Pernštejnové: Porovnání verzí

S Vilémem je však spojena ještě jedna velmi výnosná [[hospodářství|hospodářská]] činnost, která se v dané době začala rychle rozvíjet: [[rybník]]ářství. K budování kanálů bylo výhodné jeho vlastnictví velkých územních celků a tak se v okolí [[Pardubice|Pardubic]] rybníkářům dařilo. Dokonce i slavní Rožmberkové se měli od Pernštejnů v tomto oboru co učit. Podle současníků byl Vilém člověkem skromným a pokorným, s neobyčejnými diplomatickými schopnostmi a vyvinutým ekonomickým myšlením, které se odráželo v úspěšných investicích. Nepotrpěl si prý na přepych, považoval jej za zbytečnou ztrátu peněz. S manželkou Johankou z Liblic (†1515) se dočkal 3 dětí: [[Bohunka z Pernštejna|Bohunky]], [[Jan "Bohatý"IV. z Pernštejna|Jana]] a [[Vojtěch z Pernštejna (†1534)|Vojtěcha]]. [[Pardubický zámek]], jejž nechal zbudovat přestavbou původního gotického hradu, sloužil jako nové sídlo rodu.

Když jeden ze synů, Vojtěch (†[[1534Vojtěch z Pernštejna]]), koupil [[Nové Město nad Metují]], blížil se 50 letům věku. Působil zde sedm let. Za vlády krále [[Vladislav II.|Vladislava II.]] zastával úřad nejvyššího hofmistra českého království. V roce [[1523]] však [[Ludvík Jagellonský]] (†[[1526]]) sesadil zemské úředníky a spravoval zemi sám. Vojtěch na protest proti králově zvůli rezignoval jako první. Vynucenou rezignaci bral jako urážku a úřad na rozdíl od ostatních odmítl, ačkoliv mu byl nabízen. Přijal jej až od [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinanda I.]]

[[Jan IV. (†[[1548z Pernštejna]]), nazývaný Bohatý, jenž původně spravoval moravské statky a po smrti hlavního dědice Vojtěcha ještě české, vládl nakonec celému pernštejnskému majetku. Roku [[1526]] vedl moravskou zemskou hotovost do [[Uhersko|Uher]] na pomoc králi [[Ludvík Jagellonský|Ludvíku Jagellonskému]] proti Turkům. Jelikož vlastnil rozsáhlá panství, byl schopen postavit velmi početné vojsko. Po nástupu [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinanda I.]] se aktivně podílel na opoziční činnosti, která byla namířena proti centralizačnímu úsilí Ferdinanda I.

Zřejmě nejúspěšnější ze tří bratrů byl [[Vratislav II. z Pernštejna]] zvaný Nádherný, který měl nesporně značné politické nadání, protože už v mládí zastával vysoké politické funkce a byl pověřován důležitými úkoly od svého krále [[Maxmilián II. Habsburský|Maxmiliána Habsburského]]. Vratislav Maxmiliána doprovázel již jako osmnáctiletý mladík při jeho cestě do [[Španělsko|Španělska]] roku [[1548]]. Roku [[1552]] byl znovu vyslán na diplomatickou cestu do Španělska, kde byl za politické zásluhy roku [[1556]] odměněn [[Řád zlatého rouna|řádem Zlatého rouna]]. V roce [[1556]] se Vratislav oženil s donou [[Marie Manrique de Lara y Mendoza|Marií Manrique de Lara]], [[Španělé|Španělkou]] ze starého rodu Hurtadů de Mendoza, členkou doprovodu královny [[Marie Španělská|Marie]], Maxmiliánovy manželky. Nebyl jediným, kdo na Maxmiliánově dvoře spojil svůj rod se Španělskem, téhož roku tak učinil i [[Adam z Ditrichštejna]]. Právě tito lidé dali vzniknout politické frakci tzv. „[[španělská strana|španělskému kroužku]]“ na císařově dvoře, který pokračoval pochopitelně i za jeho následovníka [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] Oblékali se po španělském vzoru (krátké baňaté kalhoty „bubny“, skládaný límec „gorguera“, boty „kordovánky“, plášťový přehoz „capa“ atd.) a různými způsoby uváděli do českého prostředí španělskou katolickou kulturu [[manýrismus|manýrismu]] a raného [[baroko|baroka]].