Kolonizace Jižní Ameriky: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m napřímení odkazu
Řádek 36:
Během prvního století španělské a portugalské kontroly nad Jižní Amerikou byla iberská moc postupně organizována a konsolidována. V době prvních asi 50 let byl tento proces ovlivněn postupným objevováním nových území, zakládáním nových koloniálních měst, postupným příchodem většího počtu imigrantů z Iberského poloostrova a z [[Evropa|Evropy]] a konečně také domorodým odporem vůči conquistadorům. Dalším, neméně významným problémem, byla vzdálenost Koruny a problematická a zdlouhavá komunikace mezi koloniemi a centrem v Madridu a [[Lisabon]]u. Nicméně první generace conquistadorů byla záhy nahrazena novými imigranty a v nejvyšší postech potom Španěly/Portugalci z poloostrova (peninsulares).
 
Nejvyšším španělským koloniálním úřadem byla '''Rada pro Indie''' (''Casa de las Indias'', 1524) ve které bylo mezi 9 až 12 členů, pocházejících vesměs ze nejvýznamnějších španělských šlechtických rodin. Rada pro Indie sídlila ve Španělsku při královském dvoru a nebylo neobvyklé, že její členové nikdy nový kontinent sami nenavštívili.<ref>Bailey, H.-Nasatir,A., ''Latin America. The Development of Civilization''. Michigan Un. Press 1973, s.173.</ref> Do její pravomoci spadaly všechny záležitosti kolonií jako byl výběr nových místokrálů, guvernérů a soudců, vydávání zákonů, obchodních licencí a povolení k emigraci do Ameriky, stejně jako záležitosti [[inkvizice]] a [[Misie|misii]]. Rada jako taková připravovala dobrozdání pro [[Seznam španělských králůvládců|krále]], jehož potvrzení dávalo rozhodnutí všeobecnou platnost.
 
Podřízeným orgánem byla ''Casa de la Contratación'' ('''[[Kontratační úřad]]''') sídlící v [[Sevilla|Seville]] (založena v roce 1503), do jejíž pravomocí spadaly především obchodní záležitosti a mořeplavba. Casa byla pravděpodobně organizována podle janovského vzoru.<ref>Lockhardt. J.-Schwartz, S.B.: ''Early Latin America. A History of Colonial Spanish America and Brazil''. Cambridge Un. Press. Cambridge 1983, s.64.</ref>
Řádek 47:
Španělská koloniální správa a organizace se během tří [[století]] své existence samozřejmě proměňovala. Jejím nejvýznamnějším rysem byl důraz na centralizaci, který korespondoval s počínajícím ideálem a praxí španělského [[absolutismus|absolutismu]], který se začal formovat právě v době španělské koloniální expanze v Jižní Americe za krále Filipa II. Habsburského.
 
V případě portugalských kolonií v Jižní Americe, tedy v případě koloniální Brazílie, je možná najít řadu podobných prvků jako ve španělském případě. Po roce 1500 byla portugalská území zorganizována do 15 kapitanátů, které měly vojensko-feudální charakter a které byly dědičné. Tento princip se ale ukázal jako neúspěšný a přestal být v souladu se zájmy Koruny, která posílala svůj vliv v oblasti zřízením funkce [[generální guvernér|generálního guvernéra]] (1549), který byl nadřízen kapitanátům a oklestil jejich politické funkce. Později ([[1621]]) přistoupili také Portugalci ke zřízení dvou místokrálovství (v portugalštině se užíval pojem ''Estado''- stát). K tomuto rozhodnutí došlo pod vlivem španělské správy, vzhledem k tomu, že Portugalsko a s ním i jeho kolonie se v roce [[1580]] až do roku [[1640]] dostaly pod vládu [[Seznam španělských králůvládců|španělských králů]]. V této době došlo rovněž k většímu důrazu na [[Centralizace|centralizaci]], která do té doby byla v [[Portugalské kolonie|portugalských koloniích]] mnohem menší. Zájem o americké kolonie byl později posílen díky úpadku portugalského vlivu v [[Asie|Asii]], a to během 17. a v 18. století.
 
== Koloniální společnost v Jižní Americe ==