Byzantsko-osmanské války: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m tyupo
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m {{Překlad}} bez odrážky; kosmetické úpravy
Řádek 2:
{{Infobox - válka
| Střetnutí = Byzantsko-osmanské
| konflikt =
| image =
| komentář =
| trvání = [[1299]] - [[1453]]
| místo = [[Malá Asie]]
| výsledek = Osmanské vítězství;<ref>Byzanc byl štít Západní Evropy. S Konstantinopolí Turci zkrátili své zásobovací linie a mohli zahájit útok na Evropu.</ref><br />Zánik [[Byzantská říše|Byzantské říše]]
| strana1 = [[Byzantská říše]]
| strana2 = [[Osmanská říše]]
| velitel1 =
| velitel2 =
| síla1 =
| síla2 =
| ztráty1 =
| ztráty2 =
}}
 
Řádek 22:
Po ztrátě [[Konstantinopol]]e roku [[1204]] byla Byzantská říše rozdělena a v chaosu. Využívaje situace [[Rúmský sultanát]] obsadil území západní Malé Asie, dokud [[Nikájské císařství]] nebylo schopno odrazit seldžudské Turky. Nakonec byla [[Konstantinopol]] roku [[1261]] dobyta zpět od [[Latinské císařství|Latinského císařství]]. Přesto zůstalo postavení Byzantské říše nejisté důsledkem [[Epirský despotát|Epirského despotátu]], Srbska a [[Bulharské carství|Bulharského carství]].
 
To v kombinaci s oslabením [[Rúmský sultanát|Rúmského sultanátu]] vedlo k přesunu vojsk z Malé Asie do [[Thrákie]] k zajištění vlády nad ní.<ref name=compact-70>''Compact History'', pp. 70-71</ref> Zatímco se mnoho tureckých [[bej]]ů zúčastnilo dobývání byzantského a seldžudského území, největší hrozbu pro Nikaiu a Konstantinopol představoval [[Osman I.]] V roce [[1299]] se Osman I. prohlásil [[sultán]]em a jeho území se později stalo Osmanskou říší.
 
Během padesáti let vlády Osmana I., přestala existovat byzantská Malá Asie<!-- <ref>{{cite book|last=Grant|first=R.G.|title=Battle a Visual Journey Through 5000 Years of Combat|location=London|publisher=Dorling Kindersley|year=2005|page=122}}</ref> --> a kolem roku [[1380]] byzantská [[Thrákie]] padla do rukou Osmanů.
Řádek 30:
 
== Vzestup Osmanů: 1265 - 1328 ==
Po dobytí Konstantinopole [[Michael VIII. Palaiologos|Michaelem Palaiologem]], byla Byzantská říše ve vážném postavení. Mezi [[křižácké státy|křižáckými státy]] v Řecku a dalších regionech probíhaly rozhovory o znovudobytí Konstantinopole pro [[Latinské císařství]]<ref name="Mango, 255-257">Mango, Cyril. The Oxford History of Byzantium. 1st ed. New York: Oxford UP, 2002, s. 255-257</ref> zatímco na severu byla hlavní hrozbou Srbská expanze na Balkáně vedená králem Štěpánem.<ref name="Mango, 260" /> Aby vyřešil tyto problémy, začal [[Michael VIII. Palaiologos|Michael Palaiologos]] konsolidovat svoji vládu, nechal svého jedenáctiletého spoluvládce [[Jan IV. Dukas Laskaris|Jana IV.]] oslepit a uvěznit, což vyvolalo velkou nelibost.<ref name="Mango, 255-257" /> Za tento čin byl Michael exkomunikován konstantinopolským patriarchou Arseniem a vedl také ke vzpouře vedené falešným Janem IV., která vypukla poblíž Nikaie. Michael Palaiologos jmenoval nového patriarchu v Konstantinopoli nařídil mu odvolat svoji [[exkomunikace|exkomunikaci]] učiněnou Arseniem&nbsp;a podvolit se [[papež]]i, aby tak zmírnil křižáckou hrozbu.<ref name="Mango, 255-257" /> Jak Byzantinci dobývali latinská teritoria, Turci pod vedením Osmana I. vedli nájezdy na byzantskou [[Anatolie|Anatolii]]. [[Sogut]] a [[Eskisehir]] byli obsazeny roku [[1265]] a [[1289]].<ref name=compact-70/> Michael Palaiologos nebyl schopen tyto útoky zastavit kvůli postupu na Západě. V roce [[1282]] císař zemřel a vládu převzal jeho syn [[Andronikos II.]]
 
Postupující Turci byli považováni za osvoboditelé a mnoho obyvatel brzy konvertovalo k [[islám]]u, podlamujíce byzantskou ortodoxní základnu.<ref>Bentley, Jerry H., and Herb F. Ziegler. Traditions & Encounters a Global Perspective on the Past. 3rd ed. Vol. 1. New York: McGraw-Hil, 2006</ref> Andronikova vláda byla nekompetentní a v dlouhodobém měřítku poškodila Byzantskou říši. Císař měl zájem na udržení Anatolie a nařídil stavbu pevností v Malé Asii a trénování armády,<ref name="Mango, 260" /> přesunul svůj dvůr do Anatolie, aby měl přehled o protiturecké kampani vedené generálem [[Alexios Filanthropenos|Alexiem]]. Počáteční postup byl marný, poté co se Alexios pokusil o převrat a byl oslepen a jeho tažení bylo ukončeno. To umožnilo Osmanům oblehnout Nikaiu v roce [[1301]]. Další porážku zasadili Osmané Andronikovu synovi Michaelovi IX. roku [[1302]] v bitvě u Baphea<!-- Byzantine General Mouzalon -->.<ref name="Mango, 260" />
 
I přesto se Andronikos pokusil o úder proti Turkům, tentokrát s pomocí katalánských žoldnéřů. Pod velením císařova syna Michala IX. a [[Roger de Flor|Rogera de Flor]] 6500&nbsp;žoldnéřů vytáhlo na jaře a na podzim 1303 proti Turkům. V důsledku těchto porážek nebyl Andronikos schopen vyslat mnoho vojáků. Roku 1320 byl [[Andronikos III.]] vyděděn po smrti syna Andronika II.<ref>''Oxford History'', s. 262</ref> a o rok později vytáhl na Konstantinopol. Poté dostal Trákii jako úděl. Jak Andronikos III. konsolidoval svou moc v Byzanci, Osmané dobyli [[Brusa|Brusu]] v roce [[1326]].<ref name=compact-70/>
 
== Byzantský protiútok: 1328 - 1341 ==
Vláda Andronika III. byla posledním opravdovým a slibným pokusem o obnovení „slávy antického Říma“; Byzantská říše byla nástupcem starověké [[Starověký Řím|Římské říše]]. V roce 1329 Byzantinci<ref name=oxford-263>''Oxford History'', s. 263</ref> vytáhli proti
Osmanským vojskům, jež uvalila blokádu a obléhala [[Nikaia|Nikaiu]] od roku 1301.<ref name="Grant">Grant, R G. Battle a Visual Journey Through 5000 Years of Combat. London: Dorling Kindersley, 2005, s. 122</ref> Byzantský protiútok spolu s obranu Nikaie odradil Osmanské pokusy o dobytí dalších měst.
 
Osud Nikaie byl zpečetěn, když byla byzantská vojska poražena v bitvě u Pelekanu 10. června 1329.<ref name="Grant" /> V roce 1331 Nikaia kapitulovala,<ref name="Grant" /> což byl zničující úder říši, jelikož [[Nikaia]] byla před 70 lety hlavním městem říše.
 
== Související články ==
Řádek 50:
 
== Reference ==
* {{překladPřeklad|en|Byzantine–Ottoman Wars|258763798}}
<references />