Verze z 25. 11. 2012, 17:01 editovat VitVit (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 43 552 editací + infobox ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 7. 1. 2013, 21:53 editovat zrušit editaci JAnDbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 1 711 609 editací m {{Překlad}} bez odrážky; kosmetické úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 1: {{Infobox dynastie \| jméno = Esterházyové \| znak = Esterhazy-Wappen.png \| znak velikost = 100px \| popis = Erb rodu Esterházy de Galántha \| země = \| mateřská dynastie = \| tituly = Knížata \| zakladatel = \| mýtický zakladatel= \| rok založení = [[13. století]] \| konec vlády = \| meč = \| přeslice = \| poslední vládce = \| současná hlava = Řádek 21: [[Soubor:Palais Esterházy Wallnerstraße Vienna Sept 2006 005.jpg\|thumb\|Knížecí erb na průčelí Esterházyovského paláce ve Vídni]] == Původ rodiny Esterházyů == [[Soubor:Forchtenstein Burg Forchtenstein (02).jpg\|thumb\|Hrad Forchtenstein je v držení rodu od roku 1622]] Vznik rodiny lze zpětně sledovat až do [[13. století]]. Poprvé je v dokumentech uvedena rodina "Zerház de Zerhásház" v roce [[1527]]. Sňatkem získali přívlastek „de [[Galanta]]". Galanta je [[obec]] nedaleko [[Bratislava\|Bratislavy]] (Pressburg) na Malém [[Dunaj]]i [[východ]]ně od [[město\|města]]. Řádek 27: Tři bratři [[baron]] [[Nikolaus Esterházy]] (1582-1645), baron Paul Esterházy a baron Daniel Esterházy jsou rodinné větve po otci až do dneška hlavní větve rodiny Esterházy, Postupně získali [[Forchtenstein (hrad)\|Forchtenstein]], [[Zvolen]] a [[Česnek]]. === Od malé šlechty k magnátům === Baron Nikolaus Esterházy mezi svými dvěma bratry vyčníval, dopracoval se až k diplomatickému vyjednávání mezi malou maďarskou šlechtou s velkými a rozhodujícími velmoži. Dříve protestantská rodina konvertovala ke [[katolictví]] a prokazovala věrnost k [[císař~~\|císaři~~]]i [[svatá říše římská\|svaté říše římské]] (uherský král). Docílil vzestup rodu až k povýšení do titulu [[hrabě]]te. === Osmanská hrozba === Pro císaře znamenal Esterházy důležitou vojenskou záštitu proti [[Turci\|Turkům]], kteří byli hrozbou pro [[Uhersko\|Uhry]] i celou [[střední Evropa\|střední Evropu]], protože rodina vedla boj proti Turkům na vlastní náklady. Bylo pozoruhodné, sestavit [[armáda\|vojenský]] kontingent a motivovat tím uherskou [[šlechta\|šlechtu]] k napodobení. Členové rodu Esterházy opakovaně bojovali proti Turkům, především v [[17. století]]. V „[[Bitva u Vozokan\|bitvě u Vozokan]]“ (maďarsky: Nagyvezekény, slovensky v roce 1652: „Veľké Vozokany“) padly čtyři členové rodiny, mezi nimi [[Ladislaus Esterházy de Galanta]] (1626-1652), syn [[palatin]]a [[Nikolaus Esterházy\|Nikolause Esterházy]] (1582-1645) a jeho [[bratranec\|bratranci]] Franz, Tomáš a Kašpar. Hrabě Nikolause a jeho syn, pozdější [[kníže]] [[Paul I. Esterházy de Galanta]] (1635-1713), zastávali po dvě generace úřad [[Palatin (Uhry)\|~~palatin~~palatina]]a. === Povýšení do knížecího stavu === [[Soubor:Eisenstadt - Schloss Esterhazy.JPG\|thumb\|Zámek [[Eisenstadt]] - hlavní rodové sídlo]] [[Soubor:Esterházy-kastély (4051. számú műemlék).jpg\|thumb\|Zámek Fortöd nechal vystavět uměnímilovný kníže Nikolaus I. Esterházy jako své letní sídlo]] V roce [[1687]] byl hrabě [[Paul I. Esterházy]] císařem [[Leopold I.\|Leopoldem I.]] (1640-1705) povýšen do knížecího stavu. Nejdříve se povýšení vztahovalo jen na Pavla I. a teprve roku [[1712]] byl právě prvorozený syn Esterházy z větve Forchtensteinů, potom podle dědičného výnosu také druhá větev, která obdržela dědičný knížecí titul. Forchtensteinská větev si vybrala jako své sídlo [[Eisenstadt]] a vybudovala tam nynější zámek jako knížecí sídlo. Za císaře [[Josef II.\|Josefa II.]] (1741-1790) knížecí titul dostala primogenitura a ostatní mužští příslušníci knížecího rodu dostali propůjčený titul [[princ]]e. === Oddanost císařskému domu === Eaterházyové byli ve všech válečných sporech stále na straně císařského domu, za tureckých výpadů, přes třicetiletou válku (1618-1648) až ke koaliční válce proti Napoleonovi (1792-1815). Řádek 51: Také po [[revoluce roku 1848\|revoluci roku 1848]] zůstali [[Forchtenstein]]ští Esterházyové na straně [[Habsburkové\|Habsburků]]. [[Paul III. Anton kníže Esterházy z Galanty\|Paul III. Anton Esterházy]], byl na dlouhodobé [[akreditace\|akreditaci]] císařstvím rakouským do [[Londýn]]a, povolán zpět. === Rodina dnešní === Konec „Dunajské monarchie“ přinesl také změny pro rodinu Esterházy. [[Trianonská smlouva]] v roce [[1920]] oddělila majetky rodu Esterházy neočekávaně do šesti různých zemí: [[Maďarsko]], [[Československo]], [[Chorvatsko]], [[Slovinsko]], [[Rumunsko]] a [[Rakousko]]. Řádek 82: * princ [[Paul-Anton Esterházy]] (1986) === Další členové rodu === * [[János Esterházy\|hrabě János Esterhazy]] (1901-1957) === Jiné === Rod Esterházyů byl znám kulturní angažovaností, zvláště proto, že kníže Pavel II. Anton a především Nikolaus I. v letech [[1761]] až [[1790]] držel u dvora [[Joseph Haydn]]a. Na objednávku knížete stihl Haydn, zakladatel klasické hudby, za 30 let vytvořil svá nejdůležitější díla. Řádek 98: [[Ferdinand Walsin-Esterházy]] byl francouzský [[důstojník]], který inicioval [[Dreyfusova aféra\|Dreyfusovu aféru]], přitom to byl on, kdo měl být odsouzen. === Další významnosti === Podle rodu je pojmenováno v Rakousko-Uhersku několik pokrmů: * [[dort]] s [[máslovým krémem]] a [[marcipán]]em ''(viz: [[Esterházy-dort]])'' Řádek 110: == Odkazy == === Literatura === * [[Wolfgang Wüst]]: ''Schwäbischer Adel nach dem Ende des Alten Reiches: Regionales Bewahren und Gestalten'', in: Peter Fassl/ Rainer Jehl (Hgg.), ''Schwaben im Hl. Römischen Reich und das Reich in Schwaben. Studien zur geistigen Landkarte Schwabens'', Augsburg 2009, S. 127-149 (betr. Edelstetten), ISBN 978-3-89639-684-6 === Reference === <references /> * {{Překlad\|de\|Esterházy\|75641779}} === Externí odkazy === * [http://www.esterhazy.net Stránka rodiny Esterházy] * [http://www.esterhazy.at Esterházy podniky GmbH]

Esterházyové: Porovnání verzí