Emmanuel Levinas: Porovnání verzí

Vyrostl na Litvě ve zbožné a vzdělané židovské rodině, „s židovským Zákonem (Tórou), s [[Puškin]]em a [[Lev Nikolajevič Tolstoj|Tolstým]]“, jak sám napsal. V letech 1923-1927 studoval filosofii ve [[Štrasburk]]u, 1928-1929 ve [[Freiburg im Breisgau|Freiburgu]], kde se seznámil s [[Edmund Husserl|Edmundem Husserlem]] i [[Martin Heidegger|Martinem Heideggerem]], a od roku 1930 v Paříži. Podílel se na uvedení Husserlova díla do francouzského prostředí a už roku 1934 napsal varovný rozbor „filosofie hitlerismu“. Jako francouzský důstojník byl roku 1940 zajat a strávil pět let v německém zajetí. Teprve po válce se dozvěděl, že všechny jeho příbuzné v Litvě nacisté povraždili; jeho žena s dcerou se skrývaly v ženském klášteře ve Francii. V letech 1946-60 učil a posléze vedl židovské lyceum "École Normale Israélite Orientale" v Paříži, kde se věnoval studiu [[Talmud]]u. V roce 1961 se habilitoval knihou „Totalita a nekonečno“, začal učit na univerzitě v [[Poitiers]], v roce 1967 se stal profesorem v [[Nanterre]], na pařížské universitě, kde se spřátelil s [[Paul Ricoeur|Paulem Ricoeurem]], a od roku 1973 byl profesorem na pařížské [[Sorbonna|Sorbonně]]. V roce 1974 vychází jeho druhé nejvýznamnější dílo „Jinak než být“. Mezi jeho nejvýznamnější žáky patřil [[Jacques Derrida]].