Duchovní svaté přijímání: Porovnání verzí

drobné doplnění
(link, článek brzy vytvořím)
(drobné doplnění)
 
Duchovní svaté přijímání je učiteli duchovního života kromě jiného doporučováno v situacích, kdy člověk z nějakého důvodu eucharistii svátostně přijmout nemůže (není např. zrovna přítomen na mši svaté), popř. ji přijmout ve mši nesmí (např. je ve stavu [[smrtelný hřích|těžkého hříchu]] nebo nedodržel [[eucharistický půst]]). Taktéž je duchovní přijímání užíváno jako samotná příprava na svátostné svaté přijímání ve [[mše|mši]]. Výhodou duchovního přijímání je taktéž to, že jej věřící, na rozdíl od svátostného přijímání, smí vykonat kolikrát za den chce.
 
V některých kostelích, např. [[Kostel svatého Mořice (Olomouc)|v kostele svatého Mořice]] v [[Olomouc]]i, jsou v kostelních lavicích umístěny tabulky s textem této modlitby, při rozhlasových přenosech mší, např. na [[radio Proglas|rádiu Proglas]], slova modlitby recituje moderátor „do éteru“ v okamžicích, kdy věřící přistupují k přijímání.
 
Podle odpustkového řádu katolické církve získává částečný [[odpustek]] ten, „kdo v sobě probudí duchovní přijímání (víru, lásku a touhu po přijímání), jakoukoli formou zbožnosti“.<ref>http://www.eucharistie.cz/czech/texty/odpustky/odp3.html</ref> (Před [[2. vatikánský koncil|2. vatikánským koncilem]] odpustky 60 dní při užítí formule sv. Alfonse, dnes se dělení částečných odpustků na dny nepoužívá<ref>The Raccolta or Collection of Indulgenced Prayers & Good Works by Ambrose St. John, Burns & Otates, Londýn, 1910, str. 83</ref>.)