Bajati: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
tyop
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m odstranění zbytečných mezer a prefixů šablona: (dle výpisu od Dannyho_B.); kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{Šablona:Pravopis}}
[[Soubor:Bayat.svg|thumb|[[Tamga]] Bajatů]]
'''Bajati''' ({{Vjazyce|tr}} ''Bayat boyu'', {{Vjazyce|az}} ''Bayad'', ''Bayatı'' [[Množné číslo|plurál]] ''Bayatılar'', ''Bayat'' nebo ''Boyat tayfası'', {{Vjazyce|tk}} ''Bayat'', {{Vjazyce|fa}} ''بیات'' → ''Bayat'') jsou jeden z historicky primárních 24 kmenů [[Oghuzští Turci|Oguzských Turků]]. Společně s [[kmen (sociologie)|kmenem]] [[Kajyové|Kajyů]] stáli v čele všech Oguzů jako – [[Íl-baši|íl-bašové]] – Kajy-Bajat. Proces jejich migrace ze Střední Asie na Blízký Východ započal v 11. století a završil v 16. století. Byli usazení na územích Turkménska, Íránu, Ázerbajdžánu, Turecka, Iráku a Sýrie<ref name="Itanica"/><ref name="Khanam">R. Khanam. ''„Encyclopaedic ethnography of Middle-East and Central Asia: J-O“'', First Edition (2005) Vol 2. s. 126—127 ISBN 81-8220-064-4 (anglicky)</ref>. Mimo těchto zemí jejích zbytky v současnosti ještě nacházíme v Libanonu, Áfganistáne, Indií, Turkmenistáne a Uzbekistáne. Příjmení Bajat je běžné v Afghánistáne, Íráne, Ázerbájdžáne a v menší míře v Turecku, Libanonu a Indií. V Turkmenistáne nese význam „rytíř“ nebo „kavalír“. Představují subetnickou skupinu [[ázerbájdžánci|ázerbajdžánců]] a [[Turkméni|turkménů]]<ref>[http://www.ethnomuseum.ru/glossary/?%C1%E0%FF%F2%FB%201 ''„Bajati“''] Rossijskij etnografičeskij muzej. Glossarij. (rusky)</ref>. Bajati mluví jižním dialektem jazyka [[ázerbájdžánština|ázerbájdžánského]]<ref>[http://www.ethnologue.com/show_country.asp?name=IR ''„Jazyky Íránu“''] (anglicky)</ref>.
Řádek 32:
# Třetí skupina se vydala na severozápad do Ázerbájdžánu kde se rozdělila na dvě části. Jedna část odtáhla na západ do Anatolie a druhá část šla na jih do Iráku, [[Sýrie]] a [[Libanon]]u. Šlo o poslední vlnu kočovných tureckých kmenů, které migrovaly na západ.
 
Ještě v roce 1390 dobyl Tímúr-chán Ázerbájdžán a v roce 1400 [[Gruzie|Gruzii]] a vylidnil křesťanskou Arménii, čímž rozšířil svou říši na hranice Osmanské říše <ref>{{cite web|url=http://rbedrosian.com/atmi4.htm |title=The Turco-Mongol Invasions |publisher=Rbedrosian.com |date= |accessdate=2012-05-22}}</ref>. Tímúr-chán zaměřil svou dobyvatelskou pozornost na Sýrii. Vyplenil [[Sivas]] a příštího roku u [[Bagdád]]u porazil [[Karakojunluská říše|Kara Kojunluské]] turkomany a rozvrátil [[Džalájirovský sultanát]]. Poté porazil [[mamlúk]]y a obsazením [[Aleppo|Halabu]] a [[Damašek|Šamu]] (soudobý název Damašku) se zmocnil celé Sýrie. V roce 1402 vtrhl Tímúr-chán do Anatolie a zaútočil na Osmanskou říši. Byl rozhořčen tím, že [[Bajezid I.|Bajezid-sultán (Yıldırım-Blesk)]] (1389–1402) obsadil města [[Malatya]] a [[Elbistan]] {{#tag:ref|Město Elbistan bývalo hlavním městem [[Ší'itský islám|ší'itského]] [[Dulkadyrský bejlik|Dulkadyrského bejliku]]. Region byl začleněn do Osmanské říše krátce před tažením proti Egyptštím [[mamlúk]]ům v roce 1512|group=pozn.}}. Bajezid-sultán, zabývající se vojnovým tažením na Balkáně, musel s vojskem spěchat do Malé Asie, kde se měla jeho armáda utkat v bitvě s Tímúr-chánovou armádou. Přesto, že Tímúr-chán měl v [[bitva u Ankary|bitvě u Ankary]] velkou přesilu, osmanská armáda byla oslabována dezerci [[Tataři|Tatarů]] a [[Sipahí|Sipahíů]]ů z Anatolských bejliků. Při této velké porážce opustili Bajezid-sultánovou stranu také Bajati a přestoupili k silám Tímúr-chána. Bitva byla osudná nejen pro Bajezid-sultána, ale málem také pro celou osmanskou říši <ref>Tucker, Spencer C. (2010) ''„Battles That Changed History: An Encyclopedia of World Conflict“''. ABC-ClIO; p. 141</ref>. Zatímco Tímúr-chán napadl Anatolii, shromáždil Kara Kojunluský [[Kara Júsuf]] nové vojsko, s nímž v roce 1402 dobyl Bagdád. Tímúr-chán vyslal svého vnuka [[Abu Bakr ibn Mirah-šáh]]a opětovnému dobytí Bagdádu, což se mu taky částečně podařilo. Poté uvolnil třicet tisíc Turkménských zajatců v [[Diyarbakır]]u {{#tag:ref|jde o základ prvních [[Kizilbašové|Kizilbašských kmenů]]|group=pozn.}}, o které již v předcházejícím desetiletí požádal Ardabilský šejch [[Sadr al-Din Musa|Sadreddin Musa]] (1305–1391). Při zpátečním pochodu z Anatolie do Perského Ázerbajdžánu přivedl vězně jako dar šejchovi [[Alí Safavi|Chodža Alímu Safavimu]] († 1429) {{#tag:ref|Chodža Alí Safavi byl Sadreddin Musův syn a vůdce [[Safaviyya|Safaviyyů]], byl [[Kurdové|Kurdského]] původu|group=pozn.}}. Ze [[Damašek|Šamu]] do [[Ardabíl (provincie)|Ardabílské]] oblasti překočovala taky část '''Ak Bajatů'''. Následně Tímúr-chán odpochodoval do Chorasánu a pak do Samarkhandu <ref>Stevens, John. ''The history of Persia. Containing, the lives and memorable actions of its kings from the first erecting of that monarchy to this time; an exact Description of all its Dominions; a curious Account of India, China, Tartary, Kermon, Arabia, Nixabur, and the Islands of Ceylon and Timor; as also of all Cities occasionally mention'd, as Schiras, Samarkand, Bokara, &c. Manners and Customs of those People, Persian Worshippers of Fire; Plants, Beasts, Product, and Trade. With many instructive and pleasant digressions, being remarkable Stories or Passages, occasionally occurring, as Strange Burials; Burning of the Dead; Liquors of several Countries; Hunting; Fishing; Practice of Physick; famous Physicians in the East; Actions of Tamerlan, &c. To which is added, an abridgment of the lives of the kings of Harmuz, or Ormuz. The Persian history written in Arabick, by Mirkond, a famous Eastern Author that of Ormuz, by Torunxa, King of that Island, both of them translated into Spanish, by Antony Teixeira, who liv'd several Years in Persia and India; and now render'd into English.''</ref>.
 
# Bajati v [[Aleppo|Halabu]] (Aleppo) a [[Gaziantep|Aintabu]] (Gaziantep) byli počas emigrace mnoha z jejich členů do Anatolie a Íránu, postupně přeřízení na úroveň malého kmene. Část, která zůstala žít mezi Gaziantepem a Aleppem se později připojila k [[Akkojunluská říše|Ak Kojunluské konfederaci]]. Je pravděpodobné, že tyto Bajati přišli ze severní Sýrie s Ak Kojunluskými turkomany. Odtud 10.000 stanů Ak-Bajatů překočovalo jihovýchodně od [[Hamadán]]u, a usadili se hlavně kolem [[Kazzāz-e Soflá|Kazzāzu]] <ref name="defense">Defense Mapping Agency, Official Standard Names Gazetteer, no. 42 (USSR), Washington, DC, I, AB, p. 6; idem, 1984, sv ''„Bayāt“'', cf. idem, 1984, pp. 209-10 (anglicky)</ref>. Z kmene Ak-Bajat pocházelo velké množství významných emírů, jejichž jména jsou uvedena v kronikách [[Hasan Rúmlú|Hasana Rūmlūho]] <ref>Ḥasan Rūmlū, Charles Norman Seddon [http://books.google.sk/books/about/Kitab_i_Ahsan_al_Tavvarikh.html?id=u2gsAAAAIAAJ&redir_esc=y ''„Kitab-i Ahsan al-Tavvarikh“''] 1969, Kalifornská univerzita</ref> a [[Eskandar Beg|Eskandara Bega]] <ref>Iskandar Munshi [http://books.google.sk/books/about/T%C4%81rikh_e_%CA%BB%C4%81lam_%CA%BC%C4%81r%C4%81ye_%CA%BBAbb%C4%81si_ta.html?id=IuvbGwAACAAJ&redir_esc=y ''„Tārikh-e ʻālam-ʼārāye ʻAbbāsi, taʼlif-e Eskandar Beg Torkamān“''], 1956, Bongāh-e Matbuʻātiye Amir-Kabir</ref> a jíních. Mnoho Bajatštích emírů bylo jmenováno do vysokých pozic mimo kmenového území, např. [[Gada-Alí Soltan]] guvernér v [[Maku (město)|Maku]] z období vlády [[Abbás I. Veliký|šáha Abbáse I.]], jiní k podobným pozicím v [[Jerevan|Jerevanském okresu]], a [[Hosajn Alí Beg|Ḥosayn-Alī Beg]] v roce 1598 k vedení velvyslanectví ve Španělsku <ref name="faruk">Sümer, Faruk ''„Bayatlar”'', Istanbul Üniversitesi Edebiyat Fakültesi türk dili ve edebiyat dergisi, 1950, p. 374, p. 385</ref>. Počas panování Emír šáha Abbáse I. byli Bajatský vojáci posláni do Ázerbájdžánu čehož výsledkem bylo, že se také usadili v této provincii.
Řádek 44:
Na počátku 20. století bylo nalezeno toponyma „Bajat“ v těchto místech:
* 37 míst v Turecku <ref>''„Köylerimiz a Türkiye'de meskiûn yerler kılavuzu“'', Istanbul, 1933, s.. 92.</ref>.
* 26 míst v Íráne nesou toponyma Bayat a Bayāt, Bayātān, Bayātlū, Bayātlar. Razmara uvádí dva z nich u [[Arak]]u, jednoho v blízkosti [[Zandžán (město)|Zandžánu]], jednoho poblíž [[Orumíje]] u [[Geoy Tepe|Reżāʾīya]], jednoho v blízkosti [[Chúzistán]]u v Dašt-e Mišánu, jednoho při [[Borudžerd]]u a jednoho v Chorasáne u [[Daragaz]]u <ref>Johanson, Lars – Bulut, Christiane ''„Turcologica Series – Svazek 62“'', Turkic-Iranian Contact Areas: Historical and Linguistic Aspects, Otto Harrassowitz Verlag, 2006, ISBN 34470527673-447-05276-7, ISBN 9783447052764978-3-447-05276-4 (anglicky)</ref>. [[P. Oberling]] zmiňuje klan s názvem Bayat patřící do [[Kaškajové|Kaškajského]] pokolení ve [[Fárs]]u <ref>Oberling, P. ''„Qashqāʾi Nomads Fars“'', Haag, 1974, s. 30, 226.</ref>
* 5 míst v Ázerbájdžáne v [[Geokčajský kraj|Geokčajském kraji]] – Bayat-Melik-Ummud, Bayat-Kadyr-Husein v [[Dževadský kraj|Dževadském kraji]] – Bayat, v [[Kubinský kraj|Kubinském kraji]] – Syndžan Bayat, Uzun Bayat v [[Šamachyský kraj|Šamachyském kraji]] – Bayat, v Šušinském kraji – Bayat<ref>Sbornik ''„Etničeskaja onomastika“''. [http://kasimh.earth.prohosting.com/azerb1.html ''„Zaselenie Azerbajdžana tjurkami“'']. Akademija nauk SSSR. Institut Etnografii imeni N.Miklucho-Maklaja. Izdateľstvo «Nauka», M., 1984 g. (rusky)</ref>.
* 4 místa v Turkmenistáne nesou jména Bayat, Bayat-Chadži a Bayat-Sindžap<ref name="defense"/>.
Řádek 51:
Bayat je název obce jižně od Bagdádu a malých domorodých skupin v severní Sýrii.
 
Malé Bajatské skupiny žijí kolem [[Damašek|Damašku]], [[Hamá|Hamy]] a [[Tripolis (Libanon)|Tripolisu]] musí být odnoží [[Aleppo|Halabských]] Ak-Bajatů.
 
Kromě toho, příjmení Bajat nebo Bažjat je běžné jméno turkické komunity kterou ještě stále nalezneme v [[Afghánistán]]e. Zde jsou známí jako klan, který se původně přistěhoval do země s [[Nádir Šáh|Nádirem Šáhem Afšárským]] (1688 – 1747).
 
Příjmení Baijat, také Bhajat nacházíme v [[Gudžarát|Gudžarátu]]u a v mnoha vesnicích sunnitských
[http://en.wikipedia.org/wiki/Surti_Muslims#Origin Randerských rodin], [[Rander]]ský [[Surat]]ové čili Surti – Vohra. Tento klan se možná že přestěhoval do [[Indie]] z Íránu nebo Afghánistánu.