Dělba moci: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo |
|||
Řádek 17:
Jisté rozdělení mocí bylo běžné ve starověkých republikách a městských státech. [[Aristotelés]] rozlišuje funkci rady (sněmu), úřadů (vlády) a soudů.<ref>Aristotelés, ''Politika'' 1298a.</ref> V římské republice pak byla moc rozdělena mezi [[senát]], zákonodárná shromáždění občanů a výkonné úřady. Senát řídil zahraniční a vojenskou politiku a mohl vydávat příkazy výkonné moci. Zákonodárná shromáždění všech občanů vydávala zákony a volila vysoké úředníky, jimž pak byla svěřena moc výkonná.
Princip dělby moci nabyl silně na významu s růstem panovnické moci v pozdním [[středověk]]u a v období [[absolutismus|absolutismu]]. [[Panovník]] se postupně zbavoval kontroly sněmem, výběr daní prováděli jeho úředníci a panovník také disponoval stálou armádou. Jedním z prvních, kdo nově s myšlenkou moc ve státě dělit přišel, byl [[John Locke]], ten ovšem ještě se samostatnou justicí nepočítal. Klasický princip dělby moci navrhl až francouzský filosof [[Montesquieu]] jako rozdělení na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní, aby se zajistila soudcovská nezávislost a výkonná moc byla omezena zákony, jež si nemůže dávat sama. Významné rozpracování tohoto principu pak provedl [[James Madison]] v ''[[Listy federalistů|Listech federalistů]]''. Francouzská ''[[Deklarace práv člověka a občana]]'' pak výslovně prohlásila, že „společnost, ve které není zajištěna záruka práv a
== Dělba moci v demokracii ==
| |||