Pejorativum: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
MerlIwBot (diskuse | příspěvky)
m Robot: Přidávám bg:Пейоративен
aby se dalo prokliknout na prof. Šmilauera
Řádek 14:
Postojová nebo emoční příznačnost slova obecně nezávisí na jeho gramatické podobě. Přesto však existují i stylově příznačná slova, která jsou z neutrálnějších slov odvozována specifickými příponami, popřípadě je jimi zesílena postojová či emoční příznačnost kmene. Tytéž přípony však mnohdy mohou mít jinou expresivní příznačnost, často i domáckou nebo mazlivou, lidovou a hovorovou anebo neutrální, a příznačnost téhož slova se může krajově a nářečně lišit (například slovo Pražák je v Praze vnímané jako neutrální, zatímco na Moravě jako pejorativní).
 
Ve slovanských jazycích (například [[čeština|češtině]] nebo [[makedonština|makedonštině]]) je pejorizační efekt někdy spojen s [[augmentativum|augmentizačními]] příponami – v češtině například -ák (hnusák), -an (křupan), -ec (blbec), -och (smraďoch), -ous (morous), -ouš (teplouš), -as (ťulpas), -oun (tupoun blboun, vrahoun), -our (Němčour), v ženském rodu -ice (babice, Zdenice), -inda (slečinda), -izna (babizna), -ajzna (tlamajzna), a ve středním -isko (jeho pejorativní náboj je však dnes minimální).<ref>viz Andrea Hejdová: [http://is.muni.cz/th/186258/ff_b/Bakalarska_prace.pdf Deminutiva v českém a makedonském jazyce], bakalářská diplomová práce, Masarykova univerzita Brno, Filozofická fakulta, Ústav slavistiky, 2008, str. 24–25</ref> [[Vladimír Šmilauer]] v roce 1940 psal, že pejorativní příznačnost je typická také pro slova tvořená z abstraktních substantiv pomocí přípon -ář, -ař (pobožnůstkář, tmář, bludař, svornostář, původně i pokrokář či samotář), zatímco slova odvozená těmito příponami od konkrétních substantiv (brzdař, loutkář) jsou většinou neutrální.<ref>Vladimír Šmilauer: [http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3477 Elektroúdržbář], Naše řeč, ročník 24, č. 4/1940</ref>
 
== Související články ==