Vojenská hranice: Porovnání verzí

Přidáno 12 048 bajtů ,  před 8 lety
podstatné rozšíření textu
(1 ref)
(podstatné rozšíření textu)
[[File:Militargrenze, Wojwodowena und Banat.jpg|right|thumb|Území Vojenské hranice na mapě Chorvatska (vyznačena červenou hranicí). Vojenská hranice zabírala v polovině [[19. století]] území části [[Slavonie]], okolí [[Pakrac]]e, celou [[Lika|Liku]] a [[Kordun]]. Táhlo se až k [[Jaderské moře|Jaderskému moři]].]]
'''Vojenská hranice''' (též označována jako '''Krajina''') je označení pro hranici mezi [[Habsburská monarchie|Habsburskou monarchií]] (později [[Rakousko-Uhersko|Rakouskem-Uherskem]]) v jejích jižních oblastech a [[Osmanská říše|Osmanskou říší]].<ref>{{Citace elektronické monografie
'''Vojenská hranice''' (též označována jako '''Krajina''', [[srbochorvatština|srbochorvatsky]] '''Војна Крајина/Vojna Krajina''', [[maďarština|maďarsky]] '''Határőrvidék''', [[němčina|německy]] '''Militärgrenze''', [[rumunština|rumunsky]] '''Graniţa Militară''') je označení pro pásmo v příhraničí [[Habsburská monarchie|Habsburské monarchie]] (později [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]]) v jejích jižních oblastech a [[Osmanská říše|Osmanskou říší]].{{chybí zdroj}}
| příjmení =
 
| jméno =
== Geografické vymezení ==
 
Vojenská hranice vznikla proti hrozbě, kterou představovali Osmanští turci. Byla vytvořena na konci 17. století po uzavření [[Karlovický mír|Karlovického míru]], kdy byli turci zatlačeni až za řeku [[Sáva|Sávu]]. Zde se potom vojenská hranice rozkládala. Její nejzápadnější část byla v oblasti pohoří [[Velebit]], nedaleko hranic s [[Bosna a Hercegovina|Bosnou a Hercegovinou]] a nejzápadnější část až v rumunských [[Karpaty|Karpatech]], na hranici s [[Valašsko]]. Nejdéle však existovala západní sekce Vojenské hranice, která přetínala v různých směrech území dnešního [[Chorvatsko|Chorvatska]].
 
Z druhé strany hranice, na území [[Bosna a Hercegovina|Bosny a Hercegoviny]], byla podobným způsobem zřízena tzv. [[Bosanska krajina|Bosenská krajina]], která měla chránit turecké území před případnými rakouskými nájezdy. Rozkládala se podél severní hranice Bosny až po [[Cazin]] (tzv. [[Cazinská krajina]]). Jak na území habsburské Vojenské hranice, tak i z turecké strany, byly vybudovány četné pevnosti a systémy opevnění.
 
[[File:Josephinische Landaufnahme Slavonischen Distrikt.jpg|right|thumb|Slavonská sekce Vojenské hranice, vymezená městy Novska (západ) a Zemun/[[Petrovaradín]] (východ)]]
Území Vojenské hranice bylo správně rozděleno na několik celků. V jižní části Sedmihradska existovala tzv. ''Sedmihradská vojenská hranice'', mezi soutěskou [[Đerdap]] a [[Zemun]]em pak tzv. ''Banátská vojenská hranice'', od města [[Zemun]] (předměstí srbské metropole [[Bělehrad]]u) až po [[Novska|Novsku]] dále ''Slavonská vojenská hranice'' a zbytek (část Dalmácie, oblast pohoří [[Papuk]]) pak byla tzv. ''Chorvatskou vojenskou hranicí''.
 
== Historie ==
 
=== Vojenská hranice jako součást Uherska ===
 
Důvodem pro jeho zřízení byl rychlý postup osmanského vojska, neboť Turci v 20. letech 16. století úspěšně obsadili [[Jajce]], [[Banja Luka|Banja Luku]] a postupovali severně směrem na [[Vídeň]], kterou se v roce [[1529]] [[První obléhání Vídně|pokusili dobýt]]. Rakouský císař [[Ferdinand I. Habsburský]] proto inicioval vznik opevněných zón, které se táhly přes území dnešního [[Chorvatsko|Chorvatska]] a západní částí [[Uhersko|Uher]] až na [[Slovensko]]{{chybí zdroj}}, aby znemožnil další postup Turků.
 
Zmíněné území bylo roku [[1578]]{{chybí zdroj}} vyjmuto z vlády uherského [[Bán|bána]] a spadalo přímo pod správu řízenou z Vídně. Chorvaté považují turecké vpády a následné zřízení této pohraniční oblasti za zmenšení svého území až na "zbytky zbytků". Jediným územím, které nebylo dotčeno válkou v té době, bylo totiž [[Chorvatské Záhoří|Záhoří]], kam se sestěhovala většina šlechty. I to však bylo zatíženo vysokými daněmi, neboť vedení válek s Turky bylo nesmírně drahé. V pohraničním pásmu, které na chorvatském území sledovalo linii měst [[Senj]] - [[Otočac]] - [[Slunj]] - [[Glina]] - [[Hrastovica]] - [[Sisak]] - [[Ivanić Grad]] - [[Koprivnica]] - [[Križevci]] - [[Đurđevac]] - [[Drnje]] byla budována opevnění, která měla podobu masivních pevností, ale i menších soustav opevněných objektů.
 
Jelikož toto území bylo nebezpečné, obývali ho tzv. hraničáři. Ti byli zpočátku [[Němci|německy]] mluvící a v pozdějších letech je doplnilo převážně [[pravoslaví|pravoslavné]] obyvatelstvo. To se v dobách jihoslovanských obrozeneckých a národně-formujících procesů identifikovalo jako [[Srbové|Srbské]]. Těm, kteří přicházeli na území Vojenské hranice a chtěli sloužit jako hraničáři, byly slibovány četné výhody, mezi které patřily daňové úlevy{{chybí zdroj}} a především půda. Kolonisté dostávali nemalé příděly země, na které hospodařili.
 
Během revolučního roku [[1848]] bylo početně silné vojsko z hraniční oblasti využito pro zastavení nepokojů v [[Uhersko|Uhrách]] a v [[Italové|Italy]] osídlených oblastí [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]].<ref name="SHO-216">{{Citace monografie
| příjmení = Krestić
| jméno = Vasilije
| odkaz na autora =
| titul = Srpsko-hrvatski odnosi i jugoslovenska ideja u drugoj poloviny XIX veka
| vydavatel = Nova Knjiga
| místo = Bělehrad
| rok =
| počet stran =
| isbn =
| kapitola =
| strany = 216
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref> Obyvatelstvo Krajiny bylo pro Rakousko dobře dostupný zdroj vojenské síly, kterou mohlo využívat jak pro boje za svými hranicemi, tak i potírání domácích vzpur. V roce [[1863]] se např. uvažovalo{{chybí zdroj}} o jeho nasazení k potlačení povstání v rakouské části [[Polsko|Polska]].
 
Chorvatští obrozenci a vzdělanci považovali Vojenskou hranici za jedno z neštěstí, které rozdělilo chorvatské země na několik částí; [[Dalmácie]] a [[Istrie]] byly součástí [[Předlitavsko|Předlitavska]], většina Chorvatska součástí [[Zalitavsko|Zalitavska]] a značné části země byly právě součástí Vojenské hranice. Za svůj cíl považovali sjednocení chorvatských zemí. Připojení Vojenské hranice k Chorvatsku bylo tak považováno za první krok k dosažení tohoto cíle. Další směřování oblasti bylo rovněž i předmětem tehdejší mezinárodní politiky a vyjednávalo se o ní.<ref name="SHO-215">{{Citace monografie
| příjmení = Krestić
| jméno = Vasilije
| odkaz na autora =
| titul = Srpsko-hrvatski odnosi i jugoslovenska ideja u drugoj poloviny XIX veka
| vydavatel = Nova Knjiga
| místo = Bělehrad
| rok =
| počet stran =
| isbn =
| kapitola =
| strany = 215
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref> [[Srbsko]] mělo rovněž zájem na připojení tohoto území, avšak nakonec větší úsilí vynaložilo na [[propaganda|propagandistickou]] a aktivistickou činnost v [[Bosna a Hercegovina|Bosně a Hercegovině]], spíše než v Krajině.<ref name="SHO-223">{{Citace monografie
| příjmení = Krestić
| jméno = Vasilije
| odkaz na autora =
| titul = Srpsko-hrvatski odnosi i jugoslovenska ideja u drugoj poloviny XIX veka
| vydavatel = Nova Knjiga
| místo = Bělehrad
| rok =
| počet stran =
| isbn =
| kapitola =
| strany = 223-224
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref> Důvodem byla skutečnost, že udržovat tajné styky a organizovat protistátní akce mezi srbským obyvatelstvem z Vojenské hranice bylo finančně nad možnosti tehdejšího chudého a nerozvinutého [[Obrenovićové|obrenovićovského]] Srbska.<ref name="SHO-238">{{Citace monografie
| příjmení = Krestić
| jméno = Vasilije
| odkaz na autora =
| titul = Srpsko-hrvatski odnosi i jugoslovenska ideja u drugoj poloviny XIX veka
| titul = Vojenská hranice
| vydavatel = Nova Knjiga
| url = http://leccos.com/index.php/clanky/vojenska-hranice
| datum vydánímísto = Bělehrad
| datum aktualizacerok =
| datumpočet přístupustran = 2013-01-13
| isbn =
| vydavatel = leccos.com
| místokapitola =
| jazykstrany = {{cs}}238
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref>
 
Obyvatelstvo Vojenské hranice bylo smíšené. Podle [[sčítání lidu]] z roku [[1857]] ho tvořili z 59 % [[Římskokatolická církev|katolíci]] a z 40 % [[Pravoslaví|pravoslavní]]. Celkem měla 675 817 obyvatel.
Vojenská hranice vznikla proti hrozbě, kterou představovali Osmanští turci. Byla vytvořena na konci 17. století po uzavření [[Karlovický mír|Karlovického míru]], kdy byli turci zatlačeni až za řeku [[Sáva|Sávu]]. Zde se potom vojenská hranice rozkládala a došlo k budování či přestavbě mnoha pevností, např. [[Petrovaradín]].{{chybí zdroj}}
 
Rozsah území Vojenské hranice se nicméně měnil. V roce [[1851]] byla zrušena nejvýchodnější Sedmihradská vojenská hranice a o dvacet let později ([[1871]]) pak i Banátská část Vojenské hranice (vzhledem k tomu, že [[Srbsko]] vyhlásilo v roce [[1862]] nezávislost na [[Osmanská říše|Osmanské říši]]).
Toto území bylo roku [[1578]] vyjmuto z vlády uherského [[Bán|bána]] a spadalo přímo pod správu řízenou z Vídně. Jelikož toto území bylo nebezpečné, obývali ho pravoslavní hraničáři. Ze stěhování pravoslavného obyvatelstva a jejich usídlením na tomto území vyplynuly v 90. letech 20. století některé problémy spojené s [[Rozpad Jugoslávie|rozpadem Jugoslávie]].
 
Nejvýznamnější vojevůdci, kteří spravovali vojenskou hranici byli [[Evžen Savojský]] a [[Josip Jelačić]].{{chybí zdroj}}
 
=== Po zrušení Vojenské hranice ===
 
V roce [[1881]] (tři roky poté, co byla na [[Berlínský kongres|Berlínském kongresu]] [[Bosna a Hercegovina]] dána pod správu [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]]) byla Vojenská hranice připojena k [[Chorvatsko|Chorvatsku]]. Tím se značně zkrátila jižní a východní chorvatská hranice (např. připojeny byly oblasti okolo [[Pakrac]]e, celá [[Lika]], [[Kordun]] a další místa) a také značně rozšířilo chorvatské území. Znamenalo to ovšem také, že se chorvatská společnost národnostně rozrůznila, neboť se její součástí stal nemalý počet [[Srbové|Srbů]]. V Záhřebu politická reprezentace (převážně [[Strana práva]]) tento proces uvítala, ovšem i dále kritizovala, že některé oblasti, které jsou osídleny převážně chorvatským obyvatelstvem, se nacházejí i nadále mimo území Chorvatského trojjediného království.{{chybí zdroj}}
 
Vojenská hranice byla (převážně ve své [[Dalmácie|dalmatské]] části) velmi chudou a nerozvinutou oblastí. Venkovské oblasti byly navíc přelidněné. Krasové podloží nedávalo příliš dobré podmínky pro [[zemědělství]] a tak obyvatelstvo, převážně [[Srbové|srbské]] odcházelo do větších měst. Tím začal být v chorvatských městech postupně, avšak pozvolna, zastupován srbský prvek. Podobný problém byl ovšem typický pro nemalou část chorvatského venkova; špatné životní podmínky byly také i např. v oblasti [[Chorvatské Záhoří|Záhoří]] i jinde.
 
Vojenská hranice jako převážně Srby osídlená oblast značně strádala během [[Druhá světová válka|Druhé světové války]]. Nedlouho po vyhlášení [[Nezávislý stát Chorvatsko|NDH]] byly přijaty první protisrbské zákony, které byly podobné, či ještě přísnější jako [[Německo|německé]] protižidovské. Několik měsíců po vyhlášení fašistického Chorvatska začalo místní obyvatelstvo vést organizovaný odpor. Kromě [[četnici|pozůstatků královské armády]] se k odporu rozhodlo i venkovské obyvatelstvo. Jeho potenciál velmi rychle dokázala využít [[Komunistická strana Jugoslávie|komunistická strana]] a zorganizovat [[jugoslávští partyzáni|partyzánské povstání]]. Po celé období [[druhá světová válka|druhé světové války]] tak byla oblast Vojenské hranice místem, kde se koncentrovaly partyzánské síly a kde neměla chorvatská fašistická vláda fakticky žádnou moc, či vliv.{{chybí zdroj}}
 
V dobách existence [[SFRJ|socialistické Jugoslávie]] byla Vojenská hranice součástí [[SR Chorvatsko|Chorvatska]] (její východní část byla po dlouhých a bouřlivých diskuzích připojena nakonec k [[SR Srbsko|Srbsku]]). V ústavě chorvatské socialistické republiky bylo rovněž stanoveno, že konstitutivními národy republiky jsou Chorvati a Srbové. I přes značné investice, které socialistický stát do oblasti Krajiny usměrnil,{{chybí zdroj}} byla hospodářská zaostalost především dalmatské části Krajiny nesmírná. V roce [[1977]] byla dokonce poprvé přiznána za nerozvinutou oblast (do této kategorie již patřilo např. [[SAP Kosovo|Kosovo]], [[SR Makedonie|Makedonie]], či [[SR Bosna a Hercegovina|Bosna a Hercegovina]]).<ref name="NFY-177">{{Citace monografie
| příjmení = Ramet
| jméno = Pedro
| odkaz na autora =
| titul = Nationalism and Federalism; Yugoslavia 1963 - 1983
| vydavatel = Indiana University Press
| místo = Bloomington
| rok = 1984
| počet stran =
| isbn = 0-253-33972-3
| kapitola =
| strany = 177
| jazyk = angličtina
}}</ref>
 
Ze stěhování pravoslavného obyvatelstva a jejich usídlením na tomto území vyplynuly v 90. letech 20. století některé problémy spojené s [[Rozpad Jugoslávie|rozpadem Jugoslávie]]. Území bývalé Vojenské hranice bylo místem, kde vypukly první střety, ([[Balvanová revoluce]], vyhlášení válečného stavu v [[Knin]]u v [[srpen 1990|srpnu 1990]], tzv. [[Krvavé velikonce]] v březnu 1991). Srbské obyvatelstvo rázně odmítlo politické změny v Chorvatsku; namísto demokratizace společnosti po 40 letech [[SKJ|komunistické vlády]] v nich vidělo pokus o obnovení [[Nezávislý stát Chorvatsko|Nezávislého státu Chorvatsko]]. Ke konci roku [[1991]] se nakonec oblast odtrhla od Chorvatska, a znovu připojila k Jugoslávii jako [[SAO Krajina]], později [[Republika Srbská Krajina]]. V této chvíli však již byly jak Jugoslávie, tak i Chorvatsko, prakticky ve [[válečný stav|válečném stavu]].
 
Válku na území Vojenské hranici ukončila až [[Operace Oluja]], po které řada [[Srbové|Srbů]] z území Krajiny buď odešla dobrovolně, či byla nucena odejít.{{chybí zdroj}} I tak jedna z nejzaostalejších oblastí Chorvatska byla po válce zpustošena a její obnova probíhala jen velmi pomalu.
 
== Reference ==
 
<references/>
 
== Související články ==
 
{{Commonscat|Habsburg Military Frontier}}
* [[Lika]]
* [[Kordun]]
* [[Josip Jelačić]]
* [[Evžen Savojský]]
* [[Petrovaradín]]
* [[Rozpad Jugoslávie]]
* [[Republika Srbská Krajina]]
 
== Reference ==
<references />
 
{{Portály|Chorvatsko}}