Anathéma: Porovnání verzí

Přidány 4 bajty ,  před 8 lety
→‎V křesťanství: Veřejný nepřítel
(→‎V křesťanství: Veřejný nepřítel)
 
== V křesťanství ==
V tomto smyslu přísného vyloučení, případně i zákazu s takovým člověkem se stýkat, slovo užívaly křesťanské církve. Ve [[středověk]]u se rozlišovalo dočasné vyobcování ([[exkomunikace]]) a výslovná klatba (''anathema''), s níž mohlo být spojeno i „vydání k potrestání“ světské moci: člověk vyloučený z církve byl něco jako [[veřejný nepřítel]], pro něhož ve společnosti nebylo místo. Klatbu vyhlašoval [[papež]] a mohla postihnout i panovníka. V takových případech se vyhlašovala v kostele přečtením papežské buly, načež přítomní kněží zhasli svíce, zlomili je a hodili na zem.
 
Středověká klatba byla pochopitelně i prostředkem politického boje, protože zbavovala šlechtice i poddané závazku poslušnosti, a papežové pozdního středověku ji užívali až příliš často. Reformátoři instituci anathematu potvrdili a založili na Ježíšově výkladu ({{Citace bible|Mt|18|18}}), zdůraznili však její výchovnou povahu (možnost smíření). Od 17. století slavnostní klatby i v katolické církvi mizí a převládá „automatická“ klatba, jakou nad sebou (''ipso facto'') vyslovuje [[hereze|heretik]] nebo [[schizma]]tik. Kodex církevního práva z roku [[1917]] anathema zrušil resp. ztotožnil s vyobcováním (exkomunikací). V pravoslavných církvích se výslovné anathema dnes užívá jen ve výjimečných případech, stejně jako podobné tresty v některých [[protestantismus|protestantských]] církvích, v synagogách nebo v moderních církvích amerického původu ([[Svědkové Jehovovi]], [[Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů|Mormoni]] atd.), může však mít pro postiženého závažné společenské důsledky.