Saturn I: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m r2.7.3) (Robot: Přidávám eu:Saturn I |
m {{Překlady}} hned pod nadpis Reference; kosmetické úpravy |
||
Řádek 196:
</ref>
V komisi zasedali zástupci NASA, USAF, ABMA, ARPA a ministerstva obrany. Návrhy byly rozděleny do tří skupin. Skupina A představovala původní koncepci Juno V. Koncept A-1 byl aktuální koncept použití Titanu a Centauru.<ref name="sloop_230"
Skupina konceptů C byla nejinovativnější a nabízela možnost flexibilní konfigurace nosiče podle potřeb nákladu.<ref name="sloop_239">{{Citace elektronické monografie| příjmení = Sloop| kapitola = Saturn Development Plan |strany = 239-243| url = http://history.nasa.gov/SP-4404/ch12-5.htm}}</ref> Měly být vyvinuty zcela nové stupně spalující kapalný vodík. Nové stupně měly nést značení S-II, S-III, S-IV a Centaur (S-V). Koncepty budoucích raket měly označení C-1, C-2, C-3<ref name="sloop_230"
| příjmení = Bilstein
| kapitola = THE SILVERSTEIN COMMITTEE
Řádek 346:
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> která
{{-}}
Řádek 352:
<div style="float:left; width:45%">
;1957
* duben – ABMA začíná studii o možnostech využití svazku motorů pro dosažení celkového tahu 6,7 MN.<ref name="Bilstein_25"
* prosinec – ABMA předkládá
;1958
* Super-Jupiter pozměněn, nový koncept nese název '''Juno V''', výměna čtyř
* léto – Agentura ARPA rozkazem 14-59 pověřuje ''[[Army Ordnance Missile Command]]'' (AOMC) vývojem těžkého nosiče Juno V. AOMC pověřuje vývojem von Braunův tým v ABMA v Redstone Arsenal v Alabamě.<ref name="Baker_146"
* září – Začátek prací na Juno V, kontrakt s firmou Rocketdyne na vývoj motorů H-1. Změna projektu na vícestupňový universální kosmický nosič.
* prosinec – Von Braun informuje NASA o možnosti využití Juno V k misi na Měsíc.
Řádek 374:
| jazyk = anglicky
}}</ref>
* Program NASA ''National Space Vehicle Program'' stanovuje jako základní kosmické nosné prostředky projekty Saturn, Nova, Centaur a Vega (později zrušeno).<ref name="astronautix_1959"
* únor – Změna jména na '''Saturn'''.<ref name="bilstein_28"
* Dohoda mezi ARPA a NASA o vývoji vyšších stupňů pro Saturn, vývoj koordinuje AOMC pro zajištění kompatibility.
* duben – Studie využití rakety Titan jako vyššího stupně Saturnu.<ref name="astronautix_1959"
* květen – Dodán první motor H-1.<ref name="astronautix_1959"
* červen – začátek stavby komplexu 34 na Cape Canaveral.
* Studie NASA o misi na Měsíc za použití Saturnu.<ref name="astronautix_1959"
</div>
<div style="float:right; width:45%">
;1959
* říjen až březen 1960 – Přechod ABMA a vývojového programu Saturn pod správu NASA.<ref name="bilstein_39"
* prosinec – Třídenní zasedání Silversteinovy komise. Komise vybírá nové vyšší stupně poháněné kapalným vodíkem. Stupně S-II, S-III, S-IV a S-V mají být vybaveny svazky motorů RL-10 (a jejich vylepšenou verzí LR-119) a má se jednat o modulární a flexibilní nosný systém. Jsou vybrány tři koncepty budoucích konfigurací, Concept-1 až 3, odtud označení '''Saturn C-1'''.<ref name="bilstein_45"
;1960
* duben a květen – Testy svazků motorů při společném zážehu.<ref>{{Citace elektronické monografie
Řádek 432:
* říjen – '''První start''' rakety Saturn C-1, mise SA-1.
;1962
* Von Braun přichází s koncepty Saturn '''C-5''' a '''C-1B'''
| příjmení = Wade
| jméno = Mark
Řádek 478:
=== První stupeň S-I ===
[[Soubor:S-I rocket stage.jpg|thumb|left|1. televizní kamera 2. filmová kamera 3. vodíkové potrubí k druhému stupni 4. tunel pro kabeláž 5. výstupní potrubí od spalovacích turbín hlavních motorů 6. malé aerodynamické plošky 7. motory H-1 8. velké aerodynamické plochy 9. tepelný štít 10. stěna proti žáru od spalin z motorů 11. a 12. tlumící mezistěny proti šplouchání paliva
První stupeň S-I byl složen z osmi nádrží převzatých z rakety Redstone, uskupených kolem jedné nádrže rakety Jupiter. Čtyři nádrže Redstone obsahovaly [[RP-1]] a byly natřeny na černo, zbylé nádrže měly bílý nátěr a obsahovaly kapalný kyslík. Motory H-1 byly odvozeny z motorů S-3D rakety Thor. Čtyři motory byly umístěny ve středu tělesa rakety, další čtyři motory byly umístěny vně. Vnější motory měly kloubové zavěšení a pomocí [[Hydraulika|hydrauliky]] je bylo možno naklánět v podélné a příčné ose, čímž se vytvářel řídící moment. Motory nebyly při startu zažehovány najednou, ale po dvojicích s časovými rozestupy 200 ms. Tím se snížilo namáhání způsobené dynamickými silami a rázy při startu motorů. Každý motor H-1 měl vlastní turbočerpadlo poháněné samostatným plynovým generátorem. Motory dokázaly vyvinout tah při startu až 7,582 MN (8 × 947,700 kN ve vakuu) a za sekundu spálily dohromady 3200 kg RP-1 a kapalného kyslíku. Celková hmotnost prvního stupně byla 430 000 kg, z čehož přibližně 380 000 kg tvořilo palivo (množství paliva se lišilo podle úkolu mise).<ref name="wade_saturn_1">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Wade
Řádek 498:
| strany = 326-328
| url = http://history.nasa.gov/SP-4206/ch11.htm
}}</ref> Úpravy palivových rozvodů dále umožnily snížení objemu helia pro dodatečné tlakování nádrží, což opět snížilo celkovou hmotnost. Velký důraz byl kladen na senzorové vybavení, které bylo nutné k diagnostice chování rakety. Snímací a měřící zařízení bylo instalováno na kritických místech, jako třeba průtokoměry v palivovém potrubí, tlakové senzory u namáhaných spojů a podobně. Pro vizuální kontrolu bylo instalováno několik speciálně upravených televizních a filmových kamer. Televizní kamery byly upřednostňovány, jelikož poskytovaly obraz v reálném čase a nebylo nutné vyzvedávat filmová pouzdra, což se ukázalo být komplikované.<ref name="bilstein_326"
=== Druhý stupeň S-IV ===
Řádek 551:
== Lety Saturnu I ==
Před skutečnými starty probíhalo testování v supersonickém [[Aerodynamický tunel|aerodynamickém tunelu]] v ''Lewis Research Center'' (dnes ''[[Glenn Research Center]]''). Při testech byl použit zmenšený model vybavený osmi malými raketovými motory, každý s tahem přibližně 1,1 kN. Při testech byly simulovány reálné letové podmínky, čímž byly získány cenné informace o stabilitě rakety a rozložení [[napětí (mechanika)|napětí]] v jednotlivých částech trupu.<ref name="booster_test"
Testovací lety SA-1 až SA-4 sloužily pro otestování spolehlivosti rakety a ověření koncepce svazků motorů. Při zkouškách byl funkční pouze první stupeň, druhý stupeň byla maketa. Mise SA-2 a SA-3 byly využity k provedení „bonusového“ experimentu Highwater, který zkoumal následky vypuštění velkého množství vody ve výšce 100 resp. 160 kilometrů. První mise s funkčním druhým stupněm byla SA-5, uskutečněná 29. ledna 1964. Jednalo se zároveň o rekordní let, při němž byl na oběžnou dráhu vynesen do té doby největší náklad. Celková hmotnost vynesená na orbitu byla 17 120 kg, motory a prázdné nádrže posledního stupně vážily 6500 kg, aerodynamický kryt 1150 kg a maketa kabiny 9470 kg (jako zatížení kabiny byl použit zvlhčený písek). Podobně probíhaly následující testy A-101 a A-102 (SA-6 a SA-7), při nichž byla studována tuhost konstrukce nosiče, chování kabiny Apollo a další parametry. Mise A-103 až A-105 měly za úkol vynést satelity [[Program Pegasus|programu Pegasus]], které studovaly výskyt a účinky [[Meteoroid|mikro-meteoroidů]].<ref>{{Citace elektronické monografie
Řádek 646:
| style="text-align:left;" | Čtvrtý testovací let, suborbitální, poslední let verze Block I, test výpadku motoru
|-
| SA-5<ref name="nasa_SA5"
| '''[[SA-5]]'''
| 29. ledna 1964
Řádek 761:
{{Commonscat|Saturn (rocket)|Saturn (raketa)}}
=== Reference ===
{{
<references />
| |||