{{Různé významy|tento=českém chemikovi a pedagogovi|druhý=odbojáří a vojákovi|stránka=Vladimír Maděra (voják)}}
Prof. Ing. Dr. '''Vladimír Maděra''', DrSc. ([[23. leden|23. ledna]] [[1905]] [[Dobřany]] – [[15. únor]]a [[1997]] [[Praha]]) byl profesor [[chemie]] a [[technologie vody]], [[rektor]] pražské [[VŠCHT]].
== Životopis ==
Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství (VŠChTI, která byla součástí [[České vysoké učení technické v Praze|ČVUT]]) absolvoval v roce [[1926]] jako žák profesora Schulze, významné osobnosti československého [[vodohospodářství]]. Souběžně studoval v letech 1925-[[1928]] [[mikrobiologieMikrobiologie|mikrobiologii]] na [[Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy|Přírodovědecké]] a hygienu na [[3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy|Lékařské fakultě]] Karlovy univerzity. Pro svou odbornou dráhu byl dobře vybaven znalostí cizích jazyků – vedle tehdy obvyklé [[Němčina|němčiny]] a [[Francouzština|francouzštiny]] ovládal též [[angličtinaAngličtina|angličtinu]] a [[Ruština|ruštinu]]. Již v té době spolupracoval Maděra s [[Komunistická strana Československa|KSČ]] a vedl v Libni komunistickou agitační skupinu Modré blůzy.
SvouSvoji kariéru inženýra[[inženýr]]a začínal v pražské kanalizační čistírně v [[Bubeneč|Bubenči]] jako vedoucí chemické laboratoře. Zde vybudoval jednu z prvních [[mikrobiologieMikrobiologie|mikrobiologických]] laboratoří pro [[odpadní vody]] v Evropě. V roce [[1932]] byl [[Promoce|promován]] doktorem technických věd na základě své práce „Chemické a mikrobiologické studie o čistotě Vltavy“. Následně působil v pražské (magistrátní) kanalizační kanceláři a později se stal jejím jako vedoucím. V posledních letech [[První republika|první republiky]] připravoval technologické podklady pro novou pražskou mechanicko-biologickou čistírnu odpadních vod. Za jeden z těchto jeho projektů mu byla udělena cena [[Masarykova akademie práce|Masarykovy akademie práce]], která Maděrovimu umožnila studijní pobyt v [[Anglie|Anglii]], z něhož vytěžil studii o technologii čištění odpadních vod ve [[Spojené království|Velké Británii]].
Po [[druháDruhá světová válka|válce]] se stal dík prvorepublikovým komunistickým aktivitám perspektivním bolševickým [[kádr]]em. Přesto zůstal zaměstnancem města Prahy, ale jen do roku [[1949]], kdy byl jmenován řádným profesorem[[profesor]]em pražské techniky ([[ČVUT]]). V roce [[1953]] (rok po založení samostatné [[VŠChT]]) přešel se svými spolupracovníky z ČVUT na VŠChT, kde se stal prvním profesorem katedry technologie vody, a v té souvislosti získal (bez [[disertační práce]] - zřejmě za zásluhy o bolševizaci vysokých škol) hodnost doktora věd ([[Doktor věd|DrSc.]]) pro tento obor. V letech [[1954]]-[[1955]] působil dočasně jako náměstek ministra školství, ale již hned poté se vrátil do čela své katedry (katedru vedl až do roku [[1974]]) a v roce [[1956]] se stal [[rektor]]em VŠChT (do roku [[1962]]). S jeho rektorováním je spojena největší komunistická [[čistka]] na VŠChT, která proběhla v roce [[1958]] a která znamenala, že ze školy muselo odejít na 40 profesorů, docentů, asistentů a zaměstnanců (kdo nešel dobrovolně, byl vyhozen „pro ztrátu důvěry“).{{Doplňte zdroj}} V roce [[1965]] spoluzaložil [[International Association for Water Research and Control]] (IAWRC). Byl čestným členem britského [[Institution of Water and Environmental Management a Royal Institute of Health]]. Od roku [[1956]] byl expertem [[Světová zdravotnická organizace|Světové zdravotnické organizace]] [[Organizace spojených národů|OSN]].<ref>Československý biografický slovník. [[Academia]], [[Praha]], [[1992]]: s. 422.</ref> V roce [[1961]] získal [[Řád práce]].<ref>[[Malá československá encyklopedie]]. 4. díl M–Pol: s. 28.</ref>
