gogh]]a, [[Paul Klee|Paula Kleeho]], [[Rembrandt]]a či [[Joan Miró|Joana Miróa]], a posléze i [[Antoni Tàpies]]e, [[Manolo Millares]]e, [[Alberto Giacometti]]ho a [[Francis Bacon]]a nebo oceánské a středověké umění.

 

 

Roku 1973, v pouhých 19 letech, jeho obrazy začínají být vystavovány na kolektivních a individuálních výstavách. Roku 1973 narukoval k námořnictvu v El Ferrolu. 27. září téhož roku, po procesech v Burgosu, je šokován zprávou o posledních popravách frankistické diktatury. Jeden z popravených je jeho přítel Humberto Baena, pětadvacetiletý rodák z Pontevedry. Lamazarese popadne hluboká deprese a je hospitalizován v psychiatrické léčebně. Během té doby píše básnickou sbírku ''Adibal''.

 

 

'''(Madrid-New York, 1978-1989)'''