Bytostné Já: Porovnání verzí

[[Analytická psychologie]] rozlišuje pojem [[vědomí]] od psychického [[já]]ství – [[ego komplex]]u. Vědomé já je zakotvené ve světě vědomí, zatímco určité komponenty duševna leží mimo zorné pole vědomí v [[nevědomí]]. Obě části dostávají vyjádření ve fenoménu psychické celosti – bytostném Já neboli Self. Na něj je také vázán smysl ([[teleologie]]) individuality, je jejím nejčistším a nejdokonalejším ztělesněním a náleží mu atributy jedinečnosti a neopakovatelnosti. Individuální ego komplex se může různě zařazovat do kontextu s archetypem celosti. Tento proces se nazývá [[Individuace|individuací]] a může být přirozený nebo podněcovaný pomocí [[psychoterapie]].

 

 

[[Fenomén]] bytostného Já jako transcendentní pojem zahrnující vědomé i nevědomé obsahy lze popsat jenom v podobě nějaké [[antinomie]], která musí být doplněna protikladnými [[atribut]]y (jedinečnost × všeobecnost, neopakovatelnost × [[věčnost]]). Pojem celosti zní abstraktně, avšak referují na něj [[empirismus|empirické]] fenomény vyjadřované v symbolech [[mandala|mandal]] a kvaternit, jež jí dávají empirickou existenci v produktech snů nebo v umění národů. Individuální mandaly jsou [[symbol]]y řádu, které zažehnávají rušivé síly temnoty. [[Chaos]] se mění v [[kosmos]] přetvářením přítomných [[archetyp]]ů. [[Carl Gustav Jung]] si této aktivity všiml u dezorientovaných pacientů. Symboly bytostného Já nejsou jen arbitrárně přiznanou hodnotou, ale kolektivní hodnotou, jež existuje a rozvíjí se sama o sobě, ať si je toho subjekt vědom nebo ne. Jako metoda k vyjádření celostního symbolu se používá [[výklad snů]], asociací nebo [[aktivní imaginace]].