Cosima Wagnerová: Porovnání verzí

Přidány 2 bajty ,  před 8 lety
→‎Bayreuthské hudební slavnosti za Cosimy: doplnění -a-, -a ve slově "odmítl": 1) opakovaný děj, 2) rodová koncovka min. času: "Cosima odmítala"
(→‎Richard Wagner: oprava překlepu: "Siegfried... vzpomínla")
(→‎Bayreuthské hudební slavnosti za Cosimy: doplnění -a-, -a ve slově "odmítl": 1) opakovaný děj, 2) rodová koncovka min. času: "Cosima odmítala")
== Bayreuthské hudební slavnosti za Cosimy ==
[[Soubor:Cosima.jpg|thumb|180px|Cosima Wagnerová - busta [[Arno Breker|Arno Brekera]] v zahradách [[Festivalové divadlo (Bayreuth)|Festivalového divadla v Bayreuthu]]]]
Cosiminy inscenace pokračovaly v naturalistickém duchu poloviny 19. století,<ref>Pro mnoho obrazového materiálu ke scénografii a kostýmům původních inscenací v Mnichově, Bayreuthu a jinde viz Detta & Michael Petzet: ''Die Richard Wagner-Bühne Ludwigs II.'' (München, 1970)</ref> ale výsledkem doslovného dodržování všech skladatelových jevištních pokynů, používání plochých malovaných kulis a jen malého počtu rekvizit byl jevištní realismus, který v důsledku pomíjel vnitřní smysl a univerzalismus dramat. V roce 1889 ji Bernard Shaw nazval „hlavním upomínatelem“ („chief remembrancer“).<ref>''The English Illustrated Magazine'', říjen 1889.</ref> Symboličtější nebo abstraktnější výpravu navrhovanou [[Adolphe Appia|Adolphem Appiou]] Cosima odmítlodmítala v přesvědčení, že Wagnerovy vlastní produkce neponechávaly prostor k nalézání nového ve výpravě a režii, jen je třeba zdokonalit detaily. Mylnost tohoto pohledu se stala patrnější se zavedením plného elektrického osvětlení před slavnostmi v roce 1888. (Elektřina byla využívána i dříve, ale jen jako bodové světlo, například u jízdy valkýr a pro [[Grál]].) Dříve byla scéna osvětlena tisíci malými plynovými lampami, jejichž mihotání mohlo kulisám dodat zdání pohybu a života. Nové elektrické osvětlení sice umožňovalo dosud nevídané světelné efekty, bezprostřední účinek však mělo jiný: odhalilo opotřebovanost a umělost ploché scénické výpravy. Je však třeba uznat, že v prvních letech po Wagnerově smrti, kdy prodej vstupenek vázl a divadlo bývalo poloprázdné, by avantgardní výprava pravděpodobně ohrozila finanční životaschopnost festivalu. Teprve od roku 1891 byla místa pravidelně vyprodána a slavnosti získaly pevné místo v evropském kulturním kalendáři.
 
Kladnou stránkou Cosiminy režie bylo, že díla byla inscenována bez škrtů a po důkladné přípravě a dosud převládající histriónství vlastní operním pěvcům bylo nahrazeno skutečným herectvím a úsporností gest. Zpěváci už nesměli zpívat své árie z rampy k publiku; naopak měli se chovat vždy tak, jak by se na daném místě chovala reálná postava, např. zpívat ke svým partnerům v dialogu. Cosima rovněž (ve Wagnerově duchu) trvala na zřetelné výslovnosti a co největší dramatický výraz zpívaného slova, dokonce po zpěvácích požadovala, aby při přípravných zkouškách text namísto zpěvu recitovali. Partiturou předepsané délky not a dynamika byly důsledně dodržovány, ale přirozené vibrato, portamento a legato se při zpěvu staly vedlejší věcí, což vedlo k tzv. „bayreuthskému štěkotu“<ref>Příklad tohoto pojmu na zpěvu wagnerovského pěvce Ludwiga Webera uvádí {{Citace elektronické monografie
Neregistrovaný uživatel